Je horko a vedra by měla ještě nějaký ten den vydržet. Není to nic příjemného, ale pořád se dá nějak existovat i v neklimatizované místnosti. Lidské tělo se ochlazuje pocením a zdravý člověk si dokáže teplotu regulovat i v letních vedrech. Existují ale teploty, se kterými si už lidský organismus neporadí.

Pozoruhodné je, že až donedávna se tato kritická hodnota jen odhadovala, a když ji konečně nyní experimentálně změřilo kvarteto amerických vědců, ukázalo se, že člověk toho vydrží o hodně míň, než se myslelo. Vzhledem ke globálnímu oteplování je to nepříjemné zjištění, o to víc, že se lidé s teplotami, které jejich organismus není schopen dlouhodobě zvládnout, reálně potýkají. Letos to potkalo například indické Dillí.

Na vysvětlenou je třeba předeslat, že nejde jen samotnou teplotu ale o kombinaci teploty s vysokou relativní vlhkostí vzduchu, a právě tato kombinace činí lidské termoregulaci největší obtíže. Měření teploty se v takovém případě provádí teploměrem, jehož spodní část (baňka se rtutí či jiným médiem) je obalena punčoškou navlhčenou destilovanou vodou, jejíž odpařování teploměr ochlazuje. „Teplota mokrého teploměru“ (anglicky wet-bulb temperature) logicky stoupá, když roste teplota okolního vzduchu, ale zvyšuje jí i rostoucí vlhkost, která brání odpařování vody.

Až dosud se na základě staršího teoretického odhadu mělo za to, že lidská termoregulace přestává fungovat, když zmíněná teplota mokrého teploměru dosáhne 35 stupňů celsia. Čtyři vědci (fyziologové, kineziologové a klimatolog) z americké Pennsylvania State University nyní vůbec poprvé vyzkoušeli, jak jsou na tom lidé skutečně, a shrnutí toho, k čemu došli, si lze přečíst v jejich článku, který publikoval například populárně vědecký časopis Scientific American. 

Teplo, teplo, teplíčko

Pokusnými králíky se pro zmíněné vědce stala skupina zdravých, mladých lidí – mužů i žen, kteří nejdřív spolkli miniaturní teploměr (vyvinula ho NASA kvůli permanentnímu sledování teploty uvnitř lidského těla), a pak se nechali zavřít do místnosti, v ní směli vykonávat jen minimální aktivitu, aby simulovali ty nejnezbytnější lidské činnosti, jako je příprava jídla či samotné jezení.

Vědecký čtyřlístek následně začal v místnosti zvedat teplotu a vlhkost vzduchu a výsledkem bylo zjištění, že schopnost lidského těla regulovat teplotu přestává být efektivní už někde kolem 31 stupňů mokrého teploměru. V takovém případě následuje přehřátí organismu a úpal, který může bez rychlého zchlazení skončit tragicky. Při stoprocentní vlhkosti vzduchu odpovídá 31 stupňů mokrého teploměru 31 stupňům Celsia, při šedesátiprocentní vlhkosti jde o 38 stupňů Celsia. Nyní je čas se vrátit do indického Dillí a konstatovat, že tam na konci června teplota mokrého teploměru krátkodobě dosáhla 33,7 stupňů.

Jen pro srovnání, v pátek – pocitově to byl velmi horký pátek – naměřili meteorologové v Praze-Libuši ve tři hodiny odpoledne 30,7 stupně Celsia při třicetiprocentní vlhkosti vzduchu, což odpovídá pořád velmi „krásným“ 18,9 stupňům mokrého teploměru.

Dodejme, že horko může zabít daleko dřív, než teplota a vlhkost vzduchu znemožní lidskému tělu regulovat teplotu. Zatěžuje totiž srdce, plíce a řadu dalších orgánů, což je nebezpečné hlavně pro staré lidi. Lidé nad 65 let také činí 80 a 90 procent obětí vln veder.