Je to přesně dvacet let, co v Paříži vznikla první Česká škola bez hranic. Chodilo do ní tehdy pět žáků. Dnes už jich je okolo devadesáti. A nejen to. Podobných škol nyní funguje na 130, převážně v Evropě, ve Spojených státech a v Kanadě, a navštěvuje je okolo čtyř tisíc školáků.

U jejich zrodu stála Lucie Slavíková-Boucher, která od počátku devadesátých let žije v Paříži. Napřed odjela do francouzského hlavního města na roční stipendium. Pak se tam vrátila – ale už s francouzským manželem. Když se jim narodily dvě děti, zjistila, jakým problémem je učit je v zahraničí český jazyk, literaturu nebo dějepis. Hodně jí na tom záleželo, na děti mluvila doma běžně česky.

„Jako rodič dvojjazyčných dětí jsem viděla, že udržení českého jazyka a jeho výuka v zahraničí jsou strašně náročné,“ vzpomíná Slavíková-Boucher. Právě to ji přivedlo na myšlenku založit v Paříži školu zaměřenou na výuku češtiny. S podporou Českého centra a velvyslanectví se to podařilo v roce 2003. Postupně se do sítě Českých škol bez hranic přidávaly další: Londýn, Berlín, Curych, Mnichov, Brusel, Ženeva, Dráž­ďany a tak dále.

V roce 2009 vznikl stejnojmenný spolek Česká škola bez hranic se sídlem v Praze, který si jako hlavní cíl stanovil udržování a zvyšování kvality výuky v zahraničních českých školách. Kvůli tomu vypracoval vlastní modelový vzdělávací program, který byl posléze schválen jako vyhovující v souladu s Rámcovým vzdělávacím programem ministerstva školství. Spolek je ale partnerem ministerstva a dalších úřadů například i v legislativní rovině. Inicioval třeba to, aby se nemusely skládat rozdílové zkoušky. To byl podle Slavíkové-Boucher pro mnohé rodiny v zahraničí problém, a tak rodiče raději nepřihlásili své děti k českému občanství.

Srovnávací zkoušky v českých školách musejí v současnosti plnit žáci, kteří žijí v Česku a zároveň studují doma nebo na zahraniční škole. Doma vzdělávané děti zkoušky skládají každý půlrok, žáci studující na zahraniční škole v Česku nejdéle jednou za dva roky. Pro školáky, kteří studují v cizině, nejsou zkoušky od roku 2012 povinné, mohou je ale dělat dobrovolně.

Školy po celém světě

Od samého počátku tvořila důležitou složku činnosti spolku rovněž aktivní pomoc Čechům v zahraničí, kteří usilují o založení české školy v místě svého působení. Síť Českých škol bez hranic se tak rozšiřuje o takzvané partnerské školy. „Se zkušeností z Paříže jsme pomáhali zakládat školy po celém světě. Snažíme se naši myšlenku šířit dál,“ říká žena, která je původní profesí rentgenoložka a spolku Česká škola bez hranic se věnuje ve svém volném čase. Spolek také vzdělává učitele nebo se zabývá různými vědeckými projekty.

Ani pro děti to není nic jednoduchého, protože chodí do běžného vzdělávacího zařízení v zemi, kde žijí, a česká škola je pro ně něco navíc – jako zájmový kroužek, kam pravidelně docházejí. Podle statistiky ministerstva školství je v Česku více než milion žáků ve věku povinné školní docházky. V zahraničí nebo v zahraniční škole v České republice se vzdělává bezmála 9,5 tisíce školáků. Počet dětí, které se učí v cizině nebo na zahraničních školách, je v posledních letech poměrně stabilní. Od roku 2017 se pohybuje okolo devíti tisíc. Největší česká škola v zahraničí je v Londýně. „Od roku 2009 do roku 2021 tam školou prošlo 2470 žáků a asi tisíc žáků je tam zapojeno do aktivity online,“ uvedlo před časem ministerstvo školství.

Česká škola bez hranic v Londýně patří mezi patnáct poskytovatelů vzdělání v zahraničí, s nimiž je uzavřena smlouva „o zajištění vzdělávání občanům České republiky v období plnění povinné školní docházky“, takže na svou činnost dostává finanční dotaci. Ostatní zařízení mohou žádat alespoň o finanční dar na základě vládního usnesení pro zachování českého kulturního dědictví v zahraničí. V roce 2025 ovšem tento program podle dosavadních pravidel končí. „Uvidíme, jestli a v jaké míře bude obnoven,“ říká Lucie Slavíková-Boucher. „Myslím, že stát musí pochopit, že má význam nás i nadále podporovat.“

Učitelé mezi krajany

Program podpory českého kulturního dědictví v cizině vykonává z pověření ministerstva školství a ve spolupráci s ministerstvem zahraničí a dalšími odbornými institucemi Dům zahraniční spolupráce. Obnáší to například vysílání lektorů nebo učitelů do vybraných států. „V současné době máme 35 lektorátů ve 23 zemích, nejvíce lektorátů je v Evropě, mimo Evropu pracují lektoři v Egyptě, Indii a na Tchaj-wanu. Kromě univerzitních pracovišť působí lektoři na dvou francouzských lyceích v Dijonu a Nimes. Od září byl zřízen nový lektorát v Mongolsku,“ uvádí Patricie Martinů z Domu zahraniční spolupráce.

Vedle toho bylo ke krajanským komunitám vysláno dvanáct učitelů, kteří působí nejen v Evropě, ale také na dalších světadílech. „Učitele máme v Argentině, Brazílii, Austrálii, USA, Chorvatsku, Německu, Rumunsku a Srbsku. Z Ukrajiny a Ruska museli kvůli válce odjet. Ve školním roce 2023/2024 vysíláme učitelku do americké Atlanty. Ve Spojených státech přitom už dvanáct let působí učitelka v české škole T. G. Masaryka v Chicagu,“ dodává Martinů.

Dům zahraniční spolupráce rovněž každoročně pořádá společná setkání učitelů u krajanů a lektorů češtiny v zahraničí, kterých se účastní například i autoři učebnic či spisovatelé, nebo vydává elektronický bohemistický časopis Krajiny češtiny. Tématem letošního čísla je reflexe české povahy a historie v díle Jaroslava Haška. 

9,5 tis. školáků se vzdělává v zahraničí nebo v zahraniční škole v České republice.