Při shánění zdrojů na financování sociálních opatření k tlumení dopadů růstu cen energií na domácnosti začala vláda přemýšlet o nových daních, ačkoli se při nástupu do úřadu zavázala, že zvedat daňové zatížení nebude. V současné mimořádné situaci by se to asi dalo pochopit. Ale jen tehdy, pokud by kabinet přicházel i s nějakými jasnými představami, jak zároveň ušetřit přinejmenším stejnou částku někde jinde.

Kde by se mělo šetřit v první řadě, je celkem zřejmé. Druhou největší výdajovou položkou státního rozpočtu (po důchodech) jsou platy státních zaměstnanců. Letos mají spolknout 252,4 miliardy korun a vláda zrovna zvažuje, že pod tlakem odborářů státní platy opět zvedne, a přinejmenším vybraným kategoriím docela výrazně. Odboráři se dokonce dožadují plné kompenzace inflace.

V roce 2017 padlo na platy 162 miliard. Za pět let se tak provoz státu na vyplacených mzdách prodražil o 55,8 procenta. Asi v celých veřejných rozpočtech nenajdeme položku, která by rostla srovnatelným tempem. A stejně těžko bychom hledali privátní firmu, která by si mohla podobný růst mezd dovolit. Požadavky odborářů jsou z tohoto pohledu nehorázná drzost.

Navýšení výdajů je dáno samozřejmě nejen růstem průměrných mezd, ale i zvyšováním počtu zaměstnanců rozpočtových i příspěvkových organizací. Svou vlastní analýzu vývoje počtu státních zaměstnanců a s tím souvisejících nákladů zveřejnila Národní rozpočtová rada před prázdninami v naději, že vládě poskytne vodítko pro budoucí šetření. Pozoruhodná studie vodítko jistě dává, ale ukazuje zároveň, že nejde o jednoduchý škrtací úkol.

Čtvrtina ve státním žoldu

Obecná představa, že nás dusí zástupy zbytečných úředníků, je totiž hodně zjednodušující. Celkový počet zaměstnanců vyplácených státem byl v roce 2021, za nějž jsou k dispozici poslední dostupná data, 930 tisíc. Přepočteno na plné úvazky to pak činilo 867,4 tisíce pracovních míst. Trend bobtnání státu je zřejmý i z dalších dat, kdy z celkového počtu zaměstnanců v národním hospodářství pracovalo pro stát v roce 2017 zhruba 21,2 procenta, zatímco loni to už bylo 22,6 procenta.

Na služebních úřadech, což jsou ministerstva a jejich složky a některé další správní úřady, bylo k začátku roku 2020 schváleno jen 75 796 služebních a pracovních míst.

Na samotných ministerstvech bylo ke stejnému datu 15 029 míst a na jim podřízených služebních úřadech, které spolu s ministerstvy tvoří tzv. resorty, bylo 51 556 míst. Na ostatních ústředních správních úřadech pak pracovalo 9211 lidí.

Na jejich platy padlo podle studie v roce 2020 zhruba 17,2 miliardy korun. Takže se mezi roky 2016 a 2020 zvýšily o 36,7 procenta. Ve sledovaném období objem platů klesl jen u Národního bezpečnostního úřadu (-2,6 procenta), ministerstva zemědělství (-1,2 procenta) a na Úřadu vlády (-1,5 procenta). Nejvíce, téměř o osmdesát procent, platy vzrostly u ministerstva zdravotnictví a u Státní správy hmotných rezerv – o 43 procent. V obou případech se podle autorů studie patrně jedná o jednorázový vliv pandemie. Nejméně se přidávalo na ministerstvu financí (15,7 procenta).

Úředníci nejsou jen ve vládních úřadech. Přibližně 85 tisíc lidí pracovalo na krajských a obecních úřadech. Převážná část z nich byla zaměstnána na obecních úřadech. V této úřednické skupině ovšem na rozdíl od vládního segmentu došlo k poměrně značnému poklesu počtu zaměstnanců. Ubylo jich devět a půl tisíce. V podstatě všichni odešli mezi lety 2019 a 2020.

Školní vysavač

Téměř polovina všech výdajů na mzdy a platy organizačních složek státu a příspěvkových organizací byla v roce 2020 vyplacena v resortu ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT), kam spadá i financování mezd v regionálním školství. Více než šestnáct procent platů bylo vyplaceno zaměstnancům spadajícím pod resort ministerstva vnitra a přibližně po osmi procentech pak připadalo na resorty ministerstva obrany a ministerstva spravedlnosti. Je zcela zjevné, že školství fungovalo jako vysavač. Podíl všech resortů na celkových mzdách mezi lety 2016 a 2020 klesal ve prospěch kapitoly MŠMT, jehož podíl na mzdovém balíku se zvedl ze zhruba 44 procent na téměř padesát.

Důvod je zřejmý – je jím jistě bohulibé zvedání mezd učitelů a dalších školských pracovníků. Bylo by však užitečné se také dívat na efektivitu a počty lidí ve školách. Vypadá to, že se nám to trochu utrhlo ze řetězu.

Ve školských příspěvkových organizacích pracovalo 247 658 lidí. Jejich počet se ve sledovaném období zvýšil téměř o jedenadvacet tisíc. V každém ze sledovaných let 2017 až 2020 tak přibývalo více než 6,5 tisíce lidí. A stejná porce přibyla loni. Jedná se přitom pouze o přepočtené úvazky a lze předpokládat, že reálný nárůst počtu lidí placených státem v regionálním školství, dalších organizacích, a zejména ve školách zřízených soukromými subjekty a církvemi, na něž stát přispívá, je ještě vyšší.

Od ministrů školství i od ředitelů škol přitom stále slyšíme, jak se nedostává učitelů, a zejména učitelských asistentů potřebných kvůli zavedené inkluzi a zrušení zvláštních škol. Nedávno odejitý ministr Gazdík dokonce vyvolal mezi školskými odborníky poprask, protože chtěl v mnohem větší míře umožnit učitelskou práci na školách lidem bez pedagogického vzdělání.

O bílých pláštích se nediskutuje

Další politicky citlivou skupinou zaměstnanců, o nichž se zásadně nediskutuje, a přitom pobírají státní platy, jsou lidé pracující ve zdravotnictví. V rámci centrálních, vládou řízených státních příspěvkových organizací přitom tvoří s 44 523 úvazky 52 procent ze všech zaměstnanců státních příspěvkových organizací v této kategorii. Zaměstnanost se v nich ve sledovaném období zvýšila o 1825 úvazků, tedy o 4,3 procen­ta. Nabíralo se ve všech fakultních nemocnicích s výjimkou FN Královské Vinohrady. Nejvyšší navýšení bylo u Fakultní nemocnice Ostrava o 275 lidí, tedy o 8,4 procenta. Zhruba 270 lidí nabral i Motol, 250 FN Brno a FN Bulovka 229.

Činily se i krajské nemocnice, kde mezi lety 2016 a 2020 stouply počty o necelé tři tisícovky lidí. A přibyly i dvě stovky zaměstnanců zdravotních pojišťoven; nakynuly z 5900 na 6100 lidí.

V počtu zdravotnického personálu, zejména lékařů, na obyvatele patříme dlouhodobě mezi nejvelkorysejší země v Evropě. Nutno přiznat, že v době covidu jsme za dříve kritizované nadbytečné kapacity nemocnic byli vděční. Neznamená to však, že bychom o efektivitě zdravotnictví a o tom, co si naše společnost v tomto směru může dovolit, neměli diskutovat. Přinejmenším bychom se měli vrátit ke skutečnosti, že jsme zemí s nejnižším podílem soukromých výdajů na péči o vlastní zdraví. Byť je toto téma od dob proklínaného ministra Tomáše Julínka značně nepopulární.

Studie připravená ekonomy z Národní rozpočtové rady je pozoruhodné dílo, které zde léta chybělo. Přehled o počtech lidí placených z našich daní prakticky neexistoval. Proto by nemělo být přehlíženo zejména ministerstvem financí už při přípravě rozpočtu na příští rok.