Pozn. red. Experimentální rubrika Tardis využívá slavného stroje času britského (mimozemského) cestovatele Doctora Who. Jeho prostřednictvím necháváme promluvit muže a ženy z minulosti, kteří mají co říct k přítomnosti.

Poznali je – namátkou – spartský král Leonidas i Edvard Beneš, paraguayský vůdce Francisco Solano López i svatý Václav, ruští děkabristé i Alexander Dubček. Rubrika Tardis si vybrala vůdce indiánského kmene Apačů, jenž o konfrontaci s nepřemožitelnou realitou věděl své.

Když jsem umíral, věděl jsem, že mohu dobře jíst i dobře pít, i spát dobře a radovat se. Mohl jsem bez obtíží jít kamkoli. Ale věděl jsem, že jsem se nikdy neměl vzdát. Měl jsem bojovat, dokud bych nezbýval sám jako poslední žijící muž.

Nikdy jsem nebyl náčelníkem kmene, ale protože jsem prožil horší křivdu než ostatní, dostalo se mi toho postavení coby čestného ocenění. Rozhodl jsem se, že si tu důvěru musím zasloužit.

Přišel jsem o všechno. Jednoho odpoled­ne jsme se právě vraceli domů z města, když jsme potkali několik žen a dětí. Řekly nám, že mexičtí vojáci z nějakého jiného města náš tábor přepadli, pozabíjeli všechny stráže, pochytali všechny naše koně, sebrali naše zbraně, zničili naše zásoby a pozabíjeli mnoho žen a dětí. Když jsme je potom počítali, zjistil jsem, že moje stará matka, moje mladá žena a mé tři malé děti byly mezi zavražděnými.

Vybojoval jsem s Mexičany mnoho válek. Odnesl jsem si z nich osm zranění: nad pravým kolenem ještě nosím kulku; levé předloktí mám prostřelené; rána šavlí mi nechala jizvu pod levým kolenem; rána pažbou muškety mě zranila na temeni; jiná kulka mě trefila těsně pod levé oko; byl jsem postřelen do levého boku i do zad. Já sám jsem mnoho Mexičanů zabil, kolik jich bylo, to nevím. Často jsem je ani nepočítal. Někteří z nich ani za počítání nestáli.

Dokud jsem naživu, chci žít dobře. Když jsem byl ve vězení, začal jsem poslouchat kázání bělošského náboženství a shledal jsem je v mnohém lepším, než jaké bylo náboženství mých otců. Vstoupil jsem tedy do církve, protože mi to připadalo moudré. Doufal jsem, že když budu trávit čas s křesťany, zlepší se i moje povaha. Proto jsem přijal křesťanské učení.

Je jenom jeden Bůh, jenž na nás shůry pohlíží. Všichni jsme děti jediného Boha. Mně Bůh naslouchá. Slunce, temnota, vítr – to všechno naslouchá tomu, co tady teď říkáme.

Myslím, že jsem dobrý člověk, ačkoli o mně noviny po celém světě píšou, že jsem člověk špatný; to ale není pravda. Nikdy jsem nikomu bezdůvodně neublížil.

Z povrchu Země pomalu mizíme. Ale přesto si nedovedu představit, že bychom byli bez užitku, protože Bůh by nás v takovém případě nestvořil. To On stvořil všechny lidské kmeny na Zemi a určitě k tomu měl nějaký dobrý důvod.