Nikdy bych nečetl žádnou knihu, tvrdí sebevědomě (jinak to neumí) Sam Bankman-Fried. „Neříkám, že neexistuje žádná kniha, kterou stojí za to číst, ale v podstatě si něco dost podobného myslím,“ hlásal ještě minulý týden jeho profil na stránce finanční firmy Se­quoia Capital. Jak později napsal historik Niall Ferguson, je to chyba, která patří k napravitelným, protože SBF, jak se antiliterárně naladěnému třicátníkovi říká, nejspíš bude mít v následujících letech spoustu času číst daleko více, než jeho hrdlo dosud ráčilo. Stráví je podle všeho ve vězení.

SBF je – či do druhého listopadového týdne byl – kryptofinančníkem, a to mimořádně úspěšným. Jeho firma FTX měla hodnotu až čtyřicet miliard dolarů a jmění jeho samotného čítalo přes šestnáct miliard dolarů; ještě letos v říjnu byl na více než deseti miliardách. A pak přišel 8. listopad, jenž v jeho kalendáři zářil červenou barvou – nikoli však na podporu dělnického hnutí, jak v časech temna činívala podle proslulé bolševické básně listopadová sedmička, nýbrž na známku stěží uvěřitelných finančních ztrát. Když se na druhý den probudil, nevlastnil „prakticky žádné materiální statky“, jak to popsal seznam miliardářů agentury Bloomberg.

Bublina a podfuk

Pochopit, co se stalo, není úplně jednoduché. Když vám během jednoho dne zmizí z firmy desítky miliard dolarů, může to obvykle mít jeden ze tří důvodů. Mohla prasknout nějaká obrovitá tržní bublina, kterou jste nejspíš předtím pomáhali nafukovat. Čeho si včera trh cenil, dnes zavrhl; stává se to (viz červenou barvou protkané příběhy internetových firem z přelomu tisíciletí). Nebo na vás mohl prasknout nějaký megapodfuk jako v případě energetického kolosu Enron v roce 2001; i to se děje. Nebo jste v tom nevinně a jen jste se stali obětí hysterie, když někdo z vaší branže udělal průšvih a lidé začali stahovat své peníze odevšad, padni komu padni (jako v roce 1907, kdy padl Knickerbocker Trust a vzal s sebou spoustu jinak zdravých finančních domů).

Daniel Deyl

Nebo – jste-li šikovní jako SBF – to zvládnete všechno najednou.

Když minulý týden začala FTX právně vyřizovat ochranu před věřiteli, vzal si slovo nový šéf John J. Ray, muž pro tu roli povolaný jako málokdo: před více než dvaceti lety dělal totéž pro již zmíněný Enron. „Mám více než čtyřicet let zkušeností v oboru finančního práva a restrukturalizace. Téměř každou situaci, ve které jsem byl angažován, charakterizovaly nedostatky ve vnitřních kontrolách, dodržování předpisů, lidských zdrojích a integritě systémů,“ napsal Ray s odkazem na pády firem Enron, Residential Capital, Nortel, Overseas Shipholding a dalších. „Nikdy ve své kariéře jsem však neviděl tak důkladné selhání podnikových kontrol a tak úplnou absenci důvěryhodných finančních informací jako zde. Tato situace je bezprecedentní, od narušené integrity systémů a chybného regulačního dohledu až po koncentraci kontroly v rukou velmi malé skupiny nezkušených, nesofistikovaných a potenciálně ohrožených jedinců.“

Kryptogisele

Ani suchý tón Rayovy řeči nemůže zastřít, jak hluboko nechala FTX poklesnout čelist všem zúčastněným. O toku peněz, jejichž objem se vyjadřoval v miliardách dolarů, rozhodovala v bytě SBF na Bahamách parta zhruba deseti lidí mezi dvaceti a třiceti lety, kteří „chodili každý s každým“, jak to popsal časopis Vanity Fair. To s sebou neslo mnoho komického. Když například zavolal potenciální klient, že by do podniku vložil miliony dolarů, ptal se, kam všude FTX investuje. „Copak já vím, nemůžete si to vygooglit?“ zněla odpověď mladé dámy, která buď takové věci měla na starosti, nebo ne. Rozdíl mezi jedním a druhým byl podle všeho obtížně postřehnutelný.

Ne že by to nebyla dobrá zábava. Peníze od klientů platily superdrahou reklamu na Super Bowlu, sérii reklam v časopisu Vogue se supermodelkou Gisele Bündchenovou, práva na přejmenování arény klubu basketbalové NBA Miami Heat, dary na kampaň Demokratické strany. SBF mluvil o tom, že by koupil Goldman Sachs.

A o tom všem rozhodoval SBF víceméně sám. V představenstvu FTX byl jen s jedním firemním kolegou (a to do letošního června, kdy Jonathan Cheesman odstoupil); jediným dalším členem byl právník z Antiguy a Barbudy, kde byla společnost zapsána. V bytě v 242hektarovém uzavřeném areálu Albany ve městě Nassau (spolumajiteli jsou golfista Tiger Woods a zpěvák Justin Timberlake) s ním bydlela jeho partnerka Caroline Ellisonová. Na tom by nebylo nic divného, nebýt toho, že posledně jmenovaná byla výkonnou ředitelkou hedgeového kryptofondu Alameda, kam potichu a nenápadně pluly peníze – nebo spíš „peníze“ – z FTX.

Svérázný manažer

„Kurva, to jsem posral,“ shrnul SBF lapidárně svůj výkon serveru Vox.com, když tohle všechno vyšlo najevo. Jako omluva klientům, kteří přišli o peníze, je to originální – a zcela ve stylu SBF. „Krypto si musí dát do pořádku svoje sračky,“ dal na jarní konferenci o kryptoměnách expertní odpověď na rizika řečené branže. Jak dlouho potrvá „kryptozima“ (příznivci bitcoinu a spol. tak nazývají období cenového poklesu)? „Do prdele, to nevím,“ sdělil SBF téže konferenci.

Svérázným manažerským přístupem však barvitost SBF nekončí. Podle dosud kusých informací o průběhu šetření vypadá jako nezpochybnitelný fakt, že nejprve nechal odeslat okolo čtyř mi­liard dolarů do fondu Alameda (který se specializoval na obchodování s FTT, což je kryptomince, produkt FTX); těsně před bankrotem nechal rozeslat na soukromé účty své i svých loajálních kolegů přes 470 milionů dolarů; a pokusil se odvrátit kolaps účetními fígly, mezi nimiž prominentně figuroval plán na nahrazení 8,5 miliardy dolarů touž hodnotou v FTT (která však v té době již téměř žádnou cenu neměla). Detaily se dozvíme v plné šíři – včetně seznamu padesáti největších věřitelů FTX – 16. prosince. Tehdy má John Ray přednést svoji první oficiální zprávu o stavu společnosti, jejíž vedení po SBF převzal.

Vyšetřování se bude soustřeďovat na kriminální rysy jednání SBF a jeho kolegů; dosud odhady mluví o 1,8 až pěti miliardách dolarů, které by účetně měly existovat, ale neexistují (či alespoň rozhodně ne v rukou FTX). Kde jsou peníze, jsou i podvodníci, to je srozumitelný, byť neveselý fakt lidského života.

Daniel Deyl

Neméně důležitá je však druhá část průšvihu. Tou je prostředí, v němž SBF tak krásně prosperoval, než ho to s takovým rachotem doběhlo – kryptoměny a blockchainová technologie vůbec. Máloco rozděluje lidi z oblasti finančních technologií tolik jako právě pohled na bitcoin a spol. Finančníci, kteří se s technologiemi seznamují jako s něčím, co nějak zachází s penězi, jsou obvykle skeptičtí.

„Jenom další shitcoin,“ odpověděl renomovaný ekonom Nouriel Roubini na otázku listu Financial Times, co říká na průšvih FTX a jejího produktu, „mince“ FTT. (Výraz shitcoin nejspíš překládat netřeba; pokud přece, mohlo by v češtině podobně zafungovat třeba slovo „kriploměna“.) Lidé, kteří do téhož světa přišli ze strany technologií, bývají optimističtější; často v něm vidí hudbu budoucnosti – a přes kolaps FTX mohou mít v jistém smyslu pravdu.

Decentralizace! Teď

K pochopení této části příběhu je třeba napřed říci, co FTX a její kryptoměna FTT vlastně jsou. Vtip je v tom, jak píše finančník a právník ve službách Bloombergu Matt Levine, že už samotný název „kryptoměna“ je zavádějící. Kryptografie v ní hraje roli, která není vyloženě klíčová (asi jako bankovnictví není třeba „kanalizačním bankovnictvím“ jen proto, že budovy bank bývají napojeny na kanalizaci). A jako měna jsou bitcoin a spol. silně nepraktické; jednak proto, že jejich cena na trhu je zoufale nestálá, a jednak proto, že jimi nelze moc věcí přímo zaplatit.

Namísto toho dělá bitcoin – a s ním další kryptoměny včetně FTT – něco trochu jiného. Od roku 2008, kdy s bitcoinem přišel Satoshi Nakamoto (patrně fiktivní postava, za jejímž jménem je tým ajťáků), je cílem příznivců kryptoměn vytvoření paralelního finančního systému, jenž by byl decentralizovaný, nezfalšovatelný, imunní vůči intervencím vlád i centrálních bank a dostupný každému.

Daniel Deyl

To mělo pochopitelně svůj půvab. Lidé, kteří odmítají systém per se – buď proto, že ho vymysleli rodiče, nebo proto, že byli v bance a pocítili nutkání ty povýšené byrokraty postřílet, nebo pro fanoušky zlatého standardu – po myšlence totální nezávislosti rádi sáhli.

Tvůrci bitcoinu zde odvedli geniální práci. Sestrojili systém, který skutečně odstranil centralizovanou kontrolu i vysoký práh pro přijetí. Bankám, komerčním i centrálním, není co věřit, a vládám už vůbec ne; blockchainová technologie, jejíž zápis kontrolují každou sekundu tisíce lidí nezávisle na sobě, skutečně vytváří decentralizovaný model dohledu nad nefixlováním. Navíc nemusíte nic žádat – vy nebo já si můžeme instalovat na laptop software, který nám umožní s bitcoinem zacházet (byť nejspíš ne jej smysluplně „těžit“).

Namísto centralizovaného dohledu klasického finančního systému, jenž využívá špiclování a sankcí, zavádí bitcoin ekonomickou motivaci pro zúčastněné, aby hráli fair. Kdykoli se provalí, že někdo tenhle systém podfoukl, cena bitcoinu klesne. Kdo do těžby vrazil velké peníze, bude nejspíš mít zájem na tom, aby ten systém fungoval co nejlépe.

Neřešitelné trilema

Investor do kryptomince si tak nekupuje lepší platidlo nebo lepší způsob uchování hodnoty, než jaký nabízí hotovost. (Jak vyšlo najevo, bitcoin vás před inflací nezachrání.) Stává se investorem do celého ekosystému; jeho pozice odpovídá více pozici akcionáře v běžné firmě než pozici forexového spekulanta.

Ještě dál jde v tomto smyslu ethereum, druhá nejvýznamnější kryptoměna. Její ekosystém povoluje posílat nejen platby, nýbrž celé kusy softwaru – „pokud se stane to a to, zaplať tolik a tolik tomu a tomu člověku“. To vše je přitom bezpečně zkontrolované a nezměnitelné. Dílčím problémem technického rázu je, že všechny blockchainové systémy fungují v trilematu: mají být co nejrychlejší (aby zvládly co nejvíce transakcí), co nejméně centralizované a co nejbezpečnější. Dosud jsou možné pouze kompromisy.

Skutečný trabl však nastává při přechodu z tohoto úžasného systému do reál­ného světa. V bodu, v němž se míchají dolary a kryptomince, je největší slabina systému. Tady na vás může berňák, hacker i podvodník nejsnadněji. Proto vznikají „burzy“, firmy, které se na tento typ transakce specializují.

Shutterstock.com

Tyto burzy pak svého druhu vykonávají dohled nad tím, odkud se obnosy jejich klientů berou a kam jdou. Jinými slovy, aby byla zaručena jakás takás dávka bezpečnosti systému, přesouvá se odpovědnost na ně. A bezpečnosti třeba je. Jak píše Levine v článku o devadesáti tiskových stranách, jenž letos na podzim zabral celé číslo týdeníku Bloomberg Businessweek, „chodilo to dřív tak, že jste poslali do takové burzy peníze, abyste si koupili bitcoin a za něj heroin. Často se stalo, že onu burzu kdosi vykradl dřív, než jste viděli ze svého bitcoinu byť jediný halíř.“

Dnes už to tak většinou není, protože burzy se naučily kontrolovat směnu lépe než v počátcích. Znamená to, že systém si zvykl svěřovat důvěru několika málo hráčům. Ti v tom smyslu konají zhruba tak, jak konají v klasickém finančnictví banky. Decentralizace tak vzala do značné míry za své. Bitcoin a další kryptoměny tak vyměnily centralizovanou kontrolu ze strany bank (jimž obvykle velí zkušení profíci dbající například na to, aby jejich instituci zůstala licence) za téměř stejně centralizovanou kontrolu ze strany takových „burz“ (jimž velí lidé jako Sam Bankman-Fried, kteří žádnou licenci nemají a nepotřebují).

Vyplatí se to? Inu, těžko říci. Druhou největší světovou „kryptoburzou“, směnárnou mezi dolary a „mincemi“, byla naše FTX. Výsledek je nehezký: několik miliard manka a celkem v celé kryptobranži – do poloviny minulého týdne – újma ve výši 96 miliard.

A to jsme se dosud dostali na pouhý začátek onoho světa řízeného block­chainem, jak si jej ajťáci s oblibou představují. Vitalik Buterin, zakladatel etherea, napsal pojednání o budoucnosti, již bude ovládat takový „web3“ (Decentralized Society: Finding Web3’s Soul). Každý člověk by podle něho měl být držitelem svého osobního záznamu, v němž by bylo nezfalšovatelně a nezměnitelně zapsáno vše podstatné, co se jej týká: od data narození přes choroby až po to, jak splácí dluhy. Ajťáci tleskají, ačkoli by se mohli dozvědět, jak takové nápady končí, kdyby znali například Orwellův román 1984. Ale to by museli číst knihy. 

Kryptokrvácení

• Celkové ztráty připisované kryptopodnikatelům v souvislosti s pádem FTX (jenž prohloubil letošní ztráty celé branže) – 96 miliard USD.

• Cameron a Tyler Winklevossovi (fond Gemini) – nevlastnili žádné FTT, ale téměř polovina jejich majetku je pryč (cca 2,5 miliardy USD).

• Coinbase Global – 25 procent tržní hodnoty zmizelo během čtyř dnů po kolapsu FTX; zakladatelé Brian Armstrong a Fred Ehrsam jsou letos o 78 procent, respektive 43 procent chudší než loni.

• Galaxy Digital Holdings – přišla o 77 milionů dolarů, tedy o čtyři procenta kapitálu (zakladatel Michael Novogratz letos zchudl o 64 procent).

• Čchang-pcheng Čao, zakladatel kryptoburzy Binance – letos přišel o 78 miliard dolarů.

Zdroj: Forbes