„Už jako kluka mě fascinovaly malé věci, které měly velkou hodnotu. Tak začala má vášeň pro známky: takový kousek papíru – a může stát tolik peněz. Tahle moje fascinace se netýkala jen známek, ale třeba i mincí, čehokoliv malého s hodnotou,“ vzpomíná David Feldman na to, jak se u něj během dětství, které prožíval v 50. letech v Irsku, zrodila vášeň pro filatelii a sběratelství. Nyní se setkáváme v Praze v Hotelu Paříž po byznysové večeři, kterou pořádala jeho společnost, a to i v souvislosti s krátkou výstavou filatelistických unikátů. Ale nepředbíhejme.

Když byla filatelie nejpopulárnějším koníčkem na světě

„Známky sbírali moji kamarádi ve škole a když jste se podíval kolem sebe, vždy jste našel nějakého filatelistu. Sbírání známek bylo tehdy nejpopulárnějším koníčkem na světě. Sám jsem nebyl velkým sběratelem, zajímalo mě spíš, proč lidé tyhle věci sbírají a proč jsou zase jiní lidé ochotni za ně platit tolik peněz. Na škole jsme si tak dokonce i založili klub, který se věnoval nakupování známek,“ vypráví dál David Feldman. Intenzivně se věnoval irským známkám, rodnou zemi ale brzy opustil a založil si profesionální aukční síň ve Švýcarsku. A jeho společnost David Feldman těžila z doby, která filatelii opravdu přála.

„V 70. letech jste nemohl najít prodejce, všude byli jen kupci. Víc a víc lidí známky zajímaly, kupovali je, investovali do nich. Prodávaly se jen za nejlepší ceny,“ zasní se tak trochu David Feldman a poprvé ho začne doplňovat jeho syn Joël Feldman, v současnosti výkonný ředitel aukční síně nesoucí od roku 1967 jméno jeho otce. „V 70. letech způsobila tenhle filatelistický boom politická nestabilita, byla studená válka, ropná krize. Také nebyl centralizovaný měnový systém, každá země měla svou oddělenou měnovou politiku.“

„S vývozem peněz mezi zeměmi byl skutečně problém, stejně jako s jejich výměnou, probíhalo množství kontrol… ,“ vypočítává dál David Feldman. Investovat do známek se tak nabízelo. „V té době třeba ve Spojených státech zajímaly známky 20 procent lidí, teď to jsou pouhé jednotky procent, mluvíme o číslech mezi třemi až pěti procenty.“ Filatelisté tak podle něj v některých zemích vymírají. Není to však případ České republiky.

RozhovoryRozhovory

Česká filharmonie zahraje v Carnegie Hall. Proděláme na tom, ale vyplatí se to, říká její šéf Mareček

V té době už Feldmana zajímaly i příběhy spojené se známkami. Jak mi vypráví, z logiky věci se totiž začal věnovat i marketingu a promování opravdu významných známek, o kterých si zjišťoval související informace. Hodnota známek se odráží od několika hodnot a jednou z nich jsou právě příběhy s nimi spojené, vysvětluje při našem rozhovoru. Dodává, že zajímavosti se nemusejí týkat pouze historie známek jako takových, ale i lidí, kteří je měli v držení. Stalo se třeba i to, že jeden člověk byl tak posedlý touhou mít dvě konkrétní známky, že kvůli nim zabil svého přítele a jednu z nich mu z alba ukradl, připomíná Feldman.

Bordeaux Cover za šest milionů švýcarských franků

Příběhy samozřejmě nabízejí i nejcennější známky světa. Vrchol Feldmanovy kariéry přišel v 90. letech. V roce 1993 totiž pořádal ve velkém hotelu v Curychu obří aukci spojenou s nejcennějšími známkami světa, s modrými a červenými mauricii. „Co byste řekl o modrém mauriciovi?“ pokládám zdánlivě jasnou otázku, ale Feldman neví, jak ji uchopit: „Napadá mě tolik věcí, nevím, odkud bych začal, je toho tolik. Co by vás zajímalo?“

Připomíná mi tak nejprve jejich historii: první poštovní známky vydala v roce 1840 Velká Británie. Následovaly ji její kolonie, v roce 1847 konkrétně Mauricius. Natiskl první sérii známek, ty v hodnotě jedné penny byly červené, ty v hodnotě dvou penny modré. První kusy obsahují nápis Post Office, ty následné – a už ne tak cenné – Post Paid.

Jak se dále dozvídám, dochovalo se 15 červených a 12 modrých Mauriciů. Současná hodnota toho červeného je kolem 1,6 milionu švýcarských franků, což je přes 43 milionů korun, modrý je daleko dražší. Podle informací z trhu potenciálně existují dva kusy, které by mohly být na prodej, přičemž jeden vlastní český investor a potenciální hodnota tohoto kusu je údajně 10 milionů eur (okolo čtvrt miliardy korun).

Světovým unikátem je pak obálka, na níž jsou nalepeny obě verze nejstarších mauriciů, vedle sebe se skví ten modrý i ten červený. A právě tuto cennost, zvanou Bordeaux Cover, vydražil na začátku 90. let v onom curyšském hotelu vyzdobeném mauricijskými motivy David Feldman za více než šest milionů švýcarských franků, tedy přes 160 milionů korun. Jak mi totiž dál vyprávějí otec i syn Feldmanové, obálka je cenná i díky dochovaným razítkům a tomu, že je vidět, jak byly známky použity.

ByznysByznys

Budoucnost byznysu je v datech, umělé inteligenci a cyberu, říká Diana Rádl Rogerová

Právě o autenticitu jde ve filatelii zejména. „Nic, co je vyrobené pro filatelistický trh, nemůže mít takovou hodnotu, jakou má to, co bylo skutečně používané,“ uvádí Joël Feldman. A přidává i radu třeba pro začínající sběratele: neoddělujte známky od obálek, větší cenu budou mít vždy, když zůstanou jako originály a tak, jak byly používány.

Vraťme se ale k oné slavné aukci. Už dopředu bylo jasné, že půjde o obří událost. Účastnilo se jí totiž 200 usazených lidí a nespočet těch stojících, vzpomíná David Feldman. „France TV tam vyslala hned dva štáby, jak z Channel 1, tak z Channel 3. Vedle toho o aukci psaly mnohé noviny.“

Cokoliv spojené s mauricii totiž vzbuzuje šílenství. O jejich významu svědčí i to, že jsou zastoupeny ve sbírkách britské královské rodiny. Mimochodem, jak David a Joël Feldmanovi rovněž připomínají, přímo britský Karel III. je filatelistou a nejvíce sběratelů známek žije v současnosti právě ve Velké Británii. Už vzhledem k tomu, že tato země byla v historii poštovních známek opravdovým průkopníkem a pocházejí z ní ty nejstarší exempláře.

Takovou aukci už nikdy nezažiju

David Feldman přidává i zpětně veselou vzpomínku na hrůzu a následnou bezesnou noc, kterou mu přivodil vydražitel Bordeaux Cover, jehož bodyguard zaplatil celou částku, která dosáhla i s daní asi 6,5 milionu švýcarských franků, v šecích. Odpočítal prý šest milionových a pět stotisícových a Feldman pak trnul, aby rukou podepsané cenné papíry v bance skutečně zvládl „zprocesovat“. Povedlo se, ale ve chvíli, kdy všechny známky vydražil, ho stejně přepadl smutek. „Došlo mi, že nikdy už nic takového nezažiju.“

Nasvědčuje tomu i to, že trh se poslední dobou výrazně zmenšuje. „Trh se známkami ve světě se stává selektivním. Některé oblasti jsou pro sběratele méně a méně zajímavé, generace starších sběratelů vymírá,“ říká David Feldman. „Jsem trochu nervózní, když si představím svého šestiletého syna, který nikdy neviděl dopis se známkou. Děti vyrůstají bez známek a nemůžou k nim tak získat vztah,“ dodává Joël Feldman.

ByznysByznys

Filatelistická bomba: slavný rumělkový Merkur je v českých rukách

„Naopak v České republice to začíná. Je cítit zájem a nadšení,“ říká David Feldman. „Po dekády máme vztahy s největšími sběrateli známek u vás. Někteří z nich jsou opravdu významní a mají velké sbírky s raritami.“ Společnost nesoucí jeho jméno tak má s Českou republikou další byznysové plány.

V listopadu tu uspořádala slavnostní večeři pro 72 vybraných hostů, majících ke sběratelství vztah. A hodlá s nimi dále pracovat. „Na českém trhu chceme být velice aktivní,“ plánuje Joël a David jeho slova potvrzuje. „Český trh se známkami je velmi optimistický, příznivý a rychle rostoucí.“

Připisuje to zdravé a stále ještě nové ekonomice i tomu, že Češi mají zájem o příběhy a historii, stejně jako rádi pěstují koníčky. Praha je navíc podle něj pro filatelii vhodným centrem, spojeným dlouhodobě s kulturou a uměním. Jen v této souvislosti připomeňme, že nejdražší místní známkou je rumělkový merkur, vydaný ještě za Rakouska-Uherska a stojící kolem 12 milionů korun.

Ta první Mona Lisa

David i Joël Feldmanovi se rovněž aktivně angažují v organizaci The Mona Lisa Foundation. Jak mi vyprávějí, ta spoluprokázala, že slavný obraz od Leonarda da Vinciho ve sbírkách pařížského Louvru má starší a svým způsobem originálnější verzi. „Zkrátka existují dva portréty Mony Lisy,“ říká Joël Feldman

Tomu prvnímu se říká Dřívější Mona Lisa a Leonardo ji namaloval v roce 1503 ve Florencii. O obraz se v minulosti vedla řada sporů a právě Feldmanové a nadace patrně už definitivně prokázali, že Dřívější Mona Lisa je skutečně prvním vyobrazením tehdy třiadvacetileté ženy. A také předlohou Leonardem zhruba o deset let později v Římě namalovaného obrazu, který dnes visí ve slavné galerii v Paříži.

Kromě řady rozborů malby tomu nasvědčuje i dílo jiného mistra, Raffaela Santiho. Ten ze studijních důvodů skicoval původní Leonardův obraz, o čemž svědčí například sloupy v pozadí historicky starší Mony Lisy, které na v Louvru vystavované verzi už nenajdeme. Svým způsobem je tak podle Feldmanů obraz v Louvru „kopií“, protože Leonardo už nemohl Monu Lisu potkat v Římě znovu.

Fantastické, že? Takový je ale celý život Davida Feldmana, který z Prahy zamířil rovnou do Hongkongu za dalšími obchody. A když se ho ptám, jestli má ještě nějaké filatelistické sny, s úsměvem odvětí, že sní celý život. „A já běhám za ním a hasím požáry, jeden projekt totiž střídá druhý,“ směje se jeho syn.

David Feldman (77)

• jeden ze světově nejvýznamnějších dražitelů a specialistů na filatelii

• pochází z Irska, v 70. letech se ale přestěhoval do Švýcarska, kde rovněž působí jeho aukční síň a společnost David Feldman

• v roce 1993 vydražil za více než šest milionů švýcarských franků tzv. Bordeaux Cover, která obsahuje modrého i červeného mauricia

• zkoumal rovněž Monu Lisu a jí předcházející portrét od Leonarda da Vinciho

• opakovaně jezdí do České republiky, kde má aktuálně nové byznysové záměry

• po otci pojmenovanou firmu v současnosti vede jeho syn Joël, David působí jako „Senior Philatelist“