Vadim Fojtík

Energie, na kterou nezapomenete

Vadim Fojtík

S Petrem Kellnerem jsem se potkal osobně jen dvakrát, krátké představení, podání ruky, přímý pohled do očí. Podobných setkání zažijete za život spoustu, na většinu z nich ale zapomenete. Ne tak na setkání s Petrem Kellnerem, na jeho charisma a energii, kterou kolem sebe vyzařoval.

Za svou novinářskou kariéru jsem sám nebo s kolegy napsal stovky článků o jeho byznysových aktivitách, snažil se odhadnout jeho další plány. A že jich bylo hodně. O to více nás zasáhla zpráva o jeho úmrtí. Česko přišlo o svého nejúspěšnějšího a nejvlivnějšího byznysmena, který bude naší ekonomice citelně chybět.

Nechceme porovnávat Kellnera s Baťou, každý žil v jiné době a uspěl v jiném byznysu. Je ale souhrou smutných náhod, že Česko přišlo o své byznysmeny, kteří jako jedni z mála globálně uspěli, při tragické letecké katastrofě.

Otázkou zůstává, jaký bude po jeho smrti osud PPF. Firma samozřejmě přežije, bude prosperovat dál, investovat miliardy korun v tuzemsku i zahraničí. Kellner měl skvělý cit pro lidi a obklopil se těmi nejlepšími manažery, kteří byli na trhu. Těžko ale nahradíte člověka, u kterého se kombinovalo brilantní byznysové fl uidum s autoritou zakladatele a vlastníka, kterým Kellner byl. Petr Kellner byl zkrátka jen jeden.

Řečeno s klasikem, život jde dál. I proto se v novém týdeníku Hrot věnujeme i pozitivnějším tématům, třeba v rozhovoru s novým šéfem Pražské plynárenské Martinem Pacovským. Toho ve firmě čeká pěkné byznysové období. Kvůli konci uhlí v energetice lze očekávat v následujících zhruba dvanácti letech dvojnásobný růst poptávky po zemním plynu v porovnání s dneškem. Obchodníci s plynem ale tak vlastně jen získávají čas, jak se připravit na období, které přijde po roce 2050, kdy se naopak kvůli přechodu na bezuhlíkovou energetiku s plynem moc nepočítá. Třicet let se možná zdá jako dlouhá doba na přípravu, ale v energetice je to docela krátké období. Jak všechno dopadne, se dočtete v rozhovoru. Zcela jasno ale v tomto ohledu není.

Naopak už zcela jasné je, jak dopadly v Česku čínské investice. Ze stovek miliard korun, které sliboval hradní jezevec, zůstal jen zlomek. Navíc kromě fotbalové Slavie jde více o investiční průšvih než úspěch. Čínský investor posloužil spíš jako kavka, které s pořádným ziskem prodáte něco, co už nemá budoucnost. Třeba pivovary.

V novém Hrotu najdete samozřejmě i další nové informace a skvělé texty. Příjemné čtení.