Pozn. red. Experimentální rubrika Tardis využívá slavného stroje času britského (mimozemského) cestovatele Doctora Who. Jeho prostřednictvím necháváme promluvit muže a ženy z minulosti, kteří mají co říct k přítomnosti

V druhém lednovém týdnu by slavil narozeniny muž, jenž před více než půlstoletím udělal z populární hudby šílenství a velký byznys. Jeho jméno bylo po mnoho desetiletí tím nejznámějším na celé planetě. Co si o tom všem myslí Elvis Aaron Presley dnes, se šla rubrika Tardis zeptat rovnou do vily Graceland na okraji Memphisu.

Když jsem byl kluk, vždycky jsem sebe sama viděl jako komiksového hrdinu. A jak jsem rostl, ten sen rostl se mnou. Ale nikdy jsem si doopravdy nemyslel, že ze mě bude někdo důležitý. Měl jsem to štěstí, že jsem se k hudbě dostal v době, kdy v ní neexistovaly žádné trendy.

Ta image je jedna věc a lidská bytost, která je za ní, je věc druhá. A pro tu lidskou bytost je hrozně těžké dostát té imagi, řekněme kulantně.

Vyučil jsem se elektrikářem. Nejspíš někdy tou dobou mi tam nějak museli přehodit dráty. Mě baví zpívat staré balady tak, jak se zpívaly kdysi. Ale všechny tyhle peníze vydělává to, jak zpívám svoje písně dneska.

Ale kdepak, nikdy jsem nenapsal ani jednu. To je všechno jen humbuk.

Když se vám rock’n’roll líbí, když máte tu muziku pod kůží, tak si u ní prostě nemůžete pomoct. A tak je to i se mnou – nemůžu si pomoct. Ale zase pozor, všechny moje pohyby jsou pohyby nohou. Všechno ostatní jsou pomluvy.

Fakt si nemyslím, že by moje hudba škodila. Kdybych si to myslel, šel bych dělat něco jiného.

Stal jsem se produktem. Písně, které jsem dostával, abych je natočil, filmy, ve kterých jsem hrál… Příliš mnoho lidí na mně finančně záviselo, než abych z toho mohl jen tak odejít. A můžu vám k tomu říct jen tolik, že mi hudební kariéra velice scházela. Ty filmy mě dostaly do bahna.

Je ze mě to, co si Bůh přeje, aby ze mě bylo. Klidně jsem se mohl kterýkoli z těch dnů stát pastýřem ovcí. Člověk má v povaze stěžovat si a nadávat, ale já prostě dělám, co můžu, jak nejlíp to svedu.

Pro bodyguardy bych práci neměl, ale hodili by se mi dva nebo tři zkušení daňoví účetní.

Byl jsem rozhodně pro Stevensona (Adlai Stevenson II. se v letech 1952–1960 třikrát neúspěšně ucházel o zvolení prezidentem Spojených států, pozn. Tar.). Ty jeho intelektuálské kousky jsem moc nežral, ale řeknu vám, člověče, ten toho věděl ze všech nejvíc.

Nelíbí se mi to. Nemám rád, když jde někdo do politiky jenom kvůli sobě, a ne kvůli ostatním lidem. Když má někdo takovou náturu, ať se dá na showbyznys.