Smutně jsem si zavzpomínal, jaký to byl rozdíl, když jsem před osmadvaceti lety pár dní po příjezdu coby student přímo v ulicích Washingtonu sledoval inaugurační průvod Billa Clintona. Akorát ta kombinace jasné oblohy a studeného vzduchu od polárního kruhu, pro kterou se říká, že v zimě je v hlavním městě USA počasí jako na Labradoru, kdežto v létě jako v Jakartě, byla stejná. Šestačtyřicátý prezident Spojených států Joe Biden zdědil totálně rozhašenou Ameriku a svět, v němž Rusko není nový přítel, jemuž pomáháte postavit se na nohy, a Čína není ctižádostivý ekonomický trpaslík, držící se v zahraniční politice při zdi.

Jedna z mála věcí, v nichž bude chtít Bidenova administrativa nepochybně navázat na tu Trumpovu, je krocení internetových technologických titánů. Jejich moc a dominantní postavení koronakrize v loňském roce jen posílila, takže nebudete překvapeni, že je z toho titulní téma tohoto čísla Hrotu.

Už jenom odstřihnutí Donalda Trumpa od sociálních sítí bylo praktickou ukázkou toho, jak dovedou zasáhnout do politiky - a teď ponechme stranou, zda to v rámci potlačování „hate speech“ neměli jejich šéfové udělat už dávno, anebo je to v zájmu zachování svobody projevu nemělo ani napadnout. I na první pohled apolitická hvězda telekonferencí v podobě Zoomu musela řešit delikátní problém, jak udržet čínský a americký trh zároveň a vyhovět úřadům na obou.

Své si řekne i Evropská unie a kapitolu samu o sobě představuje Čína, kde se největší technologická superhvězda Jack Ma sebevědomými prohlášeními natolik znelíbil aparátu, že ho teď, trochu jako za kulturní revoluce, nechají kázat nanejvýš venkovským učitelům.

Exportéři na vzdálenější a „složitější“ trhy, kde se obchod nedá dohodnout ani přes Zoom, ani přes Webex, ale vyžaduje časově náročné osobní proklepávání partnerů, v dnešní době skutečně nemají na růžích ustláno. Nedivte se tedy, že kdo byl na tyto trhy zaměřen, postrádá možnost cestovat, mimo jiné i prostřednictvím podnikatelských misí pod záštitou různých vládních činitelů.

Jenže jak v Hrotu analyzujeme, všechno se na ty vládní cesty svést nedá - českému exportu se v posledních deseti letech obecně lépe dařilo na trzích, které jsou blíž a méně závislé na politice. Svět je dost komplikovaný sám o sobě, co teprve, když se ke všemu přidá ještě regulace, v tomto případě hodně tvrdý program snižování emisí aut v Evropě, kde mastným pokutám někteří výrobci mazaným kličkováním utekli s přehledem, jiní na poslední chvíli a někteří laťku ani nepřeskočili, ani nepodlezli.

A bude hůř, neboť jak říká šéf evropské asociace automobilek, představa, že v roce 2030 bude po evropských silnicích jezdit 30 milionů bezemisních vozů, je „vize velmi vzdálená dnešní realitě“. Velmi něžně řečeno.

Vizemi budoucnosti se zabývá také esej v tomto čísle. Dočtete se, jak moc či jak málo se trefovali autoři science fiction ve svých předpovědích. Na Marsu nebydlíme ani náhodou, ale „Velkého bratra“ by George Orwell na Zemi našel ve vícero lokalitách, a jakými technologickými vymoženostmi disponují, o tom se mu ani nesnilo.

Na závěr by to asi chtělo něco trochu klidnějšího. Tak si přečtěte třeba o tom, s jakým zanícením podnikatel z Trutnova a expert na spravování církevních majetků Karel Matyska staví na nohy církevní Nemocnici svaté Alžběty v Praze na Albertově.