Stora Enso aktuálně realizuje největší investici během svého téměř 25letého působení na tuzemském trhu. Ve Ždírci buduje za osmdesát milionů eur halu na výrobu takzvaných CLT panelů, mimořádně pevných, odolných a snadno využitelných stavebních prvků, které lze označit za současný trend v dřevostavbách.

Panely významně ulehčují i urychlují výstavbu domů z obnovitelné suroviny a očekává se, že v následujících letech pomohou k rozvoji udržitelného sektoru a přispějí Evropě k vytoužené klimatické neutralitě. Dva podobné závody už Stora Enso provozuje v Rakousku a jeden ve Švédsku. Ždírec od podzimu tyto výrobní kapacity doplní.

Oproti zahraničním závodům se však hala ve Ždírci bude v jednom klíčovém detailu lišit. Rakouská i švédská hala jsou postaveny z materiálu, který se v nich zpracovává. Ve Ždírci bude oproti tomu linka na CLT panely umístěna v klasické, betonové budově. „Bohužel budeme jediná hala, která bude vyrábět CLT panely, ale nebude z CLT panelů. Nebude to dřevěná hala. V Česku je pohled na dřevěné konstrukce velmi konzervativní,“ říká jednatel společnosti Stora Enso v ČR František Vícha. Stora Enso zkrátka nedostala pro dřevěnou halu od úřadů povolení.

I když jde v zásadě o kosmetickou záležitost, jedná se o názorný příklad toho, na jak nesmyslné problémy dřevostavby v Česku narážejí. Od zástupců branže sílí tlak na politiky i úřady, aby od zbytečně přísných norem upustili.

Rodinné domy ze dřeva frčí

Trh s dřevostavbami zažívá v posledních letech prudký růst. Podle dat Českého statistického úřadu (ČSÚ) v roce 2000 z celkového počtu 9701 dokončených rodinných domů disponovalo jen 133 dřevěnou konstrukcí. O dvacet let později to už bylo 2836 z celkového počtu 18 127 dokončených rodinných domů. K tomu lze ještě přičíst 234 srubů a roubenek.

„Když jsme s dřevostavbami před dvaceti lety začínali, bylo to jedno procento z celkového počtu rodinných domů. Jde tedy o velký posun,“ říká architekt Pavel Horák, šéf architektonické a realizační společnosti Prodesi/Domesi, která se na dřevostavby specializuje. Horák zároveň organizuje Salon dřevostaveb, jehož už 17. ročník proběhl v březnu v pražských Holešovicích.

Hlavním hostem byl Carl Bäckstrand ze švédského studia White Arkitekter, které stojí za 75 metrů vysokým dvacetipatrovým kulturním centrem Sara ve švédském městě Skellefteå. Jedna z nejvyšších dřevěných budov světa je postavená právě z CLT panelů. Vznik obdobného „dřevěného mrakodrapu“ si však čeští propagátoři dřevostaveb musejí nechat do říše fantazie. Pokud je trend na trhu rodinných domů dobře rozjetý, u větších bytových či veřejných budov je tomu přesně naopak. Bytové domy s dřevěnou konstrukcí byly ­podle ČSÚ v roce 2020 dokončeny jen tři.

Ambicí zastánců udržitelného stavebnictví přitom není stavět 75metrové megabudovy jako ve Švédsku. Uvítali by však alespoň mírné uvolnění požárních předpisů, které by umožnilo stavět o něco vyšší domy než rodinné. „Dneska máme požární výšku dvanáct metrů. To není málo a dokážeme s tím pracovat. Přesto bychom to potřebovali posunout na dvacet až 22 metrů. Třeba v Austrálii změnili před pěti lety výšku na 25 metrů a celý obor to velmi nakoplo,“ míní Horák. Podle něj je nutné zabývat se bytovou výstavbou i proto, že rodinné domy se stávají pro čím dál větší část populace méně a méně cenově dostupnými. To platí jak pro dřevostavby, tak pro klasické konstrukce. Zatímco před deseti lety vyšla podle Horáka rodinná dřevostavba na pět až šest milionů korun, nyní je to přes deset.

Podle Víchy existují také psychologické bloky na straně úředníků, kteří obecně vnímají dřevo hlavně jako hořlavý materiál a podle toho také kladou rozsáhlejším dřevostavbám do cesty mnoho těžko překonatelných podmínek. „Dřevo z CLT panelu přitom ve skutečnosti ohořívá, což znamená, že doba, než se hořící stavba konstrukčně zbortí, může být delší než u ostatních materiá­lů,“ říká Vícha.

Podle něj je klíčové, aby se v Česku realizoval mediálně viditelný pilotní projekt velké, vícepodlažní dřevostavby typu školy či úřadu, který bude příkladem a dosavadní administrativní bloky odbourá. To nemusí být zase až tak daleko, Prodesi/Domesi se aktuálně uchází o zakázku na stavbu základní školy v pražských Holešovicích. Podle mluvčího městské části Martina Vokuše by o vítězi architektonické soutěže mělo být rozhodnuto v červnu, zda to bude dřevostavba, zůstává tedy otevřené. Souvisí s tím totiž další překážka větších dřevostaveb. Ačkoli české úřady mají možnost při zakázkách upřednostnit i ekologická či jiná kritéria, obecným trendem je co největší orientace na cenu.

Psychická pohoda s CO2

Argumentů, proč ve veřejných zakázkách dřevostavby upřednostnit, lze přitom najít mnoho. Ten nejomílanější souvisí s Green Dealem a snížením klimatické stopy, ke kterému se zavázalo i Česko. Sektor budov je zodpovědný za 36 procent emisí v Evropské unii. Lesy během růstu pohlcují z atmosféry oxid uhličitý. Vyrobí-li se následně ze dřeva nějaký trvalý produkt, zůstane v něm dlouhodobě uložen i CO2. Dům ze dřeva může přitom stát i stovky let, jak dokazují příklady dřevěných kostelů. Ty nejstarší v Česku pocházejí z 12. století. Jak dodává Vícha, i u staveb s kratší životností než sakrální památky lze však materiál zrecyklovat a oxid uhličitý v něm držet i poté, co dům doslouží.

Roli hrají i ekonomické faktory, byť to ne vždy znamená celkovou cenu projektu. V souvislosti s CLT panely je to však třeba rychlost výstavby. „Pokud si někdo objedná stavbu rodinného domu, takový se vejde na dva až tři kamiony. Každý kamion může odjet na stavbu jeden den, montážní parta pak smontuje panely dohromady a za tři dny je hrubá stavba hotová,“ vysvětluje Vícha. Ví, o čem mluví, z CLT panelů si před devíti lety postavil ve Ždírci i svůj vlastní dům.

Relativně nízké nároky na dopravu materiálu pak vedou k další úspoře zplodin ze spalovacích motorů. Další věcí je, že CLT technologie ušetří šest až deset procent z obytné plochy. To v rámci bytového komplexu může znamenat mnoho čtverečních metrů navíc, které si investor může započítat do koncové ceny.

Zástupci odvětví se přitom shodují, že Česku nehrozí nedostatek materiálu, jak by se mohlo zdát v souvislosti s kůrovcovou kalamitou. „Dřeva je ještě relativně dost, Česká republika je pořád jednou z nejvíce zalesněných zemí. Na jeden rodinný dům potřebujeme asi jen dvacet kubíků dřeva a na to není třeba kácet les. I když jde o dlouhodobý proces, na jeden dům vyroste dřevo asi za minutu,“ říká Horák. V roce 2020 se v Česku vytěžilo 36 milionů kubíků dřeva. Byť těžba byla kvůli kůrovcové kalamitě rekordní a mnoho dřeva nebylo v dostatečné kvalitě, čísla ukazují, že potenciálu pro dřevostavby je dost.

Roli však hraje také třeba zdravotní aspekt. Ateliér Prodesi/Domesi má za sebou například realizaci mateřské školy ve Všetatech z roku 2019. „Po dvou letech jsme zjistili, že nemocnost dětí v dřevěné školce je nižší,“ říká Horák. Švédští White Arkitekter stojí zase za návrhem psychiatrické léčebny v hlavním městě Grónska Nuuk. Myšlenkou je, že pobyt mezi přírodními materiály bude mít na psychiku pacientů příznivý vliv. „Život ve stavbách ze dřeva je prostě lepší,“ prohlásil na své přednášce v Centru architektury a městského plánování v Praze Carl Bäckstrand.

Vláda chce zvýhodnit dřevo v tendrech

Vláda alespoň navenek tvrdí, že chce dřevostavby podporovat. Podle programového prohlášení je plánuje upřednostnit právě při zadávání veřejných zakázek. Ministr zemědělství Zdeněk Nekula se chce podle svých slov zabývat i otázkou příliš striktních protipožárních předpisů a dalších administrativních bariér. Jako důvod uvádí snahu o omezení nadměrného vývozu nezpracované suroviny, letitého nešvaru tuzemského trhu, kdy se se surovým dřívím vyváží ve velkém i přidaná hodnota. „Chtěl bych toto téma otevřít. Je třeba podívat se za hranice, kde jsou dřevostavby ve větší míře využívány. Je to ekologičtější forma řešení a je to také možnost, jak zachovat doma větší přidanou hodnotu. Velké množství dřeva vyvezeme do zahraničí, tam se zpracuje a stavějí se z něj dřevostavby,“ říká Nekula.

Až na podzim odstartuje ve Ždírci výroba CLT panelů, bude to znamenat, že alespoň část této přidané hodnoty zůstane v Česku. Podle Víchy půjde o sofistikovanou, částečně robotizovanou výrobu, pro kterou Stora Enso v následujících dvou letech nabere až 120 kvalifikovaných, a tedy i dobře placených zaměstnanců.

Samotné panely však budou končit ve velké míře za hranicemi, podle odhadů firmy se jich na českém trhu podaří udat jen asi pět až deset procent ze 120 tisíc kubíků roční produkce. Tedy alespoň do doby, než padne výškové omezení dvanáct metrů a než se podaří i na domácím trhu postavit nějakou „vzorovou“ dřevostavbu, která odbourá strach úředníků. 

Co je to CLT?

Za zkratkou se skrývá anglický pojem cross-laminated timber. Jde tedy o křížem lepené desky o třech a více vrstvách prokazujících se vysokou pevností a odolností. Stora Enso je ve Ždírci plánuje vyrábět o velikosti až 16 krát 3,65 metru. Na základě projektu je možné panely přímo u výrobce opatřit otvory pro okna, dveře a dalšími úpravami, a továrnu tak opustí panel předpřipravený pro potřeby konkrétní stavby. Je možné je také rovnou osadit elektrickými obvody, okny a dalšími prvky a na staveniště dodat jako hotový prefabrikát.

Sloupek u vjezdu do závodu společnosti Stora Enso ve Ždírci nad Doubravou na Vysočině polepili veganští aktivisté nálepkami vyzývajícími k nízkoemisnímu, bezmasému stravování. Těžko říct, co je k tomu vedlo. Pokud jde totiž o snižování emisní stopy, cíle finsko-švédského dřevozpracujícího gigantu se s aktivisty v zásadě shodují.

20 m³ dřeva je potřeba na jeden rodinný dům.