Dřevo? To slouží leda k výstavbě pergoly, kůlny nebo boudy pro psa, tvrdili prý Češi těsně po revoluci. I dnes má ve stavebnictví navrch beton a ocel, situace se ale začíná pomalu narovnávat, tvrdí Jan Šebek, vedoucí projekce v horažďovické firmě Atrium. Ta ročně vybuduje až sto rodinných domů – všechny právě ze dřeva.

Podle Šebka sice v Česku stále proti dřevostavbám panují různé předsudky, přitom už dnes tvoří přibližně 25 procent trhu s rodinnými domy. Mnohé lidi odrazuje třeba to, že dřevostavbu obvykle svépomocí nepostaví. „Když to přeženu, tak Češi jsou pořád zvyklí postavit si barák spolu s Pepou z vedlejší vesnice, a to za použití těch nejlevnějších materiálů. To u dřevostavby nejde, protože v jejím případě může mít neprofesionální realizace fatální následky,“ popisuje mladý projektant. 

„Měli bychom se co nejvíce inspirovat severskými státy, Německem nebo Rakouskem. Tam pochopili, že se na dřevostavbě zkrátka nemůže šetřit,“ doplňuje Šebek v rozhovoru pro Hrot. V něm se dále dozvíte, jak dlouho trvá dřevostavbu postavit, co je chrání proti požárům a kdy je začnou vyrábět roboti.

Bydlíte ve dřevostavbě?

Bohužel zatím bydlím v bytě, nicméně se v budoucnu plánuju do dřevostavby přestěhovat. Ostatně už v ní bydlí jak moji rodiče, tak i sestra.

Firmu Atrium založil váš otec. Čím vás dřevostavby zaujaly natolik, abyste se rozhodl pokračovat v jeho šlépějích?

Atrium je prvním dítětem mého táty, já přišel na svět až o dva měsíce později. S touto firmou jsem tak vyrostl. 

Po absolvování gymplu jsem se rozhodl jít na Fakultu stavební ČVUT v Praze. Hned od začátku jsem se snažil profilovat směrem ke dřevostavbám, byť to bylo trochu složitější, protože se ta škola zaměřuje hlavně na beton a ocel. Dřevo se tak stalo spíš mým mimostudijním koníčkem.

Při škole jsem zároveň chodil na brigády do výroby, postupně jsem se propracoval do obchodního a projekčního oddělení. Po studiích jsem nastoupil do konkurenční firmy Vesper Homes, kde jsem rok pracoval jako statik a konstruktér. Nakonec mě ale vítr zavál zpět do jižních Čech. A kam jinam než do Atria zde v Horažďovicích.

Platí stále, že Češi cítí lásku hlavně k cihle, nebo už začínají pokukovat i po dřevě?

Mentalita Čechů se určitě začíná měnit a někteří z nich už skutečně upřednostňují dřevostavby. Stále na ně ale existují velmi odlišné názory. A člověka, který cítí lásku k cihle, těžko přesvědčíte o tom, aby si postavil dům ze dřeva.

Proti dřevostavbám panují ve světě stavebnictví stále různé předsudky. Současná situace je ovšem mnohem lepší než ta, která tu panovala bezprostředně po revoluci. Tehdy se na dřevo nahlíželo jako na materiál, který slouží leda pro výstavbu pergoly, kůlny nebo boudy pro psa. 

Dnes už tvoříme přibližně 25 procent trhu s rodinnými domy. A vidíme, že dřevo začíná být vážným konkurentem klasických stavebních materiálů – i co se týče veřejných budov. Stále ale existují lidé, kteří mají proti dřevostavbám vyhraněné názory. A já se jim nedivím. 

Proč?

Víte, tady narážíme na otázku profesionality dřevostavebního průmyslu jako takového. Dřevěné budovy mají velké nároky na provedení a kvalitu použitých materiálů i stavebních detailů.

Když to trochu přeženu, tak Češi jsou pořád zvyklí postavit si zděný barák spolu s Pepou z vedlejší vesnice, a to za použití těch nejlevnějších materiálů. Ve výsledku se ale vlastně nic moc nestane, žádné vážnější důsledky to mít nemusí. To u dřevostavby nejde, protože v jejím případě může mít neprofesionální realizace fatální následky. Na trhu se ovšem pohybuje velké množství dřevostavbařů, kteří nepracují pořádně. A právě oni mohou negativně ovlivňovat to, jakým způsobem lidé na dřevostavby nahlížejí.

Měli bychom se co nejvíce inspirovat severskými státy, Německem nebo Rakouskem. Tam pochopili, že se na dřevostavbě zkrátka nemůže šetřit. 

Jaký je tedy cenový rozdíl mezi klasickým domem a dřevostavbou? Neodradí lidi vyšší náklady?

Pokud se bude člověk rozhodovat mezi dřevostavbou a barákem, který si postaví s kamarádem z vesnice, tak bude cenový rozdíl samozřejmě znatelný. Jestliže ale porovnáme dřevostavbu a zděnou budovu, které v obou případech postavila profesionální firma, jež nešetří na materiálech, tak už to bude dosti podobné.

Je potřeba si totiž uvědomit, že dřevostavba ušetří hodně času. Zděná budova vyžaduje spousty měsíců až roků na to, abyste ji dokončili, i kvůli množství technologických přestávek. Dřevostavbu máte hotovou za tři až čtyři měsíce. Tvrzení, že čas jsou peníze, je svatá pravda.

Továrnou dřevostavby je les

Jaké můžou být další výhody dřevostavby, kromě rychlosti dokončení?

Pokud byste si třeba chtěl postavit zděnou budovu ve stejném tepelném standardu, jako je tomu u dřevostaveb, tak vás to vyjde opravdu draho. Dřevěné objekty se navíc staví v nízkoenergetických standardech – a včetně zateplení dosáhnou jejich zdi maximální tloušťky 30 až 35 centimetrů. U klasických budov použijete 30 centimetrů zdiva, k tomu ale ještě musíte přidat dalších 30 centimetrů polystyrenu či jiného zateplovacího systému. Takto tlustá zeď vám už samozřejmě na pozemku zabírá dost místa.

Další výhodou dřevostaveb je, že v sobě udržují stabilní teplotu po celý rok. Ve zděných budovách je sice bezprostředně po zimě stále chladno a příjemně, v průběhu léta se ale postupně prohřejí a pohoda skončí.

Je tu samozřejmě i otázka environmentálního hlediska. Továrnou každé dřevostavby je totiž les. Když ho vytěžíme a hned pak zasadíme nové stromy, tak je škoda na přírodě minimální. Naopak po betonářích zbyde cementárna a odtěžená půlka hory, kterou už prostě obnovit nejde. To samé platí u továren na zdivo – tam zůstane jen spoušť vytěženého materiálu.

A rád bych ještě zmínil akustiku. Dle mého názoru je ve dřevostavbách mnohem lepší než ve zděných budovách. A v neposlední řadě se ještě jedná o snazší a rychlejší rekonstrukce a přístavby, a to díky tomu, že stavíme za pomoci prefabrikovaných panelů.

Jedna ze dřevostaveb, které postavila firma Atrium foto: Atrium

A v čem spatřujete nevýhody dřevostaveb? Napadá mě třeba větší nebezpečí během požárů nebo i silných větrů.

Dřevostavbaři se musí oproti zdivařům a betonářům důkladněji popasovat i s účinky větru, to máte pravdu. Dřevostavba je lehká, proto je v tomto ohledu velmi náchylná. Statický návrh takového domu proto obsahuje velmi podrobný výpočet na účinky větru, ve kterém je detailně navržen způsob kotvení dřevostavby k základové desce. 

Pamatujete si na tornádo, které se prohnalo obcí Hrušky v roce 2021? Z vlastní zkušenosti mohu říci, že tento silný vítr smetl spousty zděných domů, naše dvě dřevostavby tam ale zůstaly stát. Samozřejmě jejich fasády trochu utrpěly, protože všude létaly tašky, auta a další věci, budovy jako takové ale nespadly.

Dovolím si také tvrdit, že kvalitní dřevostavby dokážou odolat i zemětřesením. Těch zatím v Česku příliš nebylo, ale i tak se touto otázkou zabýváme, protože v této době klimatických změn může nastat cokoliv. 

A jak je to v případě požárů?

Ano, dřevo je samo o sobě hořlavým materiálem, což znamená, že musíme hodně řešit požární odolnost. Ovšem totéž platí v případě zděných budov, protože i v nich jsou například dřevěné krovy. Nicméně dřevo v našich sendvičových panelech je vždy chráněno odolnými materiály, například sádrovláknitými deskami. A zjednodušeně řečeno – čím více těchto desek v rámci výstavby použijete, tím větší ta požární odolnost bude. 

Co se týče dřeva samotného, tak zde rád používám jako příklad pálení čarodějnic. To se provádí tak, že se vytvoří konstrukce z kulatiny, která se vyplní roštím nebo listím. Čarodějnice se zapálí a dřevo samozřejmě začne hořet. Když na místo přijdete druhý den, zjistíte, že konstrukce pořád stojí. Při požáru si totiž dřevo na sobě vytváří zoxidovanou, zčernalou vrstvu. A ta brání ohni prohořívat rychleji.

Tohle platí i u staveb?

Ano. V případě dřevostaveb tohle děláme úplně jednoduchým způsobem. Vezmeme statický průřez a pokud vidíme, že je nějaký přiznaný sloup vystavený účinkům případného požáru ze všech stran, tak na něj přidáme několikacentimetrovou vrstvu dřeva navíc. Sloup tak vydrží během požáru mnohem déle. Toto opatření brání postupu ohně a zajistí, aby měli lidé dostatek času k opuštění budovy. 

Shořet samozřejmě může i zděná nebo betonová budova. Uvědomme si, že i v nich jsou hořlavé materiály – kromě zmíněných krovů třeba skříně, záclony nebo koberce. Všechno tohle živí oheň. A pokud v těchto objektech nejsou dostatečně dobře ošetřené únikové cesty, tak se v nich lidé během požáru mohou udusit.

V dnešní době bych se požární bezpečnosti nebál. My dřevostavbaři jsme velmi svázaní normami. Pokud chceme vyvinout výrobek jako například obvodovou stěnu, kterou pak budeme používat na stavbě, musíme provést testy, například spálit sendvičové panely ve zkušebně. Je to finančně velmi náročné, ovšem díky této legislativě jsou dřevostavby navrženy na účinky požáru mnohem propracovaněji, než je tomu v případě konkurenčních materiálů. 

Přemýšlíte i o výškových budovách? Od příštího roku by měla začít platit norma, která umožní výstavbu několikapatrových dřevostaveb. Mohlo by se stavět až do dvanácti metrů. 

Máme za sebou už několik nástaveb, přičemž se jedná hlavně o administrativní budovy. V těchto případech za námi přišel investor, že by je potřeboval zvýšit o dvě patra – ale tak, aby byl uvnitř zachován plný provoz. Na tohle je dřevostavba ideální. Přijedeme s panely, shodíme střechu a nejpozději za dva týdny máme hotovo. Co se týče nástaveb na bytových domech, tak s nimi zkušenosti nemáme, nicméně konkurence už v této oblasti začala působit.

A teď k výškovým dřevěným budovám. My bychom byli hrozně rádi, kdyby se tu konečně podařilo něco takového u nás postavit. Problém ani není v legislativě, protože ta v případě dřevostavby dovoluje klasickým normovým způsobem postavit čtyři patra. Zájem spíš nebyl ze strany investorů a developerů, nedávalo jim to smysl. 

Teď už ovšem obrátili, a to i kvůli tlaku ze strany Evropské unie, která zavádí posuzování z hlediska energetické náročnosti budovy. Do budoucna se navíc bude hledět i na vliv dopadů stavebních materiálů na životní prostředí. A my máme obnovitelný materiál. Takže pro nás nastává jakési zlaté období. 

Navíc jsem zaslechl, že už jsou developeři mnohem ochotnější uvažovat o dřevostavbách i z toho důvodu, že jim na ně banky poskytnou úvěr daleko snáze.

Dřevo je českým diamantem

Jaké materiály využíváte?

U zateplovacích systémů používáme dřevovláknitou desku, která je vlastně tvořena z odpadu – tedy z pilin, které vzniknou při výrobě trámů. Ty piliny se pak slisují do tloušťky, kterou potřebujeme. Zevnitř budovy používáme sádrovláknité desky, což je také výrobek ze dřeva. A jako izolace pak slouží minerální vata. V případě výroby dřevěných rámových konstrukcí je v 98 procentech případů zastoupeno smrkové řezivo. Dalo by se říci, že jde o české dřevo, většinou je ale bohužel zpracované v zahraničí. 

Proč?

V Česku jsou ohromné zásoby dřeva, ale nemáme tu dostatečné kapacity na to vzít kulatinu a zpracovat ji na trám, prkno nebo dřevotřísku. Je to velká škoda, myslím si, že dřevo je takovým českým diamantem, který v neobroušeném stavu posíláme do zahraničí. A teprve tam z něj dokážou vytřískat tu finální podobu. Ale o tomto problému se ví, hodně se to řeší třeba na ministerstvu průmyslu a obchodu. 

Kolik dřevostaveb ročně postavíte?

Postavíme okolo 90 až 100 domů ročně, což je objem, který nás řadí mezi přední dodavatele dřevostaveb. Na prvním místě ale nejsme. 

A zaměstnanců máte kolik?

Kmenových jich máme 70. 

Ve vašem katalogu jsou k mání domy v rozmezí od dvou do sedmi milionů. O jaké z nich je největší zájem?

Historicky byl zájem spíše o patrové domy. Dnes je poměr obrácený – ze 70 procent se jedná o bungalovy, zbytek tvoří budovy s patrem. V budoucnu se ale nejspíš situace zase změní, protože jsou pozemky čím dál tím dražší a menší, takže lidé budou chtít víc stavět do výšky.

Musím ovšem upozornit na to, že sice máme katalog typových domů, nestavíme je ale jako na běžícím páse. Jasně, existuje možnost si nějaký vybrat a jen ho přizpůsobit svým potřebám, například změnit okna nebo předělat kompozici. Často k nám ale klienti chodí s tím, že mají vlastní náčrtek, jak by měl ten dům vypadat. My pak na základě jejich představy vypracujeme architektonickou studii. Dovolím si tvrdit, že každý z 1 600 domů, které jsme už postavili, je originálem.

Zmiňoval jste, že se zabýváte i veřejnými budovy. Jakými?

Jde hlavně o mateřské školky, nedávno jsme také postavili jednu takovou lesní. Velkým tématem mezi dřevostavbaři jsou rovněž dětské skupiny. Nevím, jestli o tom víte, ale je to dotační titul pro obce, který je stoprocentně hrazený státem, protože kapacity mateřských školek jsou žalostně podhodnocené. V tuto chvíli máme rozjeté dva tyto projekty. Jiné konkurenční firmy mají za sebou i několik administrativních budov nebo základních škol včetně tělocvičen s dřevěnými nosnými konstrukcemi. 

Jak se vám daří z byznysového hlediska?

Minulý rok byl opravdu rekordní, pohybovali jsme se v čistém obratu kolem 400 milionů korun, letos to myslím bude podobné. Ve standardním roce to je přitom 300 až 320 milionů. Dařilo se nám především z toho důvodu, že jsme postavili asi sto rodinných domů, i těch větších. Navíc jsme měli i několik zakázek v zahraničí. Jsem opravdu rád, povedlo se to i přesto, že jsme museli mírně zdražit kvůli rostoucím cenám stavebních materiálů. 

Co teď plánujete?

Máme v plánu například jeden velký projekt apartmánových domů. A do budoucna chceme hlavně rozšiřovat a modernizovat náš areál, který nám slouží už 30 let, takže jsou nějaké změny nutné. Čeká nás rekonstrukce některých budov i výstavba nového vzorového domu. 

Do pěti let také hodláme postavit novou poloatomatizovanou halu. Lidí na trhu práce je málo, takže počítáme s tím, že dřevostavby budou v budoucnu vyrábět hlavně roboti. Je to nicméně obří investice v řádech stovek milionů.

Takže roboti vyrobí v závodě prefabrikované panely, které pak vezmou dělníci a jen je jako kostičky lega namontují na místě, kde má výsledná dřevostavba stát?

Přesně tak. V tuto chvíli skládají panely a jednotlivé díly lidští pracovníci, vše se dělá ručně. V příštích letech ale chceme tuto práci zautomatizovat. Samozřejmě na samotné stavbě musí lidská práce zůstat i nadále. 

Tohle všechno ale neznamená, že by člověk z našeho areálu úplně zmizel – stále zde budou pracovníci, kteří budou zadávat úkoly strojům. Další pak budou dovnitř vozit materiál.

Jan Šebek (30) • Vystudoval Fakultu stavební ČVUT v Praze • Ve firmě Atrium působí od roku 2020 • Ve volném čase rád hraje na kytaru a zpívá se svou kapelou, hraje fotbal či se věnuje své manželce a roční dcerce