Lesní správce Aleš Erber je propagátorem udržitelného hospodaření v lesích, činí tak na veřejných přednáškách, sociál­ních sítích nebo třeba prostřednictvím televizního seriálu Blíže k přírodě Východočeské televize V1. Mezi jeho oblíbená témata patří i dřevostavby. Jejich rozvoji podle něj brání zastaralé předpisy, ale i chybějící marketing.

Vedle zastaralých protipožárních norem je to chybějící marketing, kterého by se chopilo ministerstvo průmyslu a obchodu a ministerstvo zemědělství. Ten v zásadě neexistuje a suplují ho různé organizace s malým rozpočtem. Mám pocit, že téměř žádný politik nevnímá dřevo a dřevostavby jako důležitý aspekt hospodářství, moderního stavebnictví a nástroj proti oteplování z kontextu fixace CO2. Občas je problém vnímán jen z pohledu exportu dřeva, který ničí silnice a domy v příhraničních regionech. Třeba v Bavorsku jsou však lesy vnímány jako hlavní opatření proti změnám klimatu, jako strategická surovina, která fixuje CO2 z atmosféry a ukládá ho na velmi dlouhou dobu do dřevěných výrobků. Takový stůl může vázat CO2 třeba deset patnáct let, ale dům třeba i padesát sto let.

Dřevěné kostely jsou staré klidně dvě stě tři sta let i více. Třeba kousek ode mě v Dobříkově stojí kostel z Podkarpatské Rusi, podobný má v Česku několik obcí. Dříve byla móda, že je sem přivezli díl po dílu, tady je zase složili a existují dál. Pokud třeba nevyhoří, jako se to stalo před dvěma roky u chrámu svatého archanděla Michaela na Petříně. Ale jinak to jsou krásné příklady udržitelnosti.

Osobně vidím problém hlavně ve státní správě a v politicích, u veřejných zakázek, kde mají úředníci před dřevostavbami velký ostych. Vedle ceny mohou vybírat i z environmentálních hledisek, ale to se děje strašně málo. A je to proto, že veřejní zadavatelé neznají všechny možnosti a striktně se drží zažitého legislativního postupu. Velkou překážkou jsou, jak jsem už zmínil, protipožární normy či omezení výšky. Paradoxem pak je, že firmy, které dodávají nosné konstrukce pro výškové dřevostavby do celého světa, musejí v Česku své vlastní stavby stavět z betonu. Ale není to jen o normách samotných, ale i o informovanosti. Dřevostavba z CLT panelů vydrží při požáru mnohem déle než budova z klasických materiálů, což ale mnoho úředníků neví. Anebo nefandí trendům v dřevostavbách, ať už z osobního přesvědčení, nebo nevědomosti.

Zatím jen na papíře. Pana ministra zemědělství Nekulu bohužel vidím na sociálních sítích, jak objíždí agrární sektor, řeší brambory, vepřové a ovoce, ale na lesnictví moc času nemá. Chápu, že potravinová bezpečnost kvůli válce na Ukrajině má přednost, nicméně lesy tady měly v minulých letech největší problém ve střední Evropě a mám pocit, že jsou opět na okraji zájmu. A faktem je, že je tu obrovská časovaná bomba v podobě letošního sucha, které nastartuje další boom kůrovcové kalamity, která vlastně nikdy neskončila. A to také nikdo zatím pragmaticky neřeší.

Otázkou je, jaká opatření se k tomu nastaví a jak se samotný dřevařský průmysl přizpůsobí druhovému složení a věkové struktuře našich lesů. Z krátkodobého hlediska může lokálně dřevo chybět, ale z pohledu celé republiky si to nemyslím. Z dlouhodobého hlediska to vidím obdobně, jelikož v minulosti se v lesích všeobecně málo těžilo. Tím pádem rostly zásoby, porosty se stávaly nestabilními z nedostatečných výchovných těžeb, což snižovalo odolnost lesa. Důsledkem bylo, že les lehce sežral kůrovec nebo snáze padl větrem. Takže se musí změnit přístup jak k pěstování lesů, tak k těžbě, která musí být šetrná a přírodě blízká. 

Aleš Erber (36)

• Vystudoval lesní inženýrství na České zemědělské univerzitě v Praze.

• Pracoval pro Lesy České republiky na postu revírníka na lesnickém úseku Plchůvky.

• Od roku 2019 působí jako nezávislý lesní správce a poradce, dohlíží na více než dva tisíce hektarů lesů. Coby propagátor udržitelného lesnictví pravidelně veřejně komentuje dění v oboru.