Průzkumy renomovaných finských agentur se tentokrát vůbec nemýlily. Výsledky voleb jsou velmi těsné a tři nejsilnější strany skončily přesně v tom pořadí, v jakém se v nich v posledních několika týdnech objevovaly.

Ačkoli země tisíců jezer má na rozdíl od sousedního Švédska vstup do Severoatlantické aliance ložený a zdálo by se, že současná vláda musí být odměněna, opak je pravdou. Voliči ve volbách očividně řešili něco jiného – zhoršující se ekonomickou situaci, růst cen a energetické problémy. A zároveň jistý odklon od striktně environmentální orientace. S výjimkou sociálních demokratů proto všechny dosavadní vládní strany ztratily.

Hlavním poraženým je postagrární Finský střed (KESK), který ještě minule soupeřil o stupně vítězů, a před necelými dvaceti lety dokonce ve volbách pravidelně vítězil. Jeho 23 mandátů je historicky nejhorší výsledek. Následuje Zelená liga (VIHR), která v minulých volbách skončila pátá s malým odstupem za nejsilnější čtyřkou. Teď ztratila sedm z dvaceti poslanců. Jediná relevantní strana s výhradami vůči členství v NATO, postkomunistická Levicová aliance (VAS), ztratila pět mandátů a skončila v poli poražených.

Z dosavadních 116 křesel vládní strany ztratily sedmnáct, a v nové Eduskuntě (jednokomorovém parlamentu) tak už ani nemají většinu. Takový výsledek koalič­ních stran se dá ve finském kontextu považovat za naprostý debakl.

Vznikne středopravá vláda?

Novým premiérem bude předseda vítězných konzervativců (KOK) Petteri Orpo. KOK posílila o více než tři procenta a plných deset mandátů. Finští voliči v situaci ekonomických potíží zareagovali na klasicky liberální program slibující snížení daní, zmenšení sociálních dávek a odbourání řady regulačních opatření. Orpo v kampani často hlásal, že země potřebuje „víc bohatých lidí“.

Výsledek voleb mu dává šanci na vytvoření jedné z nejpravicovějších finských vlád za několik posledních dekád. V zemi, pro niž jsou typické široké vládní koalice odleva doprava, by to byla takřka novinka. Spolu s Běžnými Finy (PS) mají konzervativci 94 křesel. Potřebují tedy ještě minimálně sedm. Řešením by byla účast centristů. Jenže ti si po špatném výsledku lížou rány a do vlády se jim moc nechce.

Další možností by bylo zapojení Švédské lidové strany (SFP), zastupující zájmy početné švédské menšiny, která je univerzálním partnerem většiny koaličních vlád. Na rozdíl od konzervativců, kterým spolupráce s PS nevadí, se ale SFP koalici s nimi brání. Podmiňuje ji zapojením některé další strany. Důvodem pro opatrnost je dlouhodobý oficiální cíl Běžných Finů, kterým je ukončení členství země v EU, i výroky některých jejich politiků – například ohledně imigrace.

Pokud se Orpovi nepodaří získat partnery pro (středo)pravicovou koalici s širší než minimální většinou, stále mu zůstává tradiční možnost. Tedy obrátit se na SDP a vytvořit širokou levopravou vládu. I tady by ovšem potřeboval někoho třetího. To by určitě zklidnilo finanční trhy, byznys i média. Konzervativci by však ztratili možnost realizovat své reformní návrhy. A do toho se jim – zatím – nechce.

A co dál?

Volební pád Sanny Marinové, která je považována za vycházející hvězdu celoevropské politiky, je potvrzením rčení, že doma není nikdo prorokem. Venku jí tleskají a doma prohrává. Marinová má však stále otevřenou cestu na mezinárodní scénu. Koneckonců, příští rok se budou obsazovat skoro všechny evropské posty...

Ať už koaliční jednání dopadnou jakkoli, výsledky finských voleb potvrzují severský odklon od sociální demokracie. Po Švédsku s pravicovou vládou a Dánsku, kde sociální demokraté dali přednost spolupráci s pravicovými liberály, získá další skandinávská země konzervativního premiéra.

Jestli se tím blýská i na racionálnější časy v otázce ochrany klimatu, je zatím nejasné.