Pozn. red. Experimentální rubrika Tardis využívá slavného stroje času britského (mimozemského) cestovatele Doctora Who. Jeho prostřednictvím necháváme promluvit muže a ženy z minulosti, kteří mají co říct k přítomnosti.

Jak se vám líbila olympiáda v Tokiu?

Lidu tam bylo mnoho, ale lidí málo.

To víte, sportovci. Proč vám tak vadí?

Protože jsou vystavěni z vepřového a hovězího masa.

To říká každý intelektuál, ale stejně se dívá.

I slunce svítí na hnůj, a přece se neposkvrní.

Zkusme radši politiku. Za měsíc budou volby. Koho byste volil?

Vůdcové lidu jsou služebníky davu a věnce vyrážkou slávy.

Takže asi nikoho. Politici za tu námahu spojenou s vhozením hlasu do urny nestojí?

Chválím ty, kteří se hodlají věnovat správě obce a obec nespravují. Chválím ty, kteří se hodlají stýkat s mocnáři a nejdou k nim.

Taky názor, ale někdo to snad přece dělat musí.

Kdykoli spatřím kormidelníky, lékaře a filozofy, zdá se mi člověk nejrozumnějším z živočichů; kdykoli však spatřím vykladače snů, věštce a lidi, kteří jim věnují pozornost, nebo ty, kteří se nadýmají pro slávu a bohatství, nepokládám nad člověka nic za pošetilejšího.

Možná máte pravdu. Pomalu každý má už dnes svého psychologa.

Lidé jsou blázni jen podle prstu.

Jak to myslíte?

Vystrčí-li někdo při chůzi prostřední prst, bude se někomu zdát, že je blázen, jestliže však ukazováček, nikoli.

Vy jste prostředníček vystrkoval na kdekoho, ale my máme prezidenta, který klidně řekne k***a v rádiu. Nemohl byste mu trochu domluvit?

Napomínat starce je to samé jako léčit mrtvého.

Pojďme do zahraničí. Vy Řekové…

Já jsem světoobčan.

Dobrá. Řekové, ke kterým se vy nepočítáte, vyvrátili perskou říši, kdežto nás teď Tálibán vypráskal z Afghánistánu. Co byste nám teď poradil?

Ubožáci, nestarejte se o velikost svých hradeb, ale o ty, kteří na nich budou stát.

Komu by se dneska chtělo stát na hradbách…

Hodují tak, jako by měli zítra zemřít, ale své stavby stavějí tak, jako by zemřít neměli nikdy.

Ale vážně, co bychom teď podle vás měli dělat?

Do života je třeba mít připravený buď rozum, nebo provaz.

Hm, moc jste mě tedy nepřesvědčil.

Kdybych tě mohl přemluvit, byl bych tě už přemluvil, aby ses oběsil.

Někdy mi připadá, že s vaší hlavou není něco v pořádku.

Z hlavy odchází má vůně do vzduchu, z nohou však do nozder.

S vámi v sudu bych tedy bydlet nechtěl.

Jsem bez obce a příbytku, prost občiny, jako žebrák, tulák ze dne na den žijící.

Vlastní dům vás neláká?

Radosti v cizím domě mi působí více potěšení a odnáším si z nich nelíčenější rozkoš.

A co žena, rodina?

Lásce se věnují ti, kdo nemají nic jiného na práci.

Připadá mi, že je vám všechno tak trochu jedno.

Ano, i na lidi jsem se beze všeho vymočil.

Co z vás udělalo tak nechutného cynika?

Lísám se k těm, kteří mi dávají almužnu, štěkám na ty, kteří mi nedávají, a koušu ničemy.

Mohu pro vás něco udělat?

Odstup mi ze slunce!

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.