Výsledky studie mapující násilí na mladých dívkách publikoval prestižní časopis The Lancet. Výzkumníci do projevů násilí zahrnuli kopání nebo bití, stejně jako jakýkoliv nechtěný sexuální akt, například znásilnění nebo pokus o znásilnění, informuje agentura Reuters.

Podle globální studie celá čtvrtina dospívajících dívek, které byly ve vztahu, zažila fyzické nebo sexuální násilí. Údaje byly založeny na průzkumech provedených mezi lety 2000 a 2018. Podle vedoucí vědeckého týmu Lynnmarie Sardinhy ze Světové zdravotnické organizace jsou aktuálně analyzována data i z následujících let, avšak podle prvotních zjištění nedochází k nijak zásadnímu zlepšení.

Ve studii byly analyzovány odpovědi tisíců dospívajících dívek ve věku od 15 do 19 let ze 154 zemí. Ukázalo se, že 24 procent z nich bylo alespoň jednou vystaveno násilí ze strany svého partnera, přičemž 16 procent to zažilo v uplynulém roce. Vysoké procento fyzických napadení se tak vztahuje bohužel i na generaci Z (narození v letech 1995–2014), která je často označována za citlivější a ohleduplnější. Násilí na ženách je tak problémem, který sužuje každou generaci.

Podle vědkyně Sardinhy byla částečným motivem k výzkumu obava, zda mladší ženy nepropadají bezpečným sítem a mají k dispozici potřebnou podporu. „Byla jsem velmi překvapená, když jsem zjistila, jak velké procento dospívajících dívek je v podstatě již před dvacátými narozeninami vystaveno násilí,“ řekla agentuře Reuters. „Jsme pozadu oproti tomu, kde bychom měli být.“

Výzkum prokázal souvislost mezi násilím a právy žen. Ty státy, kde mají dívky a ženy omezený přístup ke vzdělání a nemají stejná práva jako muži, vykazují vyšší míru násilí. Nejčastěji mají dívky zkušenosti s násilím v Oceánii, následovala Afrika. Například v Papui-Nové Guineji hlásilo násilí od svého partnera 49 procent dívek.

Nejnižší míra byla zaznamenána v Evropě, i tak se však jedná o poměrně vysoké číslo: deset procent Evropanek bylo ve svém teenagerovském věku fyzicky či sexuálně napadeno svým partnerem. Data byla získána i z České republiky, závěry odpovídají zbytku evropského prostoru.

Podle odbornice Pascaly Allotey, ředitelky oddělení sexuálního a reprodukčního zdraví a výzkumu Světové zdravotnické organizace, by zjištění měla vést ke změnám v národních politikách jednotlivých států, aby bylo toto nežádoucí chování k ženám co nejvíce eliminováno. „Vzhledem k tomu, že násilí v tomto období života ženy, které ji formuje, může způsobit hluboké a trvalé škody, je třeba ho brát více vážně. A to jako otázku veřejného zdraví – s důrazem na prevenci a cílenou podporu.“