Na přelomu starého a nového roku se toho o nové variantě viru SARS-CoV-2 zvané „omikron“ napovídalo spoustu. Komentáře vyzněly různě, ovšem řada z nich v sobě skrývala naději, nebo dokonce vyložený optimismus. Jedna z ředitelek kodaňského sérologického institutu Tyra Grove Krauseová v televizi Dánům oznámila, že „do dvou měsíců zase povedeme normální život“, a šéf WHO Tedros Adhanom Ghebreyesus sice varoval před „tsunami“ nových případů, zároveň ale prohlásil, že se pandemii zřejmě podaří zastavit už letos.

Zatím je jasné jen to, že se přes nás opravdu valí tsunami: Spojené státy v minulých dnech poprvé překročily milion nakažených denně a Velká Británie s Francií to dotáhly ke čtvrt milionu, čímž všechny zmíněné země dvaapůlkrát až třikrát překonaly dosavadní maxima.

Několik v posledních třech týdnech zveřejněných studií ovšem ukazuje, že nehledě na tato čísla je jistý – více než malý – optimismus namístě. Dozvěděli jsme se například, že omikron je sice mnohem nakažlivější než předchozí varianta delta, ale také podstatně méně smrtící. Víme také, že dvě dávky vakcíny sice prakticky nechrání před nákazou omikronem, ale stále dovedou velmi slušně ochránit před hospitalizací, a tudíž před smrtí. A ze studií plyne i to, že třetí, posilující dávka zvedne imunitu natolik, že se lze nákaze omikronem tuto zimu s docela slušnou mírou pravděpodobnosti vyhnout.

Hospitalizace, „jipky“, ventilace…

Nejdřív se podívejme, o kolik je omikron méně nebezpečný než delta. Zabývá se tím hned několik studií, ovšem všechny je třeba brát do jisté míry s rezervou, protože jde o „preprinty“, což znamená, že zatím nebyly recenzovány. Zdaleka nejkomplexnější je čerstvá americká studie, kterou na serveru medRxiv publikovali vědci z Case Western Reserve University v Clevelandu.

Jejím základem jsou údaje vytažené z jedné z amerických zdravotnických databází (TriNetX ) o pacientech, kteří se loni na podzim nakazili poprvé covidem (reinfekce se nepočítaly). Celkem 563 884 z nich se nakazilo mezi 1. zářím a 15. listopadem, kdy v Americe nebylo po omikronu ani potuchy. Dalších 14 054 me­zi 15. a 24. prosincem, kdy už omikron ve Spojených státech převládl. Obě tyto skupiny autoři studie porovnávali a zjišťovali, jak často nakažení z obou skupin museli – během tří dnů od zjištění nákazy – navštívit pohotovost, jak často skončili v nemocnici, na JIP, případně na plicní ventilaci. Dodejme, že obě skupiny se od sebe hodně lišily (socioekonomickým statusem, stavem zdraví, absolvovaným očkováním…), ovšem autoři studie tyto rozdíly odfiltrovali, takže by výsledky neměly trpět zkreslením.

Závěry (viz graf) jsou poměrně optimistické. Riziko hospitalizace se v případě omikronu snížilo 2,3krát, riziko přeložení na JIP třikrát, a riziko napojení na plicní ventilaci dokonce šestkrát. Rozdíly mezi omikronem a deltou se bohužel se zvyšujícím se věkem poněkud snižují, a tak třeba v případě pacientů starších 65 let se riziko hospitalizace snížilo už jen 1,8krát.

Jako blesk

Závěry výše popsané americké studie potvrzují některé další. Skotští vědci z University of Edinburgh došli k závěru, že riziko hospitalizace je v případě omikronu o 68 procent nižší než u delty (tedy zhruba třikrát menší). Poněkud skeptičtěji vyzněla data z Anglie, která prezentovala Imperial College London. Z nich plyne, že riziko hospitalizace se v případě omikronu snižuje jen o 40 až 45 procent. Mimořádně zajímavé údaje týkající se JIP a plicních ventilací skotská ani anglická studie bohužel nenabízí.

Václav Drchal

Pak je tu ještě jedna velmi optimistická studie z Jihoafrické republiky (odkud omikron pochází), která tvrdí, že pravděpodobnost hospitalizace po nákaze omikronem je oproti deltě jen pětinová. Bohužel ji nejde brát příliš vážně, protože jihoafrická populace je „neevropsky“ mladá, a hlavně nebrala v potaz rozdíly v míře proočkovanosti a promoření. Přesto je dobré si ji přečíst, a to kvůli pochopení, jak rychle dokáže omikron deltu v reálném světě nahradit: zatímco na přelomu loňského září a října delta jasně převládala a omikronem se nakazila jen tři procenta Jihoafričanů, o pouhých devět týdnů později šlo už o 98 procent.

Očkovat, očkovat, očkovat

Dosavadní zjištění týkající se účinnosti vakcín vůči omikronu jsou směsí špatných a dobrých zpráv. Již zmíněná Imperial College London došla k závěru, že dvě dávky vakcíny poskytují před symptomatickou nákazou omikronem zcela minimální ochranu (0 až 20 procent). Čerstvá třetí, posilující dávka moderní mRNA vakcíny, tedy od Pfizeru či Moderny, ovšem tuto ochranu zvedne na slušných 55 až 80 procent. Ztraceni ale nejsou ani ti, kteří mají za sebou pouze dvě dávky – takové očkování sice nedokáže zabránit samotné nákaze omikronem, ovšem pořád „podstatně chrání“ před hospitalizací, a to kupodivu přibližně stejně dobře jako v případě delty.

Plyne z toho jediné – očkování má i v éře omikronu až překvapivě dobrý smysl, byť někdo, kdo nyní začíná s první dávkou, může snadno přijít s křížkem po funuse (tedy doufejme, že jen obrazně). Naopak maximální účinek třetí, posilující dávky nastupuje, jak plyne z dalších studií, už zhruba po týdnu.

Podobně nicotnou ochranu před nákazou poskytuje rovněž dřívější prodělání nemoci – podle Imperial College London pouhých 19 procent, což navíc potvrzuje již citovaná skotská studie, ze které plyne, že reinfekce omikronem je dokonce desetkrát pravděpodobnější než deltou. Ovšem i dřívější prodělání nemoci je k něčemu dobré, z anglických dat plyne, že chrání před hospitalizací z více než 60 procent.

Otázky a odpovědi

Nové studie nabízejí odpovědi na spoustu dalších otázek. Jedna z nich například naznačuje, proč omikron tak moc zmutoval: virus SARS-CoV-2 údajně nejdřív přeskočil z lidí na myši a pak zase zpět. Možná je to pravda a možná ne, ale naléhavost té odpovědi není – ve chvíli, kdy se na lidi valí tsunami dost možná nejrychleji se šířícího viru v lidské historii – nijak velká. Odpovědi na ty skutečně důležité otázky naopak naléhavé jsou, ale k dokonalosti mají hodně daleko. Odhady nebezpečnosti omikronu se navzájem do jisté míry liší, nevíme přesně, kolik lidí covid skrytě prodělalo, kdy ho prodělalo, jak se – opatřeními stále otrá­venější – lidé budou po jeho příchodu chovat, a tak se dá jen sotva odhadnout, co provede s jednotlivými státy.

Naděje v úvodu článku citované dánské epidemioložky Tyry Grove Krau­seové, že se omikron během dvou měsíců přežene jako velká voda a pak se potichu vytratí, protože všichni budou buď promoření, nebo je ochrání vícenásobné očkování (třetí dávku absolvovalo 51,2 procenta Dánů, ovšem jen 24,6 procenta Čechů), je docela reálná. Bohužel nevíme, kolik lidí se při té povodni reálně nakazí a kolik jich – třeba kvůli dočasně zahlcenému zdravotnickému systému – zemře. Odpovědi se každopádně dozvíme velmi rychle: na začátku minulého týdne měl omikron na svědomí zhruba 20 procent všech covidových nákaz v Česku a někdy v průběhu ledna pošle starou „dobrou“ deltu k ledu.