Co s agresivitou dětí? Školní psychologové nás nezachrání
Školy trápí zvyšující se agresivita dětí. Systém si s nimi nedokáže poradit. Řešení jsou složitá a začínají u rodiny
redaktor
Situace je závažná. V sázce už je i zdraví a život učitelů a slušných žáků. Tak argumentovala Barbora Schneiderová, ředitelka Základní školy Za Chlumem v severočeské Bílině, když pro školu najímala soukromou bezpečnostní službu. Statní pracovníci ochranky neměli primárně bránit vstupu potenciálních útočníků z ulice, ale hlídat před nebezpečnými jedinci přímo ze školních tříd. V Bílině totiž funguje nefalšovaný dětský gang. Jeho členové, žáci ve věku od dvanácti let, neváhají na učitele vytáhnout nůž, když dostanou špatnou známku. Ředitelce školy, v jejíž pravomoci je maximálně tak zhoršení známky z chování, vyhrožují likvidací. Děti tu užívají návykové látky přímo před vstupem do školy a těší se na první napomenutí, aby mohly jeho původci vlepit pár facek.
„Došlo to tak daleko, že jsem se bála vyjít z ředitelny. Kolegové učitelé nevycházeli ze sborovny,“ řekla ředitelka. Z její strany šlo o volání o pomoc, které mělo rezonovat až v hlavním městě. Končící ministr školství Petr Gazdík (STAN) se kvůli tomu do školy osobně vypravil. „Přepadová“ návštěva politika ale nic nevyřešila. „V tomto extrému je tato škola skutečně teď asi jediná v České republice,“ konstatoval po návštěvě Gazdík s tím, že věc je prý třeba řešit zejména na místní úrovni. Ředitelka školy, která ho při návštěvě doprovázela, nesouhlasně kroutila hlavou. „S podobnými problémy se potýká více škol. Jen to žádný ředitel či učitel nepřizná. Rozhodně v tom nejsme sami,“ oponovala.
Větší problém
A skutečně. V druhém červnovém týdnu televize CNN Prima News informovala o podobných událostech, tentokrát na základní škole v Plzni. „Děti i učitelé tu čelí dlouhodobému fyzickému i slovnímu napadání. Agresivního chování se dopouští žák čtvrté třídy. Podle rodičů ostatních dětí chlapec své spolužáky vulgárně napadá, cizí mu nebylo ani kopání do žeber a břicha nebo útoky pěstmi. Kvůli chování žáka sepsali petici, kterou z 25 zákonných zástupců podepsalo 21 rodičů,“ shrnují situaci místní noviny Deník. Jediný žák tu prý dokázal terorizovat celé třídy. „Jeden chlapec se tak bojí chodit do školy, že z toho má neomluvené hodiny a hrozí mu dvojka z chování. Je to hrozné a o to horší je, že s tím jako rodiče nemůžeme nic dělat. Jde nám hlavně o to, aby nám někdo poradil, co se dá dál dělat,“ řekla Kateřina Seidlová, matka jednoho z žáků.
Bezradná Bílina. Potíže s dětským gangem musela ředitelka tamní základní školy řešit najmutím bezpečnostní služby. Někteří problémoví žáci pocházejí ze zdejších sociálně vyloučených lokalit. Profimedia.cz
Petici dostala na stůl Česká školní inspekce a uznala ji jako důvodnou. „Přestože se škola prokazatelně snažila řešit situaci s žákem s velmi náročným chováním, nevedlo to k uspokojivému řešení a ke zlepšení situace. Škola problém řeší ve spolupráci se školským poradenským zařízením, zákonnými zástupci dotyčného žáka, orgánem sociálně-právní ochrany dětí i se všemi pedagogy školy. Nicméně nic z toho prozatím k vyřešení situace nevedlo,“ uvedla inspekce a škole doporučila, aby snahy o řešení „zintenzivnila“.
Krok od katastrofy
Jak v případě bílinské, tak plzeňské základní školy se místní shodují: jsme jen krůček od katastrofy. Třeba takové, která se stala na konci března v pražské Michli. Mladík tu na středním odborném učilišti zavraždil učitele mačetou kvůli studijnímu neúspěchu. „Je to tragédie. Dostáváme se do další nedobré fáze. Po covidu-19 jsou následky frustrace žáků a studentů v mnoha případech velké. Proto chceme dostat do škol týmy psychologů a speciálních pedagogů,“ řekl ministr Gazdík.
Větší zapojení odborníků má do budoucna podle politika zlepšit klima ve školách a zmírňovat projevy agrese dětí. Více angažovat se ale mají nejen psychologové. „Důležitá je prevence ve smyslu školních týmů, kde bude školní psycholog, sociální, speciální pedagog a asistenti pedagoga. Naším cílem je, aby týmy byly stálé, neměnily se podle toho, jak začínají a končí dotační tituly,“ doplnila Aneta Lednová, mluvčí ministerstva školství. Školy mohou na odborníky čerpat finance z evropského Operačního programu Jan Amos Komenský, kde jsou až 4,3 miliardy korun právě na tyto školní týmy. „Bude na každém řediteli, jak s tím bude umět naložit,“ říká Lednová. Od roku 2025 mají být speciální týmy financovány přímo ze státního rozpočtu.
Kde je brát?
Peníze tedy jsou, ale zásadní role školního psychologa naráží na personální limity. „Z dat České školní inspekce vyplývá, že chybí 700 školních psychologů. Spousta jich v uplynulých letech profesi opustila z důvodu finanční a úvazkové nejistoty,“ řekl již dříve Jan Mareš, předseda Asociace školní psychologie. Ministerstvo přitom chce, aby časem ve školství pracovalo přes dva tisíce psychologů. To se jeví jako nereálný plán zejména v souvislosti s doporučeními odborníků, podle nichž je klíčové, aby psychologové pro školu pracovali na plný úvazek. „Pokud by to bylo nastavené tak, že psycholog bude mít deset malých úvazků na deseti různých školách, postrádá to smysl. Je důležité, aby se jeden kmenový psycholog věnoval jedné škole a byla to pro něj opravdu naprostá priorita,“ zdůrazňuje Libor Sladký, prezident Asociace bezpečná škola. Problém je, že pro psychology není práce ve školství příliš lukrativní. Návrh ministerstva školství zatím počítá s dvanáctou platovou třídou, která činí podle délky praxe od 32 do 43 tisíc korun hrubého. V soukromé praxi si podle asociace psychologů profesionálové vydělají výrazně více.
Odborníci oslovení Hrotem však upozorňují, že ani přítomnost psychologa, pokud by se ho nějakým způsobem resortu podařilo zajistit, není postačující. „Musíme zapracovat na celkovém klimatu školy. Vytvářet pozitivní podmínky pro výuku. Více dbát na to, abychom děti kultivovali, pokud jde o sociální dovednosti, vztahy mezi dětmi i vztahy s dospělými,“ říká respektovaný dětský psycholog Václav Mertin, působící na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Dodává, že více by se ve školách měla promítat snaha o mravnost, správné chování. „Celkem o ní dost mluvíme, ale jen málo pro to ve školní praxi i doma děláme,“ říká Mertin.
Podle Libora Sladkého z Asociace bezpečná škola mravnost skutečně bere za své, a to zejména s postupující vulgarizací společnosti. A i když přijdeme s řešením, změny k lepšímu nemůžeme čekat hned. „Musíme si uvědomit, že to, co nyní ve školách i mimo ně zažíváme, tu vznikalo desítky let. Dlouho tedy bude trvat i náprava. Jádrem problému je, že se rozpadla osobnost učitele coby autority. Nic jako přirozená autorita už neexistuje. Chovají se podle toho mnozí rodiče. A od těch to okoukají jejich děti. Jsme v situaci, kdy práva dětí jsou povýšena nade vše. Škola se aktuálně může bránit jen tím, že nastaví určitý režim. Ale to neumí každý ředitel, každý učitel. Není to jednoduché,“ podotýká Sladký.
Význam problému dokládá i průzkumem, v němž asociace zjišťovala zkušenosti škol s fyzickým i verbálním napadáním učitelů ze strany žáků v posledních třech letech. Průzkumu se zúčastnilo 569 škol. Z toho ve 45 museli řešit fyzické napadení učitele (viz box Problémy ve školách).
Problém je v rodině, nikoli ve škole
Výchovní poradci a školní psychologové mohou na školách působit preventivně, aby počínající problémy nevygradovaly závažnými projevy agrese. Ne vždy se to však podaří. Dětská psycholožka Kateřina Halfarová varuje v kontextu ministerských návrhů před přílišnými očekáváními. Upozorňuje, že dětská agrese ve škole se v naprosté většině případů nerodí přímo v samotné instituci; dítě si ji přenáší z rodiny. Chování dítěte je jen špičkou ledovce, příčina leží u jemu nejbližších dospělých – u rodičů. Za pravdu jí dávají příběhy z Bíliny i Plzně. V obou případech si ředitelky škol stěžovaly na špatnou komunikaci s rodiči, jejich nezájem o děti a celkově špatnou sociální situaci rodin agresorů.
„A přesně to je také důvod, proč si nemůžeme myslet, že škola za nás tyto problémy vyřeší, ať ji vybavíme sebelepšími týmy odborníků. Pokud chceme řešit problémy rodin, škola k tomu není vhodné místo. Je to prostor s pevně daným rámcem a cílem: vzdělávání dětí. Ohniskem je tu dítě, nikoli rodina jako celek. Vytvořme raději prostor mimo školu, kde se postaráme o rodinu, její členy komplexně. To ale vyžaduje multioborový přístup a nezvládneme to za jedno odpoledne,“ říká psycholožka.
Archiv
Jedním dechem dodává, že ne vše musí paternalisticky řešit stát. „Člověk je schopen vyřešit naprostou většinu svých problémů sám. Často mu stačí jen drobná podpora. Třeba psychologická – že v tom není sám. Jindy stačí ukázat správný směr. Není pravda, že nemáme odborníky. Máme je. Problém je ale v jejich koordinaci a v tom, že rodiny s problémy nevědí, na koho se s nimi mohou obrátit. Kdybychom byli schopni rodinám pomáhat a rychle je provést složitostmi našeho sociálního a podpůrného systému, nemusí se to pak projevit v celkové frustraci rodičů, které pak podléhají i jejich děti,“ říká Halfarová a v této souvislosti si pochvaluje Strategii vzdělávací politiky České republiky do roku 2030+, kterou uvádí do praxe ministerstvo školství.
„Budeme posilovat podporu case managementu zaměřeného na práci s rodinami znevýhodněných dětí a meziresortní spolupráci vzdělávacích institucí, pracovníků sociálních služeb, zdravotnictví a neziskových organizací s cílem posílení a udržení kontaktu s rizikovými rodinami ve spolupráci s dalšími institucemi působícími v území,“ píše se ve Strategii. „V dokumentu se v tomto ohledu píše zejména o předškolním vzdělávání, ale myslím, že by měly být tyto principy aplikovány rovněž pro základní i střední školství,“ říká Halfarová. Jak už napovídá název Strategie 2030+, resortní představitelé si uvědomují, že to bude běh na mnohaletou trať.
Učitel s ochranou
Kromě posílení škol o odborníky by však mohla pomoci i novela trestního zákona, kterou Sněmovně předložili poslanci opozičního hnutí ANO. Učitelé by se jejím schválením stali takzvanými chráněnými osobami. „Pedagogičtí pracovníci v současnosti čelí stále častějším útokům na svou fyzickou integritu, především ze strany svých žáků… Přesto jim současná právní úprava nepřiznává žádnou zvláštní ochranu pro případy páchání násilí na nich, ať už jde o násilí fyzické, nebo násilí proti jejich vůli,“ píší v důvodové zprávě poslanci. V současnosti jsou chráněnými osobami těhotné ženy, děti a úředníci a zdravotníci v případě činů, které souvisí s jejich zaměstnáním.
Nově by pachateli hrozily přísnější tresty za vraždu pedagoga, za ublížení na zdraví a za nebezpečné vyhrožování. Navrhovaná novela má podle poslanců hnutí ANO působit „především preventivně“. Poslanecký návrh podporují vlivné školské odbory či třeba spolek Pedagogická komora. Odborník na bezpečnost ve školách Libor Sladký je však k němu skeptický. „Kladu si otázku, do jaké míry si toto uvědomí žáci a studenti. Zda to nějak změní jejich chování. Opravdu to, že jim bude hrozit o něco vyšší trest, předejde jejich agresivním projevům? Toho, aby učitelé měli větší autoritu a nečelili fyzickým a verbálním útokům, podle mě nedocílíme změnou zákona o výši trestů,“ říká odborník.
V tom s ním souhlasí i dětský psycholog Mertin. „Nezbytným předpokladem k tomu, aby učitel měl autoritu, je to, aby sám sebe nepodceňoval. Aby byl sebevědomý a podle toho i působil na své okolí. Pokud může něco udělat stát, respektive ministerstvo, tak podporovat právě sebevědomí učitelů,“ míní psycholog.
Útoky ve školách, které otřásly Českem
24. října 2002
Speciální škola ve Vodňanech
Agresor: šestnáctiletý žák
Oběť: učitelka
Šestnáctiletý žák se na speciální škole pro sluchově a mentálně postižené ve Vodňanech předváděl před děvčaty tím, že ubližoval ostatním. Učitelka ho napomenula. Mladík se na ni proto vrhl a shodil ji ze schodů. Učitelka skončila v nemocnici s otřesem mozku.
1. března 2004
Odborné učiliště ve Svitavách
Agresor: šestnáctiletý učeň
Oběť: učitel
Vůbec první útok na učitele během výuky v historii samostatné České republiky. Šedesátiletý učitel podlehl útoku žáka, který mu zasadil osmnáct ran nožem. Vrah byl potrestán devíti lety vězení. Část trestu mu však byla pro dobré chování odpuštěna.
26. září 2011
Gymnázium v Chomutově
Agresor: patnáctiletý student
Oběť: sekretářka ředitele
Student vyzbrojený nožem a paličkou na maso zaútočil na první osobu, kterou potkal na chodbě školy – sekretářku ředitele. Způsobil jí řezná poranění a rány na hlavě. Studenta naštěstí včas zastavili ředitel školy a školník. Mladík při útoku křičel, že se jedná o teroristický útok.
23. května 2012
Základní škola v Havířově
Agresor: 24letá žena
Oběť: žačka a družinářka
Žena s nožem zaútočila na základní škole v Havířově. Jako rukojmí si vzala školačku a těžce zranila družinářku, která dívku bránila. Situaci vyřešila až zásahová jednotka. Vychovatelka útok přežila.
26. března 2014
Výchovný ústav v Králíkách
Agresor: dva patnáctiletí chovanci
Oběť: dva vychovatelé
Dva chovanci v noci vtrhli do klubovny a vrazili vychovateli šroubovák do krku. Následně ztloukli vychovatelku, která se snažila přivolat pomoc. Vychovatelé nakonec přežili. Podle vedení ústavu šlo o důsledek neschopnosti společnosti zaujmout adekvátní postoje k problematice dětské kriminality.
14. října 2014
Střední odborná škola ve Žďáru nad Sázavou
Agresor: 26letá žena
Oběť: tři studenti, jedna učitelka
V půl osmé ráno vtrhla do žďárské střední školy šestadvacetiletá duševně nemocná útočnice. U vstupu do šaten se vmísila mezi studenty. Nožem zaútočila na dvě studentky. Těch se zastal šestnáctiletý spolužák. Dívky útok přežily, mladík – hrdina – později následkům útoku podlehl. Jednalo se o stejnou pachatelku, která v roce 2012 zaútočila na základní školu v Havířově.
29. října 2014
Gymnázium v Rakovníku
Agresor: čtrnáctiletý student
Oběť: učitelka
Student o přestávce v kabinetu nožem zezadu bodl učitelku do hrudníku, když se připravovala na další hodinu. Přežila. Vzhledem k věku agresora, kterého okolí označovalo za bezproblémového a tichého, bylo na případ uvaleno informační embargo.
31. března 2022
Střední odborné učiliště v Praze
Agresor: devatenáctiletý učeň
Oběť: učitel
Útočník zaútočil v kabinetu na učitele mačetou. Důvodem byl podle ministra školství Petra Gazdíka studijní neúspěch. Pedagog na místě zemřel.
Pozn.: redakční výběr, od roku 2002
hrot
Problémy ve školách
Incidenty ve školách za poslední tři roky mapovala Asociace bezpečná škola. Průzkumu se zúčastnilo celkem 569 škol a školských zařízení.
45 škol muselo řešit fyzické napadení pedagoga žákem.
168 škol se setkalo s verbálním napadením pedagoga žákem.
166 škol se setkalo s verbálním napadením pedagoga rodičem.
38 % škol nemá zpracovanou směrnici o bezpečnosti pro návštěvníky školy.
Utýraná učitelka
Mnohaměsíční šikanu a teror zažívala v roce 2016 ze strany žáků učitelka Ludmila Vernerová z pražské Střední průmyslové školy Na Třebešíně. Trojice agresorů ji vulgárně napadala, nepouštěla ze třídy, pronásledovala po chodbách. Psychickou i fyzickou agresi mladíci natáčeli na telefon a videa následně sdíleli pro zábavu s ostatními studenty školy. Nahrávka se ale dostala do médií a upřela na nenápadnou školu pozornost nejen odborné veřejnosti. Z videí bylo zřejmé, že se pedagožka snaží mladíky zklidnit, ale absolutně se jí to nedařilo. V lednu 2016 se učitelka zhroutila a po převozu do nemocnice zemřela. Případ rezonoval u společnosti už kvůli tomu, že oběť nezemřela jako v jiných popisovaných případech po ozbrojeném útoku, ale po cílené, dlouhodobé a brutální šikaně. Policejní vyšetřování však spojitost úmrtí učitelky se šikanou nepotvrdilo.
Tehdejší ministryně školství, mládeže a tělovýchovy Kateřina Valachová (za ČSSD) učitelku in memoriam v roce 2017 ocenila Plaketou Františky Plamínkové. „Ocenění nepatří jen paní Ludmile Vernerové, ale všem učitelům a učitelkám, kteří se setkávají s nerespektem a šikanou a kteří mlčí. Chtěli bychom, aby se do budoucna o šikaně nemlčelo, ale mluvilo se o ní, a to dokonce i o šikaně učitelů,“ řekla tehdy ministryně.
A co útočníci z ulice?
Školy se mohou potýkat se dvěma typy ozbrojených útoků. Tím častějším je vnitřní agresor, tedy například žák či zaměstnanec školy. Druhým typem je útok zvnějšku, například čin labilního jedince, teroristy. Zatímco na první typ se školy mohou připravit jen těžko, proti externím útočníkům to vhodnou kombinací technického i personálního zabezpečení jde poměrně efektivně. „Využíváme penetrační testy, abychom zjistili, zda se do školy může dostat někdo zvnějšku. V praxi se bohužel takřka do každé školy dostaneme, což je velké bezpečnostní riziko,“ říká Libor Sladký z Asociace bezpečná škola.
Odborníkům se však podařilo přijít se souborem opatření, která přijaly státní orgány coby technickou normu pod označením ČSN 73 4400 Prevence kriminality – řízení bezpečnosti při plánování, realizaci a užívání škol a školských zařízení. Norma je natolik propracovaná, že ji do své legislativy chce převzít i Evropská unie. Tvůrci ji budou letos v rámci českého předsednictví představovat na evropské konferenci. „Naším bezprostředním cílem nyní je, aby děti a učitelé byli připravováni na případný ozbrojený útok i formou nácviků. Stejně jako se každý rok cvičí požární evakuace,“ říká Sladký. Bolavým místem je podle něj dlouhodobě zatím to, když do školy pustí útočníka přímo žáci spolu s ranním příchodem do výuky. „Slušné děti nezvanou návštěvu pustí, a ještě jí přidrží otevřené dveře. V kurzech zdůrazňujeme, že slušnost má jít ruku v ruce s bezpečností. Pokud nepouštíte cizí lidi do svého bytu, nepouštějte je ani do školy,“ zdůrazňuje dětem a mládeži odborník.