Hrot24.cz
Čmárat fixem na rakev. Česká firma nabízí předplacené pohřby

Tomáš Novák týdeník HROT

Čmárat fixem na rakev. Česká firma nabízí předplacené pohřby

Mladá firma nabízí Čechům předplacený pohřeb na přání. Zájem mají často mladí, zdraví lidé.

Jan Brož

Jan Brož

redaktor

Petr Hejda býval finančním poradcem. Pro svou novou profesi si musel osvojit trochu jiné dovednosti. „Mám zkoušku na vypravitele pohřbu a úpravu a převoz zesnulého. Dvě těla jsem musel umýt, oholit, nachystat do rakve a připravit na pohřeb,“ vysvětluje majitel mladé firmy Důstojné rozloučení. Ta přesto žádnou podobnou službu přímo nenabízí. Předmět jejího podnikání je však v Česku natolik nový, že pro něj zatím neexistuje jasně definovaná škatulka, a musela proto získat koncesi na klasickou pohřební službu.

Ve skutečnosti se však současná práce Petra Hejdy zase tolik neliší od práce finančního poradce. Klientům stále nabízí možnost spoření, nebo spíš investice. Důstojné rozloučení nabízí předplacený pohřeb podle vlastních představ.

Vyhnout se pohřebákům

To je třeba v Anglii i jinde naprosto běžné a v zásadě to funguje jednoduše. Zájemce si zvolí předplacený pohřeb ve třech cenových kategoriích. Pohřeb Bez obřadu vyjde na 29,9 tisíce korun, Standard na 49,9 tisíce a Premium na 69,9 tisíce korun. Nadto existuje ještě možnost zcela individualizovaného obřadu. Klienti mohou částku zaplatit jednorázově nebo si postupně měsíčně spořit až tři roky. V každé cenové kategorii si zájemce zvolí vše od květinové výzdoby přes rakev až po pozvané hosty dle vlastního přání. „Jedna naše klientka si přeje bílou rakev, a aby smuteční hosté dostali černý fix, kterým by mohli na rakev napsat, co chtějí,“ popisuje Hejda jedno z méně obvyklých přání.

Jde přitom o mladou, zdravou ženu. To sedí i na mnoho dalších z několika desítek klientů, které se firmě během několika měsíců fungování podařilo získat. Stejně jako Hejda prožila řada z nich negativní zkušenost se zařizováním pohřbu blízkým, kdy v čase největšího zármutku museli vstoupit do obchodního jednání s pohřební službou. Pro mnohé z nich to byla úplně nová situace, netušili, co chtějí ani co by si přál nebožtík, neměli přehled o nabídkách ani cenách. Toho některé méně seriózní pohřební služby zneužívají, a branže tak nemá zrovna dobrou pověst.

Za příbuzné zesnulých s předplaceným pohřbem však přebírají veškeré jednání s partnerskou pohřební službou Hejda a jeho kolegové. V ruce navíc mají přesný seznam, co si klient přál. Během krátké historie zařizovala firma třeba pohřeb režisérce balkánského původu žijící v Česku, který byl živě streamován. Jinak jsou však zákazníci vesměs konzervativní. Jen občas musí společnost odmítat různé nápady, které zapovídá česká legislativa, jako je třeba rozprášení popela z dronu. Mezi klienty jsou však i takoví, pro které jde o ryze praktické řešení. „Máme klienta Afričana, který žije v Praze a ví, že tady jednou zemře. Jeho rodina by sem musela přijet a všechno složitě zařizovat," vysvětluje Hejda.

Poslední investice

Klienti, kteří se na Důstojné rozloučení obracejí, mají však vedle pohřbu podle vlastního přání a ušetření starostí příbuzným ještě třetí motivaci. A ta je ryze finanční. „Náš první klient je třicetiletý manažer, je zdráv a neplánuje zemřít. Je zvyklý přemýšlet strategicky do budoucna a vidí výhodu v tom, že zaplatí dnešní cenu za budoucí výdaj,“ popisuje Hejda. Ceny pohřbů nepřetržitě rostou. Český statistický úřad sleduje třeba průměrnou cenu kremace. Ta v roce 2012 přišla na necelých šestnáct tisíc korun. Loni v létě překonala hranici dvaceti tisíc korun za žeh a dnes se už pomalu blíží k 21 tisícům.

Cena předplaceného pohřbu je přitom pro klienta zafixovaná, společnost vybrané peníze dále investuje a pokrývá tak inflaci. Hejda s kolegy proto poskytovanou službu definují jako poslední investici. A mají další plány. Vedle Prahy a Ostravy plánují otevřít pobočku v Havířově a Plzni. Brzkou novinkou by měly být vouchery. V zahraničí je prý obvyklé obdarovávat pohřební poukázkou příbuzné. V Česku ji však plánuje Hejda koncipovat tak, aby o ní obdarovaný vůbec nemusel vědět.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.