Čína se přiblížila okraji deflace – a s ní i prezident Si Ťin-pching (ilustrační obrázek)
Hrot 24, vygenerováno v Midjourney
Asijská velmoc
Čína balancuje na hraně deflace. Si Ťin-pchingův balíček na oživení ekonomiky nestačí
Šéfové vládnoucí čínské komunistické partaje se ještě do konce roku budou radit, co udělají s mizerným tempem ekonomického růstu.
redaktor
Čína se v listopadu dostala na samou technickou hranu deflace, jednoho z nejmocnějších ekonomických strašáků. Zvýšilo to tlak na členy vedení komunistické strany, aby na klíčovém hospodářském zasedání tento měsíc učinili zásadní opatření pro oživení spotřebitelské důvěry. Pro nápravu věcí je nezbytným předpokladem.
Index spotřebitelských cen v Číně meziročně vzrostl o 0,2 procenta. To je nejméně za posledních pět měsíců a zároveň méně, než předpokládal průzkum agentury Reuters. Analytici, jež agentura oslovila, předpovídali růst cen o 0,5 procenta.
V říjnu se index spotřebitelských cen meziročně zvýšil o 0,3 procenta. V meziměsíčním srovnání pak ceny od října do listopadu o 0,6 procenta poklesly.
Index, který měří ceny zboží čínských výrobců, se meziročně snížil o 2,5 procenta. Analytici předpokládali ještě razantnější pokles, o 2,8 (v říjnu dokonce o 2,9 procenta). To však nemění nic na skutečnosti, že ceny na výstupu z továren soustavně klesají již dva roky.
Klíčem je domácí spotřeba
Čínskou ekonomiku navíc již řadu měsíců sužují deflační tlaky v důsledku poklesu cen nemovitostí. Vládu to v září přimělo oznámit měnové stimuly a v listopadu fiskální opatření. Všechny tyto kroky však směřovaly k vyřešení dluhů místních vlád.
Očekává se, že komunistická strana v nadcházejících dnech uspořádá jedno ze svých každoročních zasedání o ekonomické politice, Ústřední konferenci o hospodářské práci. Analytici budou netrpělivě čekat na jakékoli známky důraznějšího úsilí o oživení zmíněného klíčového kritéria, výdajů domácností.
„Čínská ekonomika nadále koketuje s deflací, což poukazuje na nedostatečnost dosavadních stimulačních opatření při obnově důvěry soukromého sektoru, oživení domácí poptávky a nastartování růstu,“ řekl listu Financial Times ekonom Eswar Prasad z Cornell University.
Prasad také řekl, že vládní konference nabízí příležitost „představit širší balíček cílených fiskálních stimulů a reformních opatření“, který by podpořil růst a snížil riziko „zakořenění deflačních tlaků“. Poslední obrat se rovná spirále smrti, jež vede k úbytku HDP a vystoupit z ní je velmi nákladné.
Stimulační opatření Pekingu v posledních několika měsících zahrnovala měnová opatření na podporu akciového trhu, snížení úrokových sazeb pro držitele hypoték a zmírnění omezení pro nákup domů.
Centrální vláda také oznámila plán na výměnu dluhu v hodnotě 10 bilionů jüanů (asi 33 bilionů korun), jehož cílem je umožnit místním vládám, aby doplatily dlužné mzdy a úhrady dodavatelům.
Delikátní politika
Stále více ekonomů v Číně však vládu vyzývá k většímu úsilí o zvýšení výdajů domácností nad rámec stávajících vládních programů. Ty se dosud zaměřují pouze na dotování spotřebitelů při modernizaci domácích spotřebičů nebo nákupu nových vozidel.
Někteří pozorovatelé doufají, že se nadcházející vládní ekonomická konference na tyto obavy zaměří. Je však spíš pravděpodobné, že setkání vedení na vysoké úrovni pouze naznačí politický směr. Na podrobné „prováděcí vyhlášky“ si Číňané budou muset počkat déle.
Nad čínskou ekonomikou se zachvívá ještě jedna akutní hrozba: nástup Donalda Trumpa do funkce amerického prezidenta a jeho oblíbené téma z kampaně – dovozní cla.
Tlak na posílení stimulačních opatření má přitom delikátní politický rozměr. Současná opatření jsou – jako na vládní úrovni v dnešní Číně prakticky cokoli – dílem prezidenta Si Ťin-pchinga. Jejich kritika by byla implicitní kritikou všemocné hlavy státu, a Si nepatří k lidem, kteří by kritiku vítali.
„Očekáváme, že tvůrci politiky projeví rostoucí obavy z prorůstových překážek a naznačí další stimuly na podporu domácí poptávky a stabilizaci růstu, přičemž se více zaměří na spotřebu, omezení rizik a hi-tech výrobu,“ uvedli nicméně analytici Goldman Sachs.
Uvedli také, že pokles inflace v listopadu byl způsoben především stabilizací cen potravin po výpadcích v dodávkách v předchozích měsících.
To je optimistický pohled na věc. Nad čínskou ekonomikou se však kromě zmíněných trablů zachvívá ještě jedna akutní hrozba. Je jí nástup Donalda Trumpa do funkce amerického prezidenta a jeho oblíbené téma z kampaně – dovozní cla.
Trumpův návrat do Bílého domu bude představovat jednu z nejtěžších zkoušek pro čínský výrobní a exportní sektor. Ten se během pouhých dvou desetiletí stal nejmohutnější výrobní mašinerií planety.
Šedesátiprocentní clo
Trump však již dříve ve své předvolební kampani slíbil, že na čínský dovoz uvalí cla ve výši 60 procent. To by tvrdě zasáhlo mnoho exportních výrobců.
„Pokud by se skutečně jednalo o 60 procent nad rámec předchozích celních tarifů, pak by to bylo pro produkty vyrobené v Číně a směřující do USA opravdu katastrofální,“ říká Ken Huo, vedoucí pracovník Asociace zahraničního obchodu ve městě Fo-šan. Například desetiprocentní clo, i kdyby je Trump nechal zavést hned po 20. lednu, vypadá ve srovnání s tím zvládnutelně.
Čínská domácí poptávka trpí již zmíněným hlubokým propadem v oblasti nemovitostí. Peking je tak stále více závislý na exportních odvětvích. Právě na vývoz dnes čínské vedení spoléhá, že druhou největší ekonomiku světa účinně podpoří.
Siova vláda zároveň přesměrovává investice z nemovitostí a infrastruktury do vyspělých průmyslových odvětví (v rámci Siovy doktríny o „výrobě vysoké kvality“. Vzhledem ke stagnaci mezd (i zisků) na domácím trhu to zvyšuje cenovou konkurenceschopnost vývozu Číny na mezinárodních trzích a děsí ty země (včetně USA), které již nyní mají s Čínou velké obchodní deficity.
„Je to úroveň dominance, kterou jsme v historii viděli jen zřídka,“ říká Arvind Subramanian, vedoucí pracovník Petersonova institutu pro mezinárodní ekonomiku, o čínské výrobní robustnosti. „A problém je samozřejmě v tom, že se stále prohlubuje.“