Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Česká vláda bude od prosince dotovat firmám nákup elektromobilu. Ukazuje se totiž, že bez dotací a daňových úlev se „zelená“ auta nekupují
Elektromobily v Česku stále marně hledají cestu k masovému zákazníkovi. Statistiky jsou nekompromisní. Letos od ledna do konce října sice počet koupených elektromobilů vzrostl o více než dvě třetiny, jenže v absolutních číslech jde stále o zanedbatelných 5300 vozů z celkových téměř 187 tisíc nových registrací. Podíl na prodejích tak v případě „čistých elektromobilů“ činí pouze necelých 2,9 procenta.
Za nezájmem o elektromobily ovšem není jen tradiční český skepticismus k zeleným plánům politiků. Důvod je prozaický: vozy na baterii jsou stále výrazně dražší než jejich spalovací konkurence. Je evidentní, že bez podpory, která uměle vyhnala poptávku po autech na baterii v „pionýrských“ zemích elektromobility, v nejbližších letech nepřijde boom ani v Česku.
Dotace na elektromobily fungují už nějakou dobu i v Česku. Dosud na ně ale dosáhly jen státní organizace, samosprávy nebo neziskovky. Změnit se to má od letošního prosince, kdy na státní příspěvek dosáhnou také firmy. Domácnosti si ale budou muset opět počkat: nově zaváděná podpora se na ně nevztahuje.
Žádosti budou moci podniky všech velikostí dávat až do konce září 2025. Celkem jsou ve výzvě, kterou budou financovat evropské fondy, připraveny bezmála dvě miliardy korun (1,65 miliardy na nákup aut a 0,3 miliardy na stavbu nabíjecích stanic). Z nich chce ministerstvo průmyslu a obchodu podpořit nákup tisíců nových elektromobilů.
Na kolik si firmy mohou sáhnout? Horní hranice je 200 tisíc korun pro osobní auta a 300 tisíc pro vozy nákladní. Cena vozu ale nesmí překročit milion a půl. Kromě toho má program řadu dalších podmínek.
Jedna z nich kupříkladu stanovuje, že podpora není určená pro některé specifické sektory, konkrétně oblast financí, zbrojního průmyslu a hazardu. Především ale budou muset společnosti financovat nákup automobilu úvěrem. Finanční příspěvek pak dostanou od Národní rozvojové banky přímo na účet poté, co vozidlo registrují a předloží kupní smlouvu. Kromě samotného příspěvku bude banka za úvěr také ručit.
Po zveřejnění parametrů programu se pochopitelně objevila kritika: Proč stát myslí jen na firmy? Vysvětlení spočívá v jejich dominantním podílu na trhu s novými auty. Například za prvních deset měsíců letošního roku stály firmy za třemi čtvrtinami všech registrací. Jinak řečeno, vláda zjevně věří, že díky dotacím pro firmy bude efekt dotací vyšší.
Nabízí se také otázka, jestli časově i finančně omezený program může skutečně elektromobilitu v Česku nakopnout. Jakkoli jsou dotace kontroverzní, země, které mají v přechodu na „čistou“ dopravu náskok, totiž podporují uvědomělé řidiče podstatně víc. A také jinými způsoby.
Jasným evropským i světovým lídrem v používání elektromobilů je Norsko. V letošním roce tam podíl aut poháněných čistě elektřinou dosáhl bezmála 85 procent z celkových registrací vozů. A dalších skoro sedm procent si ukously hybridy do zásuvky. Naproti tomu dieselů registrovali Norové jen 2,5 procenta a aut na benzin bylo pouze mírně přes procento.
Norové se tak rychle blíží splnění svého cíle – v roce 2025 by už měl být podíl prodaných aut s alternativním pohonem (vedle elektřiny také aut na vodík) stoprocentní. Cesta k tomu ovšem byla dlouhá a napodobit ji je z řady důvodů téměř nemožné; tedy alespoň v dohledné době.
Norské vlády začaly s podporou „čisté“ mobility už v devadesátých letech. A hlavní idea přetrvávala, ať už byla politická orientace kabinetů jakákoli: učinit z elektromobilu ekonomicky výhodnější alternativu k vozům se spalovacími motory. Norští politici na to nicméně nešli přímým dotováním kupní ceny, ale daňovými pobídkami.
Například DPH je při nákupu auta v Norsku odstupňována podle toho, jak velké auto je a jaké emise produkuje. Novopečení majitelé aut na baterii kromě toho neplatí ani další registrační poplatky. Koupit si velký vůz s vysokou spotřebou benzinu nebo nafty je tak luxus dostupný jen opravdu bohatým.
I přes tyto snahy byly začátky krušné, a to především z technologických příčin. Nejstarší elektromobily nemohly svým protějškům se spalovacími motory konkurovat v dojezdu ani dalších parametrech. A to tím spíš, že v severské zemi panuje chladné počasí, které akumulátory elektromobilů zrovna nemilují. Dalším odrazujícím faktorem byla navzdory dotacím stále výrazně vyšší cena.
Klíčový okamžik přišel až kolem roku 2012, kdy po započtení všech úlev vyšel elektromobil co do nákladů na pořízení a následný provoz poprvé levněji než spalovací konkurence. Dnes už je vůz na elektřinu v Norsku jasnou volbou: náklady jsou v případě elektromobilu podle odhadů až o pět tisíc eur nižší.
Vedle samotné podpory elektromobilů Norové neopomněli ani další důležitý faktor, a sice dostupnost dobíjecích míst. Také do budování sítě nabíječek se masivně investovalo z veřejných peněz. Na konci roku 2022 umožňovala kapacita sítě dobíjet po celé zemi na vysokorychlostních stojanech až 5,6 tisíce elektromobilů současně.
Norsko je mimochodem zajímavé i z dalšího pohledu. Díky vysoké penetraci vozů na baterii začínají politici některé dřívější výhody rušit. Při tak vysokém počtu elektromobilů například ztratil smysl benefit v podobě možnosti využívání autobusových pruhů na silnicích. Omezila se také podpora pro luxusní elektromobily.
V souvislosti s norským prvenstvím ve světovém závodě elektromobility je ovšem třeba zmínit i kontroverze. Jednou z nejčastěji kritizovaných věcí je fakt, že mohutnou podporu pokrokové technologie si Norové mohli dovolit hlavně díky ziskům z prodeje ropy a zemního plynu, jimiž země oplývá. S nadsázkou tak lze napsat, že Norsko na jednu stranu „čistí“ své silnice, ale zároveň těží z toho, že si je jiné země „špiní“.
Norsko je (a ještě dlouho bude) i pro ty nejambicióznější země nedosažitelnou metou. Přesto lze mezi státy, které nyní dosahují nejrychlejšího tempa při zavádění elektromobility, sledovat jasnou korelaci mezi státní podporou, daňovými úlevami a zájmem o auta na baterii.
Podle údajů Evropské asociace výrobců automobilů letos rostou nejrychleji registrace elektromobilů v Belgii (meziročně téměř o 150 procent) a v Dánsku, kde se zdvojnásobily.
Obě země toho dosáhly podobným způsobem jako Norsko: daňovými úlevami a poskytnutými výhodami. V Belgii například kupující při pořízení „čistého“ elektromobilu – na rozdíl od vozu se spalovacím motorem – neplatí registrační poplatky ani silniční daň. V případě firem se přidává další výhoda, a sice stoprocentní odpočet pořizovací ceny z daně z příjmu právnických osob. Nižší DPH – šest procent místo 21 – se platí také z elektřiny spotřebované při dobíjení auta.
Rovněž v Dánsku, které je proslulé extrémně vysokým zdaněním nákupu auta, kupci elektromobilů ušetří. Platí pouze dvě pětiny obvyklé registrační daně a firmy mohou mimo to využít daňové odpočty za každou kilowatthodinu kapacity baterie.
Kromě obvyklých daní se v Dánsku navíc platí majetkové daně z vlastnictví automobilu. Ty jsou odstupňovány podle emisí CO2, což znamená, že řidiči elektromobilů jsou tohoto poplatku ušetřeni.
Rozdílný přístup k podpoře elektromobility zvolila jiná země s rychle rostoucím podílem vozů na baterii – Německo. Berlín se rozhodl místo daňových pobídek zvolit přímou finanční podporu při nákupu ekologických aut. Kolik příspěvek činí? V čase se jeho výše měnila, letos je výše dotací – v případě auta s cenou v rozmezí od 40 do 65 tisíc eur – 4,5 tisíce eur.
Německo zároveň ukazuje, jak důležitým faktorem je státní podpora při výběru auta. Od září totiž Berlín ukončil dotace pro firmy a zachoval je pouze v případě domácností. Výsledek? Prudký pokles prodejů elektromobilů a zpomalení tempa růstu z dvouciferných hodnot v prvním pololetí na pouhé 4,3 procenta v říjnu.
Shrňme si to: Zkušenosti ukazují, že až do doby, kdy automobilky zaplaví trh skutečně dostupnými a cenově konkurenceschopnými elektromobily, budou jejich prodeje do velké míry závislé na ochotě státní kasy poskytnout dotaci.
