Minulé pondělí se vládním speciálem spolu s dalšími vyhoštěnými českými diplomaty vrátila z Moskvy do Prahy i Nikola Hrušková. Agrární diplomatka zastávala jeden z aktuálně sedmi postů, které stát zřídil před šesti lety v destinacích, které identifikoval jako perspektivní pro české potravinové a zemědělské exportéry. Vedle Ruska působí zemědělští vyjednavači ještě třeba v Libanonu či Japonsku, dá se však říct, že pozice Hruškové byla nejošemetnější.

Musela žehlit vztahy, které významně narušila už před sedmi lety ruská anexe Krymu a angažmá ruských vojáků v konfliktu na východě Ukrajiny. Na to Evropa a USA zareagovaly uvalením sankcí na Rusko, po nichž následoval ruský zákaz dovozu některých potravin z Evropy. Právě potravináři tehdy odnesli vyostření vztahů nejcitelněji.

Mnoho z nich je proto nervózních i nyní. „Nervozita samozřejmě je. Podle mě se teď může stát cokoliv. Očekává se, že Rusko asi udělá nějaké sankce, což společnosti, které tam vyvážejí, citelně postihne,“ říká prezidentka Potravinářské komory Dana Večeřová.

Dosavadní ruská stopka importu se netýkala všech druhů potravin a v některých specializovaných segmentech se českým potravinářům dařilo navzdory embargu i v minulých letech. K tomu podle Večeřové dopomohla i předloňská ruská výprava ministra zemědělství Miroslava Tomana. Ani ta se ovšem neobešla bez diplomatických kontroverzí. Ruské úřady nepovolily delegaci pokračovat z Moskvy do Kazaně, a ministr se tak vrátil do Prahy předčasně. Podle ruských úřadů za to mohly chybějící dokumenty. Ve stejné době ovšem vrcholily spory o odstranění pomníku sovětského maršála Ivana Koněva v Praze 6 či o instalaci pomníku vlasovcům v Praze-Řeporyjích. Nabízí se tedy vysvětlení, že šlo o odvetu Moskvy.

Více střev než piva

Stejně jako při debatách o americkém radaru v Brdech před dvanácti lety se i nyní z Ruska ozývají výzvy k bojkotu českého piva coby symbolu tuzemské ekonomiky. Populární je v zemi hlavně značka Kozel z portfolia Plzeňského Prazdroje. Velkopopovický pivovar byl v předkoronavirové době i oblíbeným cílem ruských turistů. Přesto role českého piva v ruské spotřebě není nijak zásadní. „V roce 2019 se české pivo na ruské spotřebě podílelo 0,47 procenta. Velké množství piva českých značek se totiž v Rusku vyrábí v licenci. Nedokážu si představit, že by bojkotovali licenční výrobu. To je vlastně bojkot vlastních firem, zvýšilo by to nezaměstnanost, zasáhlo by to dodavatele,“ říká expert na ekonomiku pivovarů Tomáš Maier z České zemědělské univerzity.

Mnoho jiných, zdánlivě méně důležitých, českých výrobků hraje na ruském trhu podstatnější roli. V posledních letech se úspěšně rozvíjel například export násadových vajec, kterých se z Česka do Ruska každoročně vyveze za více než půl miliardy korun. Za exportem stojí litomyšlská rodinná společnost Mach Drůbež. K aktuální situaci se však její zástupci nechtěli vyjádřit. Loni se také na východ vyvezlo třeba psí a kočičí žrádlo za 1,12 miliardy korun. Zda za exportem stojí známý český výrobce Vafo, který vyrábí krmiva pod značkou Brit, není jasné. „Naše obchodní aktivity na zahraničních trzích nekomentujeme. Celková obchodní strategie Vafo Group vychází z potřeby navýšení podílu na trhu v evropském teritoriu,“ říká za firmu Karolína Čápová.

Ještě větší položku v zahraničním obchodě představují umělá střívka na párky a další uzeniny. Bez přehnané nadsázky totiž patří Česko mezi přední světové výrobce tohoto specifického produktu. „Rusko je jedním z našich tradičních trhů, neřekl bych, že klíčových, ale významných,“ říká Miloslav Kamiš, ředitel českobudějovického výrobce střívek Viscofan, který ročně vyváží do Ruska střívka zhruba za 450 milionů korun.

Profimedia.cz

Spolu s konkurenční firmou Devro z Jilemnice patří Viscofan nejen k velkým tuzemským, ale i světovým hráčům. „Zatím nevnímáme žádnou nervozitu. Máme nějaké zboží ve skladě, které se pokusíme urychleně dodat, aby bylo na ruském trhu k dispozici. Věřím ale, že hlavní hráči budou mít dost rozumu, aby nespojovali byznys a politiku. Rusko se může obejít bez nás a my se můžeme obejít bez Ruska, ale ani jeden to asi nechceme,“ zůstává v klidu Kamiš.

Dalším zajímavým exportním artiklem je český mák. Toho se loni vyvezlo téměř šest tisíc tun v hodnotě 380 milionů korun. „Ruská federace je náš největší obchodní partner, hodně nám pomohla zemědělská diplomatka, byli jsme tam i na misi s ministrem zemědělství. Věřím ale, že politika se do obchodu nezamíchá a obchodní vazby budou fungovat dál,“ říká Jaroslav Mikoláš ze spolku Český modrý mák, který sdružuje tuzemské pěstitele. Podle něj připadá na Rusko až třetina českého vývozu. Jelikož se mák využívá v kuchyních jen několika málo zemí, bylo by složité produkci udat jinde.

Z potravinářských firem obchoduje s Ruskem také třeba výrobce balených potravin Hamé, který do země jednak vyváží, zároveň má však i vlastní výrobní závod v Bogoljubovu. Embargo na evropské potraviny se ho tedy přímo nedotklo, společnost naopak v minulých letech investovala do rozšíření ruské továrny. Současnou situaci však nechce Hamé komentovat. Přímo v Rusku působí i další české firmy, ať už jde o Home Credit, nebo Škodu Auto.

Palivo pro kotle, palivo pro Dukovany

Vedle potravinářů vyváží do Ruska tradičně řada strojírenských firem, z nichž některé rovněž byly zasaženy protiruskými sankcemi. Export proto už před sedmi lety významně utrpěl právě vyhrocenou situací na východní Ukrajině, kdy se meziročně propadl ze 113 na 79 miliard korun. Od té doby roste, s necelými sto miliardami v loňském roce však na hodnoty před napadením Ukrajiny nedosáhl. Celkově tvoří jen něco málo přes dvě procenta českého zahraničního obchodu.

Nijak dynamicky se nevyvíjí ani dovoz, kterému rovněž citelně uškodila agrese na Ukrajině. Zdá se však, že ještě větší dopad měl koronavirus. Podle dat Českého statistického úřadu se hodnota dovezeného zboží propadla ze 115 miliard v roce 2019 na loňských 67 miliard. Mezi položkami nepřekvapivě dominují komodity, hlavně ropa a zemní plyn. K tomu lze ještě přidat jaderné palivo ruského výrobce TVEL pro naše elektrárny.

Česko je bezesporu na Rusku energeticky závislé, nicméně stejně tak je ruský rozpočet závislý na platbách za energetické komodity z Evropy. Ropa přitom do Česka už od devadesátých let neproudí jen přes „ruský“ ropovod Družba, ale i skrze západní trubky IKL a TAL napojené na přístav v Terstu. Alternativa zásobování tedy existuje, což se v ještě větší míře projevuje u plynu. Veškerý plyn spotřebovávaný v Česku má sice ruský původ, teče k nám však po dně Baltského moře skrze plynovod Nord Stream a pak přes Německo. Utáhnutí kohoutků zákazníkovi velikosti Německa by pro Kreml znamenalo hodně hladová léta.

Teroristický útok na území členské země NATO může také posloužit jako argument těm, kdo se snaží zabránit dokončení plynovodu Nord Stream 2 – tedy hlavně USA a Polsku. Vznikající stavba má množství ruského plynu směřujícího přes Německo k českým hranicím ještě navýšit. Téměř dokončený Nord Stream 2 však má sám o sobě už tolik problémů, že sedm let starý výbuch může být maximálně jen jedním z mnoha hřebíků do rakve, nikoliv hlavní příčinou nedokončení.

V případě jaderného paliva je pak ČEZ předzásoben na 2,5 roku až čtyři roky dopředu – podle toho, o jakém bloku je řeč. Pokud by se roztržka s Ruskem vyhrotila a trvala tak dlouho, bude mít polostátní společnost dostatek času najít náhradního dodavatele. I proto mnozí ekonomové předpokládají, že zhoršení vztahů s Ruskem na českou ekonomiku citelný dopad mít nebude. Někteří exportéři podporují dokonce tvrdý postup. „Musím říct, že souhlasím s tvrdým postupem vůči tomu, co se stalo,“ říká třeba šéf výrobce střívek Kamiš.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.