Miroslav Zámečník

Čas jahod a tabulek

Miroslav Zámečník

Miroslav Zámečník

hlavní analytik

Kdo má rád balkánský folklor, toho tentokrát budeme poněkud překvapivě schopni v Hrotu uspokojit – a sice reportáží s úžasnými fotkami rumunských Romů, sbírajících v českém Polabí jahody. V doprovodném textu se dočtete, že při sklizni ovoce a zeleniny se zrovna oni uplatňují v celé Evropě. Dlouhá léta saturovali poptávku farmářů v západoevropských zemích sezonní dělníci z Polska a na sklizeň ovoce nebo vinné révy běžně jezdili brigádníci i od nás. Postupné bohatnutí „doma“ znamenalo opadnutí zájmu o tyto sezonní džoby s ubytováním v karavanech, jež byly zánovní před čtyřiceti lety. Nepostradatelní Ukrajinci už také dávají přednost lépe platícímu stavebnictví nebo čemukoli, kde vám déšť neskrápí ohnutá záda. A teď ten koronavirus, který ukázal, jak hluboká závislost Evropy na sezonních dělnících je.

Česko by se díky lepšímu zvládnutí pandemie mohlo paradoxně stát čistým přispěvatelem do dodatkového rozpočtu EU, který má pomáhat krizí obzvlášť postiženým zemím. To je v pořádku, kdyby ovšem aparát Evropské komise nesestavil „alokační klíč“ způsobem, který vyzvedl ze židle europoslance, bývalého disidenta, Havlova poradce a dvojnásobného ministra Alexandra Vondru. Přečtěte si náš velký rozhovor se „starým zbrojnošem“.

Nájemní bydlení začíná zajímat investory, kteří větří příležitost ke konsolidaci, a „build to rent“ (postav a pronajmi) projekty se začínají objevovat i v Česku. Zahraniční megahráči ovšem nemají zájem skupovat po troškách, což ovšem vytváří příležitost pro někoho, kdo si dá tu práci s vytvořením portfolia. Neradno ovšem zapomínat na to, jak to dopadlo v Německu. Nejdřív se komunální nájemní byty po tisících až desetitisících prodaly v „balíčcích“ Goldman Sachsům tohoto světa, aby po letech stoupajících nájmů vzniklo hnutí na jejich regulaci. Nepřepínat struny, to je moudrá zásada.

Překládat beletrii na vysoké úrovni byla vždycky krásná, byť nijak zvlášť dobře placená práce, na pomezí umění, vyžadující rozsáhlé znalosti. Jak říká Kateřina Krištůfková, která překládá z norštiny mimo jiné detektivky Joa Nesboa, knih vychází moc a překlady jsou mnohdy amatérské. Za dumpingovou cenou nebývá kvalita. Souhlasím, třeba ve Vlkovi z Wall Streetu jsem našel skvost, že někdo měl „drahé bulharské hodinky“. To zarazí, protože kdo je kdy viděl, když Bulgari watch jsou hodinky od Bulgariho, nikoli z Balkánu.

Kdo má desítky analytiků, hledajících při krizi mezi popelem démanty podhodnocených investičních příležitostí, bývá odměněn. Názorně to předvedli Daniel Křetínský s Patrikem Tkáčem, kteří přes svůj „investiční vehikl“ mimo jiné koupili akcie sítě fajnových amerických obchodních domů Macy’s, jež hrozně spadly v důsledku jejich uzavření v „lockdownu“. Následně se v uvolňovací euforii akcie zase zvedly a Křetínský s Tkáčem už zkasírovali něco kolem jedničky a devíti nul v českých. Hezké peníze. Hezké počtení.