Venku mrzne, brzy možná napadne sníh, přesto se Česko začíná pořádně zelenat. Snižování uhlíkové stopy už není tématem jen pro skupinky hysteriků v batikovaných tričkách, ale intenzivně se řeší ve stále větším počtu malých i velkých firem. Má to svou logiku, málokdo chce po sobě nechat vybydlenou a vysušenou planetu, zvlášť když má děti.

Kdo by si ostatně ještě před deseti lety pomyslel, že snižovat svou uhlíkovou stopu budou i tak tradiční a konzervativní obory, jako je třeba finanční sektor. Příkladem může být Komerční banka, jejíž šéf Jan Juchelka plánuje, že do roku 2026 bude jeho společnost uhlíkově neutrální. Už dnes nenajdete v bance skoro žádné na papíru vytištěné periodikum nebo PET lahev. Do firemní fl otily automobilů se kupují zelenější auta a centrálu čeká stěhování do energeticky úspornější budovy.

Zelenání firem a institucí je určitě počin, který si zaslouží pochvalu, těžko ale odhadnout, jak ochotu investovat do toho, aby vypouštěly do světa méně uhlíku a dalších škodlivin, ovlivní současná ekonomická krize.

Za pár měsíců určitě zezelenají i české úřady práce. V tomto případě to ale nemá s ekologií nic společného. Zezelenají tváře úředníků v hrůze nad tím, až uvidí, jaké davy nezaměstnaných se jim přiženou na úřad. Přitom to zatím vypadá tak pozitivně. Nezaměstnanost v říjnu v porovnání se zářijovou klesla o desetinu na 3,7 procenta a volných míst je o desítky tisíc víc než samotných uchazečů. Jenže úřady práce neumějí očistit nabízené pozice o ty, které již nejsou aktivní, a řada lidí, kteří hledají práci, v evidenci zatím ani není. Statistika nezaměstnanosti má proto v tuto chvíli takřka nulovou vypovídací hodnotu, skutečný počet lidí bez práce tak může být v reálu o jedno až dvě procenta vyšší. Příští rok má navíc podstatně narůst. Tuto v kombinaci s hrozící destabilizací veřejných rozpočtů, na které usilovně pracuje vládní hnutí ANO nově i s přispěním ODS, už tak pozitivní výhled do budoucna nedává.

Když už jsme zmínili pracovní trh, ještě jedna věc stojí za zmínku. Ženy v Česku podle průzkumu Evropské komise vydělávají v průměru o pětinu méně než muži. Z jedné statistiky ale nelze usuzovat na diskriminaci. Vysvětlení je skryto v detailech. Průzkum nijak nerozlišuje jednotlivé sektory hospodářství, různé druhy povolání, jinak vzdělané pracovníky, odpracované hodiny a řadu dalších specifi k. Zjednodušeně řečeno, průzkum nezohledňuje skutečnost, že si ženy vybírají, na rozdíl od mužů, hůře placené obory a v práci tráví méně hodin. A jasně, o část příjmů přicházejí i tím, že na rozdíl od mužů tráví nejlepší léta pro budování kariéry výchovou malých dětí. Pokud jste kvůli tomuto odstavci zelení zlostí, přečtěte si celý článek, ve kterém vysvětlujeme, proč to s diskriminací českých

žen v práci není tak hrozné, jak to na první pohled vypadá. V novém čísle Hrotu najdete - jako každý týden - mnohem víc textů, které stojí za přečtení.