Ne, Andrej Babiš se neloučí. Jako faktický majitel hnutí zůstane jeho předsedou tak dlouho, jak bude chtít. Na nadcházejícím sjezdu se však budou měnit další lidé ve vedení. Právě oni budou uskupení reálně reprezentovat v následujících, nutno dodat prvních opozičních, letech. Oni ANO povedou, až jeho zakladatel odejde – ať už na Hrad, nebo úplně pryč z politiky. 

V matce měst

Začněme v hlavním městě. Tady ANO po neúspěchu ve sněmovních volbách rozprášilo regionální vedení. A nové dosud nezvolilo. Pražskou organizaci tak řídí centrální vedení. A očividně ji bude řídit, dokud nenajde vhodnou osobu, která povede nejen stranickou organizaci, ale bude i lídrem pro volby do „velkého“ zastupitelstva. Nejskloňovanějším jménem, pokud šéf strany nevytáhne opět nějakého zajíce z klobouku, je bývalý místostarosta Prahy 11 a předseda poslanců na velké radnici Ondřej Prokop. 

Tyto volby budou pro Babišovo uskupení zatraceně důležité. Rozhodně v nich není bez šance na solidní výsledek. Při shodě okolností se ANO dokonce může stát jazýčkem na vahách pražské politiky a významně spolurozhodovat o budoucím vedení a směřování metropole. Má na čem stavět. V Praze jako celku sice nevyhrává, ale 17,5 procenta ze sněmovních voleb může směle stačit na druhé či třetí místo. A i kdyby bylo nakonec až čtvrté, neznamená to, že bude venku z koaličních jednání.

Ještě lépe si ANO může vést v některých pražských městských částech. Sídliště jako Jižní Město, Lhotka nebo Měcholupy, to jsou už teď bašty „babišovců“. Problémy s bydlením a s cenou energií, které nejvíce dopadají právě do těchto lokalit, ještě zvyšují šanci na dobrý výsledek.

Právě úspěch v Praze, a spolu s ní i v dalších významných městech (především obhajoba v Ostravě), je dobrým předpokladem pro klid a stabilitu celého uskupení, které čeká dosud největší změna.

Kdo zamíří do čela celostátního vedení, rozhodně není jedno. A to jak v případě úspěchu Babišova prezidentského tažení, tak za situace, kdy to pro něj nedopadne dobře. Připomeňme, že i současné celostátní vedení strany je torzem toho minule zvoleného. Kupříkladu proto, že nejen vedení, ale i celou stranu opustil její bývalý místopředseda a brněnský exprimátor Petr Vokřál.

Kdo míří kam?

Do nejužšího vedení v první řadě míří „dvojka“ strany Alena Schillerová. Exministryně financí vstoupila do ANO teprve po říjnových volbách. Už teď ale řídí jeho poslanecký klub a má Babišovu podporu. Jestliže říká, že zvažuje kandidaturu, znamená to, že je rozhodnuta být místopředsedkyní. A taky jí bude. A pak bude čekat, jak dopadnou prezidentské volby, které ji mohou nasměrovat do samotného čela. 

Schillerová se v minulosti verbálně profilovala jako stoupenkyně pravice, což jí však v praxi nebránilo rozhazovat, až to bolelo. Aktuální situace i dispozice této bezpochyby talentované populistické političky velí, aby se pokusila stát klasickou levicovou lídryní, která bude mířit především na starší voliče, resp. zejména voličky. Má však šanci získat i lidi mladší, sociálně slabší a bezprostředně nejvíce postižené inflací.

Do nejužšího vedení už naopak nechce bývalý předseda dolní parlamentní komory Radek Vondráček. Správně pochopil, že ho tam už také nikdo nezve. Otazníky visí nad dalšími členy vedení – neúspěšnou exhejtmankou Jaroslavou Pokornou Jermanovou, exministrem Richardem Brabcem či ostravským primátorem Tomášem Macurou. Zatím se nerozhodl ani „exdoubletripleministr“ Karel Havlíček, který je další stranickou rychlokvaškou s velkou šancí uspět.

V minulosti se občas psalo o křídlech v ANO. Ta dosud vymezovala blízkost či naopak opozici vůči Babišovi nebo regionální mocenské zájmy. Nyní se možná konečně otevře diskuse o ideové orientaci strany. S Babišem ji uskupení nepotřebovalo, bez něj ale se svou rozplizlostí nevystačí. 

Nadcházející sjezd strany naznačí, jak bude ANO vypadat. Zatím sice jen naznačí, ale i tak to dobře sledujme. ANO totiž jen tak nezmizí. Dokonce ani bez Babiše.