Všechno to začalo neuvěřitelnými „mírovými“ výroky a útoky Aleny Schillerové na náčelníka generálního štábu armády Karla Řehku. Ta jako by zapomněla, že právě Babišova vláda měla ve svém programovém prohlášení mimo jiné tuto větu: „Vláda ve svém úsilí zajistit bezpečnost a ochránit zemi před nejrůznějšími útoky zvenčí nepoleví, a proto budeme i nadále posilovat naši obranyschopnost.“

Rozdělit a mobilizovat

Po pár dnech ale přišel ještě ostřejší kalibr jakoby převzatý z ficovské školy. ANO, které se ještě nedávno stavělo proti častému využívání referenda, najednou vzývá lidové hlasování, jehož uzákonění a vyhlášení hodlá podpořit celostátní petiční – a tedy pouliční – kampaní.

Referenda mají být celkem čtyři. Tři se mají týkat evropských otázek – zavedení eura, omezení práva veta v rámci unijních hlasování a nedávno uzavřeného migračního paktu. Čtvrté směřuje k otázce korespondenční volby ze zahraničí. Všechna mají potenciál dělit společnost a mobilizovat lidi, a to v různých rozměrech.

ANO ví, že Česko dosud nepřijalo ústavní zákon o lidovém hlasování. Celostátní referendum proto momentálně není možné vyhlásit. Pro jeho ústavní ukotvení by se musely vyslovit jak Poslanecká sněmovna, tak Senát, které jsou však v držení vládní pětikoalice. První mobilizace se tedy může odehrát pod heslem: Vyrvěme moc koalici a vraťme ji lidu. Bezpochyby to bude lahodit uším mnoha sympatizantů SPD, Trikolory, Rajchlova PRO, ale i komunistů nebo Šlachtovy Přísahy.

Dělicí potenciál každého z témat je trochu jiný. Korespondenční volba dělí společnost podle toho, zda lidé věří v konspirační teorie typu falšování voleb prostřednictvím alternativních hlasování. Kdo je vůči konspiracím více imunní, je nabíledni.

Evropský migrační pakt vznikl jako složitý – a tedy obtížně vysvětlitelný a obhajitelný – kompromis mezi různými zájmy a postoji. Ladil se dlouho a je dost vyvážený, ale ANO to vůbec netankuje. Vždyť má tak bezvadný dělicí náboj. S omezením práva veta členských států v unijních hlasováních pro změnu nesouhlasí žádná relevantní strana. Ale to se ztratí, když se z něj dá něco vytřískat.

Proklaté euro

Specifickou úlohu bude ale mít čtvrté téma. Ačkoli v posledních dvou letech roste počet stoupenců zavedení evropské měny, proti se stále vyslovuje jasná většina Čechů. Zatímco opoziční voliči jsou v této věci sešikováni, ti provládní jsou rozpolceni.

Největší problém s eurem má ODS, respektive její politici i voliči. Proto se euro nedostalo do programu Spolu ani do vládního programového prohlášení a proto diskusi o něm tak striktně odmítl premiér Fiala.

V této souvislosti by nám nemělo ujít, že euro do současné vřavy nezatáhlo ANO, nýbrž prezident Pavel ve svém novoročním projevu. Sklidil za to obdiv i kritiku. To druhé naprosto po právu. Jestli chtěl opravdu otevřít diskusi, nemohl to udělat horším způsobem a v horším momentu. Nabil tím Babišovi a zabil jakoukoli racionální debatu. Odpovědnost ale neponese žádnou. 

Babiš a jeho dva nejbližší pohůnci Havlíček a Schillerová se budou trumfovat v tom, kdo ostřeji napadne vládu. I prezidenta. Budou je házet do jednoho pytle a jako s celkem s nimi účtovat v evropských, v krajských a za rok a půl i ve sněmovních volbách. Současně s nutností bránit pravobok před SPD padnou v politice ANO všechna zbývající tabu.

Česko zkrátka čeká to, co zažilo Slovensko v minulých dvou letech. Převzato, zkopírováno, využito a zneužito bude cokoli. Tak dlouhou a ostrou kampaň, jaká nás teď čeká, jsme ještě nezažili. Jestli se vůči ní česká společnost projeví jako odolnější než slovenská, je úplně ve hvězdách. Přehnaný optimismus rozhodně není namístě.