Když jsme s brněnským podnikatelem a programátorem Martinem Cíglerem začali tvořit tento rozhovor – bylo to v polovině února –, zdálo se, že výsledkem bude výhradně veselé a pohodové povídání. On jako nadšený dobrodruh a cestovatel se začínal těšit na znovuzrozený svět bez covidových závor, už vymýšlel, že se svou expediční toyotou vyrazí do střední Asie, ačkoli už tehdy se mu původní plán projet Kazachstán nezdál nejrozumnější. Řeč pochopitelně přišla i na Rallye Dakar, ze které se vrátil v polovině ledna. Slavný motoristický závod byznysmen už popáté absolvoval jako doprovodný jezdec a fotograf týmu Martina Macíka.

A samozřejmě jsme mluvili o byznysu, v němž je sedmapadesátiletý rodák z Boskovic v posledních letech taktéž u velkých věcí. Společně se slovenskou investiční skupinou Sandberg Capital někdejšího partnera J&T Martina Fedora ovládá rozjetou skupinu Solitea. Ta vznikla na základech společnosti Cígler Software, specialisty na pokladní systémy. V roce 2013 se Cígler spojil s lidmi z okruhu J&T a začala jízda, která dodnes nemá konce. Solitea aktuálně zastřešuje desítky firem nejméně v sedmi evropských zemích s celkovým obratem tři miliardy korun. Nedávno se rozrostla o českou společnost Techniserv IT, do té doby významného konkurenta s půlmiliardovým obratem. A další akvizice v Česku i za hranicemi se chystají. Aby toho nebylo málo, Cígler mezitím uspěl v letošním ročníku soutěže EY Podnikatel roku, když se před dvěma týdny umístil ve finálové pětce.

Ale 24. února ruský prezident Vladimir Putin spustil válečné tažení na Ukrajině a všechno tím změnil. Včetně rozhovoru, který jsme nakonec museli výrazně aktualizovat.

Samozřejmě všechno zválcovala válka na Ukrajině. Každý den pozorně sleduji, co se děje, a přeji Ukrajině, ať to zvládne. Snažíme se jako společnost maximálně pomoci, ať už finančně v Česku, nebo nějakou logistickou podporou na Slovensku. Toto dění samozřejmě přehlušilo všechno. Navíc transakci, kterou jsme dotáhli před několika dny, jsme chystali dva roky. Bylo jasné, že jednou ji uzavřeme. To není překvapení. Zato umístění v Podnikateli roku ano. To vnímám s velkou pokorou a beru to jako ocenění práce nejen mojí, ale i mých kolegů, bez kterých bychom to tak daleko nedotáhli.

Primárně ne, Rusko ani Ukrajina nejsou náš obchodní partner, nemáme tam přímo zákazníky ani dodavatele. Sekundární dopad se ukáže. Já teď přesně nevím, jestli naši zákazníci nemají na Ukrajině nebo v Rusku nějaké klíčové dodavatele. Ale dá se očekávat, že se to některých našich zákazníků týkat bude. Ostatně máme hodně zákazníků třeba z automotivu. Teď ale málokdo ví, jak se konflikt bude vyvíjet. Za pár týdnů ale rozhodně nezmizí.

Možná vás překvapím. O expanzi na ukrajinský trh jsme uvažovali, ale nakonec jsme se jí docela báli. A nikdy jsme do ní vlastně aktivně nešli. Ale pokud ten konflikt dopadne dobře – myšleno tím dobře pro demokratickou Ukrajinu –, přestanu se jí bát. To je první pocit, který dnes mám, když nad tím uvažuji.

Vlastně nevím. Nedokážu to exaktně popsat. Možná toho, že země není v EU, že tamní trh neznáme, nemáme tam žádné partnery, kteří by nám pomohli otevřít dveře. Možná to byly iracionální pocity. Ale teď cítím, že pokud to dobře dopadne, tyto pocity zmizí.

Techniserv IT se léta pohybuje v po­dobném byznysu, který dělá Solitea. Takže v první řadě jde o podstatné zvýšení podílu na našich trzích. K tomu má produkty typu řešení pro elektronické podepisování dokumentů. To jsou věci, které my nemáme. Jejich konkurence je snad jen System602. My to museli kupovat, teď to budeme mít vlastní. Ale hlavně si kupujeme osmdesát špičkových IT odborníků, kteří jsou vysoce motivovaní. Synergické efekty, zákazníky, dodáme doplňková řešení. Jsme schopni oslovovat větší zákazníky, budeme mít větší kapacity. Původní vlastníci zůstávají ve vedení firmy.

foto Tomáš Novák, týdeník Hrot

Máme několik dalších akvizic ve vysokém stadiu rozpracovanosti. Některé z nich oznámíme, věřím, brzy. Mluvíme o projektech jak v Česku, tak v zahraničí. Když děláte řádově deset transakcí ročně, musíte mít paralelně rozjetých více akvizičních projektů. Jinak to nejde.

Fúzi jsme udělat museli, věděli jsme, že nás to posune dál. Když máte pět firem, které dělají Microsoft Dynamics, je logické, že máte potřebu týmy migrovat tak, abyste je dokázali posílat na konkrétní zákazníky.

Navíc jde o jednotné systémy, synergie. Když své činnosti máte rozdělené do desítek firem, je všechno příliš složité. Účastně, právně. Tušili jsme, že to nebude jednoduché, ale chystali jsme to rok a půl. Obcházel jsem všechny své známé a kamarády, kteří mají nějakou zkušenost. Třeba z fúze T-Mobilu. Ale nikdo takto velkou operaci nezažil. Jen v Česku šlo o třicet firem.

Máte třicet odlišných firemních kultur, v každé je všechno jinak. Zejména u těch produktových firem. Tam máte samé nosiče vlajky. Představte si, co se stane se slávistou, když mu dáte do ruky sparťanskou vlajku. Nebude to fungovat. Firmy jsou relativně podobně velké. Každá má jiný systém benefitů. Ty jsou v IT obecně atraktivní. Když to zachováte všechno, dáte na oltář desítky milionů korun. Takže se to snažíte nějak sjednotit a něco pochopitelně osekáte, což některé lidi dostane do nějakého diskomfortu.

Dobře. Lidí odešlo opravdu minimum. Nějaké slzavé údolí bylo, ale myslím, že jsme to lidem vysvětlili a oni to nakonec pochopili. Byly v tom iracionální emoce. Měli pocit, že se z firmy o čtyřiceti lidech stává korporace s tisícovkou zaměstnanců, a že je tak všechno špatně, že se ztrácí kouzlo firmy. Ale když se jich pak zeptáte, co se v jejich práci vlastně změnilo, sami zjistí, že nic. Sedíš u stejného počítače, ve stejné kanceláři, máš stejného šéfa, stejnou náplň práce. Nemají amerického vlastníka, ani japonského. Je to pořád česká firma. Po roce a půl mohu říct, že teď už jsou s tím všichni v pohodě.

V Česku ano. S touto zkušeností jsme šli dělat fúzi na Slovensko. A všechno, co nám tady třeba trochu drhlo, jsme se snažili dělat jinak a líp. A výsledek je mnohem lepší. A teď probíhá také fúze ve Slovinsku. To už je menší projekt, jde o čtyři firmy. Zejména díky naší tamní šéfce to šlo úplně hladce. Naučili jsme se to. Tam tuším neodešel vůbec nikdo.

Ve všech zemích přes 1400. Reálně máme o patnáct až dvacet procent víc než před rokem a půl. Ale to je dáno naším organickým růstem i růstem akvizičním. Poslední čtyři roky rosteme tak o třetinu obratu ročně. Z toho růstu je třetina organická, dvě třetiny jsou akviziční. Takže je přirozené, že nabíráte lidi. I bez akvizic bychom dnes byli větší než před dvěma lety.

Nemám ještě konsolidovaná čísla za rok 2021. Odhaduji, že jsme se dostali kolem 2,5 miliardy korun. Když k tomu připočtu čerstvý přírůstek Techniserv IT, jsme přes tři miliardy. Rok předtím to bylo 1,75 miliardy, takže opravdu rosteme o třetinu. Také zisk EBITDA nevím přesně, ale i ten výrazně rostl, odhaduji přes 350 milionů korun. Děláme věci efektivněji, investujeme do vývoje. Věděl jsem, že se nám podaří nastartovat růst, ale i já jsem překvapený, jak moc. Ale je to o lidech, které máme kolem sebe.

Skupinu můžete rozdělit na produktový a projektový byznys. Produktový je náš vlastní software – iDoklad, Dotykačka, Money. Projektový byznys spočívá v implementaci cizích řešení, hlavně od Microsoftu. Děláme na míru různá řešení, od celních systémů až třeba po eRecept.

Já jsem vyrostl na iDokladu a na Money, ale už jsem dalek toho, brát něco za své a něco za koupené. To už je pryč. Mám rád všechno a všechny stejně.

Covid byl samozřejmě velká výzva. Když začal, vůbec jsme netušili, do čeho jdeme a co nás čeká. Dávali jsme si velký pozor, na půl roku jsme zastavili investice. Ale bál jsem se hlavně o ty malé produkty – Dotykačku a iDoklad. Navíc skončila EET. To byly takové vykřičníky. Podnikatelé se ale dál snažili podnikat, iDoklad pořád rostl, je to mezi podnikateli lovebrand. O Dotykačku jsem se hodně bál. Ale zbytečně. Vládě se slavnou EET podařila minimálně jedna dobrá věc – digitalizace odvětví. I když skončila EET a hospody dostaly úder od covidu, hospodští si zvykli, že jim tyto systémy usnadňují práci, hlídají personál. I když EET všichni většinou vypnuli, u Dotykačky zůstali.

Ano, to byla přirozená cesta, jak konsolidovat obor. Aplikace, které vznikly jen kvůli EET, jsou pryč. Nepřežily. Ale Dotykačka má více klientů než na začátku covidu. Ten zásadně změnil trh IT a nejen ten. Nebyl jsem moc nadšený z home officu, ale dnes je to normálka. Teamsy se používaly, když to bylo potřeba, dnes je to denní chleba. Covid nám určitě neubral na výkonnosti, zároveň bych nerad říkal, že nám nějak pomohl.

foto Tomáš Novák, týdeník Hrot

Těžko říct. My jsme se v Praze, v Brně i v Bratislavě stihli přestěhovat chvíli před covidem nebo těsně po jeho začátku. Dnes mám krásné prostory a všichni se mi smějí, že mají větší kancelář než já, protože sedí sami v open spacu. A dodnes jich je tam pět a půl. Naučili jsme se s tím pracovat. Máme hodně kladné hodnocení od zaměstnanců, razíme heslo: Udělej si svou práci a je nám úplně jedno odkud.

Sandberg tou dobou ještě neexistoval. Ten je o tři roky mladší, než byl ten první vstup J&T Finance Group do našeho byznysu. Já americké kluky docela dobře znám. Ostatně rozhodnutí, že si půjdeme někam pro peníze, padlo už v roce 2008. Objezdil jsem kvůli tomu půl světa – Amsterodam, Frankfurt, Londýn, New York. Ale nebylo to ono. Pak jsem se náhodou potkal s klukama z J&T Finance Group a hned jsem cítil tu chemii. A když se podíváte na moji kariéru, zjistíte, že to vždycky bylo o nějaké intuici a štěstí na lidi. Já na karmu věřím. Je to osm let, co jsem prodával 49 procent Cígler Softwaru do J&T Finance Group. Dnes mám v Solitee těsně nad dvacet procent. Funguje nám to skvěle. I důležité věci vyřešíme dvouminutovým hovorem po telefonu. Známe se, přemýšlíme stejně.

Řešíme spolu strategické věci. Jsou pro mě ambasadorem, se kterým mohu konzultovat různé věci a nápady. Bez Sand­bergu by Cígler Software nikdy neměl takový výtlak, jako má dnes Solitea. Myslím, že takovou raketu nečekal nikdo. Ani já, ani kluci ze Sandbergu.

Asi nedá. Není to naše cesta. Já jsem nikdy neměl problém s tím, že jsem neměl peníze na to, co jsem si chtěl koupit. Myslím tím ve firmě. Tím méně dnes. Solitea má vyřešené financování, sama Solitea generuje velké množství peněz, dividendu nevyplácíme a spíše ji pálíme do dalších akvizic. Takže tohle máme vyřešené.

IPO se u nás určitě skloňovalo jako jedna z možností financování. Jsou to věci otevřené. Ale že by to pro mne byl nějaký cíl, to tedy není. Cílem je nadále růst a skupinu budovat. Příští dva roky se na tom nic nezmění. A pokud časem přijde nějaký velký strategický hráč, který nás spojí s něčím dalším, i to je scénář. My vlastně neděláme nic jiného.

Vůbec ne. Začínal jsem jako programátor, ale pak jsem cítil potřebu firmu spíše řídit. A tak jsem se vrátil do školy, vyučil se trochu ekonomice a marketingu. Už Cígler Software jsem budoval jako manažer, který nemá čas na programování. Brzy jsem to dotáhl na firmu o sto lidech. A další krok byl vstup do M&A byznysu, tedy nákupu firem. To je dnes polovina mojí práce. Práce je pro mě zábava, kdyby nebyla, tak ji nedělám.

Tak dlouho jsme křičeli, že ty dlouhé kamenité vypalovačky jsou nuda, až nám to letos organizátoři dali sežrat. Tento ročník byl z těch saúdskoarabských rozhodně nejtěžší. Byly tam velké porce písku, do toho před závodem hodně pršelo, takže se jezdilo v mokré poušti. Extrémně náročné podmínky v bivaku, velká zima, vlhkost.

To má více důvodů. Mám rád expediční cestování, autem jsem projel půlku světa. A strašně rád fotím. Mimochodem, aktuálně si doma upravuju vlastní expediční toyotu. Když kluci od Macíka sháněli někoho, kdo by jim pomohl řídit doprovodné vozidlo, jeden můj kamarád mě doporučil. První rok jsem to zkusil a byla to taková nuda, že už jsem tam byl letos popáté.

Většinou se rozhoduji ad hoc a zatím vždycky kladně. Ale uvidíme. Nevýhoda tohoto koníčku je, že už jsem pět let vlastně neměl Vánoce. A není úplně snadné to každý rok vysvětlovat ženě. I když má pro mě velké pochopení. 

Martin Cígler (57)

• Narodil se v Boskovicích, vystudoval Střední průmyslovou školu v Brně a následně studoval VUT v Brně.

• Začínal jako programátor ve Výzkumném ústavu veterinárního lékařství, po revoluci začal podnikat a založil společnost Cígler Software.

• V roce 2013 se spojil s finančníky z okolí J&T a společně začali budovat mezinárodní koncern Solitea.

• Je ženatý, má tři děti.

• Má rád expediční cestování autem, rád fotí, účastní se Rallye Dakar.