O částkách, které platí advokátům klienti, se moc nepíše ani nemluví. Zdaleka nejznámější takový případ se týkal ČSSD a advokáta Zdeňka Altnera, který si nechal slíbit za vysouzení Lidového domu desetinu jeho hodnoty, jeho dědicové se dodnes se stranou soudí a ve sporu jde – s různými smluvními pokutami a úroky – o 300 milionů korun. Představte si ale, že jste advokát, žijete mimo Prahu a z velké části vás živí trestní právo. V takovém případě si můžete nechat o milionových případech jen zdát, zvlášť když vám část klientů přidělil z moci úřední soud a vy jste takzvaný advokát ex offo.

Jistota spolehlivého přísunu nových případů je samozřejmě příjemná, ex offo advokacie ovšem není zrovna lukrativní obor podnikání. „Je to jistá forma příjmu, ale pokud byste měl být závislý jen na tom, co vám zaplatí stát, na uživení to opravdu není,“ říká advokát Lukáš Seibert z Rožnova pod Radhoštěm s tím, že případy, které mu přidělí soud, tvoří zhruba čtvrtinu jeho práce. Podobně to vidí také další severomoravský advokát Petr Kausta. Během let si vybudoval vlastní rozsáhlou klientelu, a tak na ex offo připadá zhruba pětina případů, které řeší.

Malý a ještě menší koláč

Ze statistik ministerstva spravedlnosti plyne, že odměny, které stát vyplácí ex offo advokátům, setrvale klesají. Ještě v roce 2010 šlo skoro o 556 milionů korun, v roce 2016 šlo o bezmála 434 milionů korun, kdežto loni už jen o 389 milionů (týká se to pouze advokátů ustanovených v trestních věcech, v případě „civilistů“ to loni bylo dalších 147 milionů). Kolik advokátů z tohoto „koláče“ ukrajuje, nelze jednoduše zjistit – abecední seznamy, ze kterých jsou advokáti popořadě přidělováni klientům, si totiž vedou jednotlivé soudy. Z veřejně přístupného vyhledávače advokátů na stránkách České advokátní komory plyne, že trestních advokátů, kteří souhlasí s tím, že jim budou přidělovány ex offo případy, je 2958. Jde však bohužel jen o orientační – neaktuální a zřejmě dost nepřesné – číslo, které nevychází z oficiálních soudních seznamů, ale z hlášení samotných advokátů.

2,4 miliardy dluhu

Advokát ex offo se v běžné řeči rovná „advokátovi zadarmo“. To ale platí jen v menšině případů, kdy klient prokáže, že je nemajetný, a kdy ho soud obvinění zprostí. Pokud u soudu prohraje, stát po něm peníze vyplacené advokátovi zpětně vymáhá a moc úspěšný v tom není. V roce 2015 dlužili tito lidé státu 2,4 miliardy korun, novější údaje ministerstvo spravedlnosti nemá.

Pokud přesto tímto číslem vydělíme loňských 389 milionů, dojdeme k výsledku, že na jednoho advokáta připadlo 131 500 korun, tedy skoro 11 tisíc měsíčně (v roce 2010 by šlo při stejném počtu advokátů o necelých 16 tisíc, ve vyhledávači jich však tehdy bylo s těmito parametry zapsáno jen 1418, což by odpovídalo 33 tisícům korun na osobu a měsíc). Vzhledem k orientačnímu počtu zapsaných advokátů nemá tato čísla smysl přeceňovat, dodejme jen, že výše zmíněné částky je samozřejmě nutné zdanit a předtím z ní zaplatit elektřinu, teplo, administrativu…

Renomé na obou stranách mříží

Z něčeho takového se žít opravdu nedá, přesto advokáti zastupování klientů ex offo nezatracují. Jednak jsou zakázky od soudů – sice malou, ale stále – jistotou, jednak čas od času přinesou profesně či finančně mimořádně zajímavý případ a v každém případě jde o reklamu. „Spousta lidí, které jsem měl jako obhájce ex offo, se mi poté vrátila s úplně jinými věcmi – kupovali třeba dům, případně doporučili příbuzného, kamaráda,“ říká Seibert s tím, že se dokonce tu a tam ozývají lidé z vězení: „Říkají mi, že mě doporučil někdo, koho ve vězení potkali, a dal jim na mě kontakt. A pro advokáta není úplně špatné mít renomé i na druhé straně mříží.“

Václav Drchal

Občas ex offo případ přiláká zájem celostátních médií, podle již zmíněného Kausty ale není přínos něčeho takového pro praxi mimopražského advokáta zrovna zásadní. Jemu samotnému se to stalo před lety, když byl (mimochodem velmi důrazným) obhájcem jednoho z obviněných v případě žhářského útoku na romskou rodinu ve Vítkově. „Trestní právo jsem dělal dávno předtím a neřekl bych, že mi zrovna tohle přivedlo více klientů. Opravdu jsem žádné ‚hromady‘ lidí nezaznamenal,“ říká Kausta.

Proč se vražda nevyplatí

Vcelku nečekané je, které případy se advokátům ex offo finančně rentují. Ani omylem to nejsou vraždy a další nejzávažnější trestné činy, ale drobné – zato mnohačetné – podvody či daňové úniky. Je to vlastně logické. Pokud si advokáta klient vybere sám a uzavře s ním smlouvu, může dohoda vypadat prakticky jakkoli – může se jednat o celkovou odměnu, cenu za jednotlivý právní úkon, cenu za hodinu odvedené práce či třeba o „success fee“ jako v případě v úvodu článku zmíněného advokáta Zdeňka Altnera. Pokud jde ovšem o klienta ex offo, vypočítá se odměna, kterou advokát dostane od státu, jako součin počtu právních úkonů (porada s klientem, sepsání listiny, sezení před soudem, studium spisu, přítomnost při výslechu poškozeného či svědka…) a jejich počtu.

V případě vraždy, za kterou hrozí doživotí, je sice taxa za každý absolvovaný výslech či sepsanou listinu relativně vysoká, jenže úkonů je málo – svědků, kteří by se dali vyslechnout, je málo (vraždí se většinou o samotě), výslech poškozeného z logiky věci odpadá, a navíc jde velmi často o případy, ve kterých se obviněný přizná. „Vraždu jsem ex offo obhajoval třikrát a ty peníze až tak z řady nevybočovaly; krom jednoho případu, kdy se jednalo o vraždu v úmyslu zakrýt jiný trestný čin – úvěrový podvod,“ říká Seibert. Finančně mnohem zajímavější je podle něj pro advokáta případ „maminky na mateřské“, která na Mimibazaru a dalších podobných serverech prodává věci z druhé ruky, nechá si za ně zaplatit, ale sama nic neposílá: „Představte si, že máte 80 nebo 90 poškozených. Jednotlivý úkon sice není nijak zvlášť honorovaný, ale je jich mnoho. Také to ovšem zabere mnohem více času.“

Nejdřív práce, potom odměna

Zastupování ex offo klientů není finančně žádná výhra, ale – říká si člověk – minimálně pro začínající advokáty to může být ideální rozjezdová dráha. Jenže tak jednoduché to opět není. Odměnu advokátům totiž stát proplácí až po úplném skončení případu a o zálohu si lze požádat jen tehdy, když se věc vleče. Soudy přistupují k proplácení odměn různě, ale výjimečné nejsou ani takové případy, kdy soudce rozhodne například o podmíněném zastavení stíhání, ale peníze advokátovi přizná až ve chvíli, kdy se jeho klient „osvědčí“, tedy uběhne celá zkušební doba, což může trvat klidně několik let. „Když jsme s kolegyní začínali, vůbec jsme nepočítali, že by nás měli živit ex offo klienti. První rok jsme stejně museli žít z něčeho jiného, než nám soudy začaly zpětně proplácet první takové věci,“ říká Seibert.

Pokud si to celé shrneme, vychází z toho následující: Zemřít advokáta hladem sice u nás ještě nikdo neviděl (a nejspíš ani neuvidí), pokud by ale neměli vlastní klienty a spoléhali se jen na ty dodané soudy, vyskakovat by si opravdu nemohli.

Odplaveno vodou

Odměnu za své služby si advokáti ex offo počítají podle advokátního tarifu a moc spokojeni nejsou. První „dočasné“ snížení tarifu následovalo hned po ničivých povodních, které v roce 1997 spláchly Moravu. Další – údajně stejně dočasná – snížení následovala v následujících letech. Realitou tak je, že současný advokátní tarif je o 20 procent nižší než ten, který platil v roce 1996. Letos však ministerstvo spravedlnosti konečně uznalo, že „snižování finanční zátěže státu v důsledku škody způsobené tehdejšími povodněmi“ již není aktuální, a tak by se měl tarif nejpozději v lednu 2022 vrátit na svoji někdejší úroveň.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.