Na začátku zimy 2003 vyrazila parta studentů stejně jako o rok dříve na hudební festival do Berlína. Ve vlaku jel tehdy za zábavou i autor tohoto textu. Dlouhá cesta si po příjezdu vyžádala návštěvu obchodu s potravinami a doplnění zásob. Mezi regály bylo přitom ihned patrné, jak zásadně se nejen Berlín, ale i celé Německo během roku změnily. Z obchodů i ulic téměř úplně vymizely pivní plechovky, ještě před dvanácti měsíci na stejném místě všudypřítomné.

V mezičase totiž Německo stihlo po ostré politické debatě zavést pětadvaceticentovou zálohu na jednorázové obaly nápojů. Vedle plechovek se to týkalo i PET lahví, případně jiných alternativ. Jestliže dříve mohl pivař u plechovek oceňovat nižší cenu a praktičnost, po zavedení záloh už se nikomu tahat s nimi zpátky do obchodu nechtělo. To sice platí i pro skleněnou lahev, u ní je však záloha dodnes stanovena jen na osm centů. Po znivelizování předností skla s plechem dali konzumenti hromadně jednoznačně přednost lahváčům. Podle pravidelného vyhodnocení Úřadu pro životní prostředí dosahuje dnes podíl znovupoužitelných pivních lahví na trhu osmdesáti procent.

Odpadů ubylo jen málo

A přesto se vládě většinu stanovených cílů splnit nepodařilo a k redukci množství odpadů zálohy nevedly. S výjimkou piva totiž Němci na ekologičnost zase tak nehledí. Podíl sice zálohovaných, ale pouze jednorázových obalů je stále vysoký, a v průběhu let dokonce roste. Vody se třeba navzdory zálohám ve znovupoužitelných lahvích prodává méně než čtyřicet procent, zákon si přitom stanovil za cíl sedmdesát procent. Problémem jsou i originální pivní lahve, kterých se pivovary nechtějí vzdát. Ty jsou sice vratné a znovupoužitelné, musí se však transportovat na velké vzdálenosti k původnímu výrobci, což vede k růstu zbytečných emisí.

„Dosenpfand“ však měl ještě jeden vedlejší, nezamýšlený efekt, který možná ještě výrazněji změnil dnešní podobu velkých měst. Zálohy daly spontánně vzniknout spolehlivému a masivnímu systému, dalo by se říct dokonce subkultuře, sběračů. Často jde o bezdomovce, ale třeba také invalidní či starobní důchodce, kteří si sběrem vylepšují příjem a čistí přitom ulice. K charakteru dnešního Berlína patří sběrač na kole s vozíkem plným lahví stejně jako prodejci kebabů.

Sběrače stvořil fotbal

Dnes je mezi pořádkumilovnými Němci v zásadě zvykem při popíjení piva v parku či na náměstí (což je vzhledem k vysokým cenám v gastronomii poměrně rozšířená zábava) nechat lahve na místě. Do pár minut se objeví sběrač či sběračka a místo spolehlivě vyčistí. Vznikla dokonce i webová stránka Pfandgeben.de, na které je možné si sběrače objednat přímo domů a lahve, plechovky a PET lahve mu darovat.

Sběrači nevznikli hned. Jak řekl rádiu Deutschlandfunk Alban Knecht z univerzity v Klagenfurtu, který se fenoménem zabývá, klíčovou událostí bylo mistrovství světa ve fotbale 2006. Zápasy, stejně jako četné veřejné videoprojekce s sebou přinesly množství vypitých lahví, ve kterých někteří rozeznali příležitost. Ve stejnou dobu začala platit novela, která nařizovala obchodům přijímat lahve a plechovky bez ohledu na to, kde byly zakoupeny. To sběr v mnohém zjednodušilo.

Zajímavé přitom je, že sami sběrači sběr shodně označují za hobby, i když je podle Knechta motivace hlavně finanční. Nechávat v dnešním Německu prázdné flašky na chodníku je tak do jisté míry považováno za altruismus. Až jednou dostanete na plácku před Bundestagem chuť na Berliner Kindl, ne aby vás napadlo lahve odnést, natož někam vyhodit.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.