Poměrně dlouho to vypadalo, že v oblasti sociální péče je naše vláda spíše nečinná. Nedostatečně placení pečovatelé, navíc vyčerpaní a nedostatkoví, byli na periferii zájmu kabinetu. Ačkoli jde o palčivé téma, určitou shovívavost si v tomto sbor ministrů po určitou dobu zasloužil. Velké peníze spolkla různá podpůrná opatření při řešení pandemie covidu-19 a sociální rozpočty jednoduše nebyly po éře Jany Maláčové (ČSSD) v příliš dobré kondici.

A nová vláda skočila rovnýma nohama nejen do prázdné kasy, ale i do dalších sociálních krizí spojených s migrací z Ukrajiny nebo rekordní inflací. Jednoduše řečeno: ministr sociálních věcí se až doteď rozhodně nenudil.

Nyní to však vypadá, že si snad konečně trochu pozornosti vyslouží i sociální služby. Tedy ty, kde se staráme o potřebné děti, handicapované, seniory a další znevýhodněné občany. Jurečka chce předložit hned dva velké zákony. Jeden se má týkat inspekčního dohledu, druhý pak kompetencí a vzdělávání pracovníků v sociální oblasti. Obojí jde ruku v ruce. Inspekce má obdržet větší pravomoce, stát chce podle Jurečky důsledně kontrolovat, v jaké kvalitě jsou sociální služby nabízeny napříč republikou.

Excesy, kdy pečovatelé v některých domovech bezmocné klienty uráželi a bili (a o nichž informovala média), se nemají opakovat. Proto se má zkvalitnit rovněž vzdělávání pracovníků, neboť kompetentní a kvalitní pracovník svým klientům ne­ubližuje.

Hrotem oslovení odborníci jsou však zatím k Jurečkovým plánům skeptičtí. A my jejich obavy zčásti sdílíme. Například nastavení „posílené“ inspekce není jen tak. Výsledkem klidně může být to, že jen naroste byrokracie a nabyde už tak přebujelý úřednický aparát. Větší požadavky na pracovníky v sociálních službách se možná také nesetkají s pochopením. Už nyní totiž bojujeme s jejich nedostatkem.