Když se auto přehoupne přes poslední kopec u vesničky Relbia na severu Tasmánie, otevře se pohled na Tamarské údolí a desítky hektarů vinic. Uprostřed jinak takřka liduprázdné krajiny je najednou živo, plné je parkoviště i stoly restaurace s vyhlášenou kuchyní a ještě vyhlášenějším vínem nesoucím jméno českého rodáka i znak dvouocasého českého lva.

Tady se pije Pepik

Jedno z řady vín nese obchodní název Pepik, na obrazovce u vstupu se promítají záběry ze života Chromého – mimo jiné ze setkání s britskou královnou Alžbětou II. Josef Chromý je v době naší návštěvy Tasmánie bohužel v zahraničí, i navzdory dříve prodělané mrtvici a vysokému věku je stále aktivní, cestuje a nadále je hlavou rodinného podniku JAC (akronym pro jména zakladatelů – Josef a Alida) Group. Ten se dnes věnuje převážně byznysu s nemovitostmi a turistickému ruchu.

Josef Chromy Winery se stalo pojmem nejen v Tasmánii, ale i v celé Austrálii, vína sbírala medaile a ocenění na soutěžích vín po celém světě. Letos v květnu firmu zhruba za 55 milionů australských dolarů (cca 850 milionů korun) koupila australská investiční skupina Endeavour Group.

„Myslím, že když je vám 91 let, je už celkem namístě jít i v tomto oboru na odpočinek. Věřím, že se značka Josef Chromy Wines bude dále rozvíjet, a můžete se spolehnout na to, že se sem budu i nadále pravidelně vracet,“ komentoval prodej sám Chromý.

I když ve víně s úspěchem podnikal už dříve, tuto novou značku luxusních vín rozjel až ve svých 76 letech, v době, kdy by měl nárok na zasloužený důchod a mohl si užívat peněz z úspěšného vstupu svého původního potravinářského podniku zaměřeného na maso a masné výrobky – Blue Ribbon Meat Products – na australskou burzu.

„I ty největší cesty začínají prvním krokem. Mám to tak, že si dávám vysoké, ale dosažitelné cíle a krok za krokem se je snažím naplnit. Když se to podaří, dám si další cíl a tak stále dokola. Je ale nezbytné mít v záloze i nějaký plán B,“ píše Josef Chromý ve své vzpomínkové knize, kterou vydal v Tasmánii při příležitosti svých devadesátých narozenin.

Začátky Chromého podnikání daleko od domovského Žďáru nad Sázavou byly přitom velmi skromné a na počátku stál i krach prvního podniku.

Šance daleko od komunistů

Z Československa Josef Chromý ­utekl v devatenácti letech, v červnu 1950. Spolu s kamarádem Bedřichem Lysým se rozhodli přejít zelenou hranici do Rakouska, sice do sovětské okupační zóny, ale se sázkou na to, že se jim podaří dostat do té americké. Povedlo se to jen Josefovi.

Oba mladíci sice hranici společně přeběhli do rakouského Pfaffendorfu, ale kvůli tomu, aby budili méně pozornosti, se rozdělili. Zatímco Josef se dostal do vlaku do Vídně, kamaráda Bédu zastavili sovětští vojáci a při pokusu o útěk jej střelili do nohy. Vrátili ho do Československa, kde skončil v pracovních lágrech. Oba přátelé se znovu potkali až o tři desítky let později.

O plánovaném útěku tehdy Josef neřekl ani rodičům v obavě, že by se jim komunisté mstili za to, že mu v útěku pomáhali. S otcem a matkou se Chromý viděl po dlouhých osmnácti letech; z několikaměsíční návštěvy Tasmánie se rodiče vraceli shodou okolností v den sovětské invaze 21. srpna 1968. Nabídku, aby zůstali v Austrálii, odmítli s tím, že doma na ně čekají jejich čtyři další děti.

Sám Josef Chromý se do Československa podíval už jako australský občan až v roce 1978. To už byl v nové domovině – především v Tasmánii – zavedeným a úspěšným podnikatelem.

K tomu bylo ale v roce 1950 ještě hodně daleko. Několik měsíců po svém útěku strávil Josef Chromý v krušných podmínkách poválečného Rakouska v uprchlickém táboře v Salcburku. Dalším zlomem v jeho životě se stal 2. srpen 1950 – tehdy jej americké úřady uznaly za politického uprchlíka, dostal vízum a na výběr mezi USA, Kanadou, Novým Zélandem a Austrálií.

Vybral si poslední jmenovanou zemi. Jednak proto, že byla, jak doufal, dost daleko od komunistů a vlivů studené války, ale i proto, že věřil, že mu tato stále ještě mladá demokratická země nabídne více příležitostí a možností uspět.

Nemýlil se. Dne 10. ledna 1951 po šesti týdnech plavby poprvé vstoupil na australskou půdu. I po sedmi desítkách let zde stále naplňuje své sny a podnikatelské plány.

Dost kapitálu i odvahy

Po příjezdu do Austrálie se Josef Chromý přesunul z Melbourne do Tasmánie a protloukal se nejprve jako dělník v továrně na výrobu cementu a azbestu. Přibral si k tomu i další práci; jak sám vzpomíná, pracoval sedm dní v týdnu, šestnáct hodin denně.

Díky tomu naspořil dost peněz na to, aby si otevřel vlastní obchod v oboru, který v Československu stihl vystudovat – v Praze dokončil střední školu zaměřenou na technologii zpracování masa. K tomu měl ostatně Josef blízko od dětství; jeho otec provozoval ve třicátých letech ve Žďáru nad Sázavou vlastní řeznictví.

Archiv

Svůj podnik Chromý nazval Praga Meat Products. Brzdil jej však nedostatek kapitálu, malá kapacita výroby i tehdy ještě nedostatečná znalost angličtiny. Po pár měsících musel skončit.

Napodruhé už nenechal nic náhodě. Sám Chromý přiznává, že „za každým velkým mužem stojí velká žena“. Takovou byla zjevně i jeho manželka Alida, dcera nizozemských emigrantů, jejíž otec byl – shodou okolností – také řezník a provozoval obchod v tasmánském městě Penguin. Josef a Alida se vzali v srpnu 1954, pracovali, spořili a nakonec usoudili, že mají dost kapitálu i odvahy zkusit to s podnikáním znovu a společně.

Svůj první podnik nazvali Continental Butchers a otevřeli jej v roce 1957. Řeznictví a prodej masa a uzenin pojali v – pro Austrálii tehdy nezvyklém – evropském stylu, dbali na úpravu prodejny a na design, najali si proto i architekta, který nešetřil kvalitními materiály, dřevem ani nerezem. O široké nabídce kvalitního masa a uzenářských výrobků by se mohlo lidem v tehdejším komunistickém Československu jen zdát. I Australany jeho prodejna zaujala; brzy tedy otevřel další. A pak další a ještě jednu…

Chromý investoval do vlastní výroby, přebíral konkurenci a stále rostl. V roce 1957 začal podnikat se čtyřmi zaměstnanci a produkcí pěti tun masných výrobků týdně, počátkem sedmdesátých let už měl své pobočky po celé zemi, zaměstnával zhruba 120 lidí a týdně produkoval čtyřicet tun masa a masných výrobků.

To si za peníze nekoupíte

To už firma nesla jméno Blue Ribbon Meat Products. Postupně se rozvíjela jako rodinný podnik až do roku 1993, kdy ji Chromý úspěšně nabídl investorům prostřednictvím australské burzy cenných papírů. V té době byl už Blue Ribbon největším soukromým zaměstnavatelem v Tasmánii a své výrobky exportoval i za hranice Austrálie; sám Josef Chromý byl v Tasmánii oceněn jako nejlepší podnikatel roku.

S podnikáním ale Chromý ani poté nepřestal. Naopak. Kapitál získaný na burze vložil do výše zmíněné rodinné investiční skupiny JAC Group a zaměřil se na výrobu vína, cestovní ruch, hotelnictví a trh s nemovitostmi.

V roce 1997 byl Josef Chromý vyznamenán Řádem Austrálie (Medal of the Order of Australia), v roce 2021 i australskou byznysovou cenou za etické podnikání.

Vysoko na seznamu svých úspěchů, ocenění i životních zážitků sám Josef Chromý staví setkání s anglickou královnou Alžbětou II., která v roce 2000 při své návštěvě Tasmánie pozvala na oběd deset tamních význačných občanů – mezi nimi právě i Chromého: „Královna byla velmi milá dáma, inteligentní a vtipná. Byla to pro mne čest, setkat se s Její Výsostí. Byl to zážitek, který si za peníze nekoupíte.“ 

Text vznikl ve spolupráci se serverem HlídacíPes.org