Dan Colflesh podal v roce 2015 ve svých 34 letech výpověď v zákaznickém servisu významné značky. Přál si lukrativnější práci. Osobně si ale uvědomoval, že může být oproti řadě kandidátů v nevýhodě. Neabsolvoval totiž vysokou školu, do práce šel hned po střední. Proto se přihlásil na bakalářský studijní program politologie na University of Massachusetts Amherst. Colflesh věřil, že vysoká škola jej vykopne do lepších pracovních pozic a rovněž do vyššího pásma odměňování. Ale nestalo se tak.
„Nikdo mě nechce zaměstnat. Můj bakalářský titul je prakticky bezcenný,“ říká dnes Colflesh, který shání pracovní místo už tři roky. Během nich poslal životopis na více než sto míst. Někde neprojde ani prvním kolem, někde si ho vyslechnou, ale nakonec stejně odmítnou. „Stále někde slyším, že lidé nechtějí pracovat. Ale já chci pracovat a nemůžu,“ říká bezradný mileniál v rozhovoru pro deník Business Insider.
Titul nic nezaručí
V čem je problém? Sám Colflesh to vysvětluje změnami na trhu práce. Zatímco před několika lety mohla kvalitní vysoká škola vystřelit mladé lidi i na velmi dobré manažerské pozice, nyní je už trh takovými kandidáty přesycený. Sama vysoká škola tak už není zárukou ničeho, což mnohé třicátníky, kteří si vysokou dodělávají, následně v praxi překvapí. „Kdysi jste mohli mít vysokou školu jakéhokoli oboru a mohli mít dobrou práci. Teď se po vás ale chce obrovské množství zkušeností,“ říká Colflesh.
Nezaměstnanost v USA je stále relativně nízká a drží se pod čtyřmi procenty. Jak ale uvedla poslední report finanční společnosti Vanguard, v poslední době se zhorčuje pracovní situace zejména pro ty, kteří očekávají vyšší příjmy. Míra zaměstnanosti zůstala během posledního roku stabilní pro pracovníky, kteří vydělávali méně než 55 tisíc dolarů ročně, ale klesla pro pracovníky v horní třetině příjmů, kteří vydělávali více než 96 tisíc dolarů, což je nejnižší úroveň od roku 2024.
Limitace: bydliště a handicap
Návod na to, jak se vzdělávat, kdy absolvovat vysokou školu, jakého studijního směru a zda má smysl si školu dodělávat i po dosažení určitého věku, z příběhu Colfleshe nevyčteme. Čím dál více amerických firem se sice v poslední době zaměřuje i na uchazeče bez titulu, ale to nemusí být setrvalý stav.
Realitou ale je, že řadu mužů v dospělém věku tato situace neúměrně zatíží. Pokud chtějí studovat opravdu poctivě, často nemohou pracovat na plný úvazek, navíc v dobře placené a stálé práci.
Zároveň ale americký vysokoškolský systém počítá s tím, že si lidé univerzitní vzdělání platí. Pokud jim nenašetří rodiče, tak prostřednictvím půjčky. „To byl důvod, proč jsem pak už nepokračoval v magisterském studiu politologie,“ říká Colflesh, který rovněž trpí lehčí formou autismu. I to je podle něj na trhu práce handicap, záměrně třeba neposílá životopisy na ty pozice, které vyžadují náročnější manuální práci.
Lepší něco, než nic
Další skutečnosti, které prý zaměstnavatelé mohou brát negativně v úvahu, mohou být původ muže (Apalačská oblast, trpící ekonomickými a sociálními strukturálními problémy), ale také to, že v reakcích na pracovní pozice píše pravdu, upřímně, bez přehánění. „Řekl bych, že nejlépe předpoví váš finanční úspěch to, jaké poštovní směrovací číslo u své adresy uvedete,“ podotýká muž s tím, že dál samozřejmě záleží také na tom, „koho znáte.“ Spousta lidí podle něj ve svých CV přehání.
Colflesh nyní žije se snoubenkou a dcerou u své tchýně. Právě dospělé ženy nyní v domácnosti platí takřka veškeré účty. „Budu pokračovat v hledání práce, bez ohledu na to, jak beznadějně to vypadá," říká muž. Vážně prý zvažuje také to, že se vrátí do práce stejného zaměření, než se vydal na vysokou. Tam mu prý univerzitní titul k ničemu nebude. Málo peněz je ale stále lepší, než žádné peníze.
Vzhledem k tomu, že zákaznické servisy jsou ale podle různých predikcí jednou z oblastí, kde v budoucnu lidi nahradí umělá inteligence, ani to nemusí být krok správným směrem.
