Vietnam se topí v plastech: Z recyklace se stává ekologická hrozba
Kanál protékající vietnamskou vesnicí Minh Khai připomíná spíš skládku než vodní tok. Na hladině plují plastové tašky, úzké uličky jsou zaplavené odpadky a z pecí, v nichž se pálí nerecyklovatelný plast, se šíří znečištěný vzduch. Tato „řemeslná recyklační vesnice“, ležící hodinu od Hanoje, je jedním z míst, kam míří plasty z Japonska, Evropy i USA, původně určené k recyklaci. Realita je však jiná – plastový dovoz se mění v ekologický problém.
šéfredaktor
Vietnam se v posledních letech stal jedním z hlavních hráčů v mezinárodním obchodu s plastovým odpadem. Poté, co Čína v roce 2018 zakázala jeho dovoz, se země stala čtvrtým největším importérem na světě. Jen loni Vietnam dovezl 420 tisíc tun plastového odpadu, ale jeho recyklační kapacity podle Světové banky dosahují jen 300 tisíc tun. Domácí zpracovatelé navíc často upřednostňují kvalitnější zahraniční plasty, protože pouze třetina domácího odpadu je správně vytříděná.
Plastový paradox
Dovážený plast však často obsahuje příměsi organického odpadu, což ztěžuje jeho další zpracování. „Až čtvrtina dovezeného materiálu je v určitých případech nerecyklovatelná,“ potvrzuje Chi, jeden z místních recyklátorů, který si nepřál uvést celé jméno. Zbytek končí na nesanovaných skládkách nebo přímo v přírodě. Podle zprávy Světového fondu na ochranu přírody (WWF) se až 15 % odpadu dostává do řek a oceánů.
Zhruba čtvrtina vietnamských recyklačních kapacit je soustředěna v řemeslných vesnicích, jako je Minh Khai. Ty však nejsou vybaveny na zvládnutí takového množství odpadu. Vesnice sice zajišťují třídění a zpracování plastu, ale za cenu těžkého znečištění životního prostředí. Místní kanály a ovzduší jsou silně kontaminované a zdravotní rizika pro obyvatele rostou. Zatímco mezinárodní konference, jako nedávné jednání OSN v Jižní Koreji, diskutují o zpřísnění pravidel pro obchod s plastovým odpadem, Vietnam řeší i neformální recyklační průmysl, který je těžké monitorovat.
Hranice možností
Vietnam se tak ocitá v těžké situaci. Výnosný obchod s plastovým odpadem – který loni na globální úrovni dosáhl hodnoty 3,8 miliardy dolarů – přináší ekonomické příležitosti, zároveň však zvyšuje tlak na životní prostředí. Kritici upozorňují, že závislost na zahraničním odpadu brzdí rozvoj domácího recyklačního systému.
Skládky rostoucí v okolí vesnic a plasty proudící do oceánů ukazují, že současný model není udržitelný. „Export odpadu do zemí s omezenými recyklačními možnostmi vyvolává otázky o spravedlnosti a dlouhodobé udržitelnosti,“ říká Kaustubh Thapa z univerzity v Utrechtu. Budoucnost vietnamského recyklačního průmyslu tak závisí na tom, zda dokáže zlepšit třídění odpadu a zvýšit své kapacity. Otázkou zůstává, zda plastová velmoc dokáže uniknout své vlastní pasti.