Podle údajů asociace Plastics Europe klesla v loňském roce výroba plastů v Evropě o 8,3 procenta na zhruba 54 milionů tun oproti více než 57 milionům v roce 2022. Kvůli poklesu poptávky se poprvé od roku 2018 snížila i mechanická recyklace, nejrozšířenější typ recyklace.

Pokles byl výraznější, než se očekávalo, uvedla šéfka asociace Virginia Janssensová. Obává se „deindustrializace v Evropě“, která povede k větší závislosti na „méně udržitelném dovozu“. „Potřebujeme, aby evropští lídři vyslali investorům a trhu okamžitý a jednoznačný signál, že jsou nadále odhodláni podporovat výrobu plastů v Evropě,“ řekla.

Pokles na starém kontinentu kontrastuje s celosvětovým nárůstem výroby plastů o 3,4 procenta, čísla navyšují především velké země jako Čína nebo Spojené státy. Podíl evropského plastového průmyslu na celosvětovém trhu se snížil z 28 procent v roce 2006 na 12 procent v loňském roce, ukázaly údaje. Podle analytické společnosti S&P Global se Čína podílela na zvýšení produkce petrochemických surovin v roce 2023 z 60 procent.

Růst evropského plastového průmyslu přidusily ambiciózní klimatické cíle, které si v předchozím funkčním období stanovila Evropská komise. Ty vyvolaly vlnu regulací, jež dávají výhodu mimoevropským dodavatelům, kteří se jimi neřídí. Ve zprávě o evropské konkurenceschopnosti zveřejněné v září připsal bývalý prezident Evropské centrální banky Mario Draghi velkou část viny za slábnoucí hospodářský růst EU vysokým cenám energií, restriktivním regulacím a levnější výrobě v zahraničí.

Střelba do vlastních řad

Podle organizace Plastics Recyclers Europe je klesající trend na evropském trhu s recyklací plastů alarmující a vyřazuje mnoho recyklačních společností z provozu. Největší producenti plastových surovin, mezi nimiž je i americký ropný gigant ExxonMobil nebo saúdská chemička SABIC, letos oznámili, že uzavřou své evropské petrochemické závody. A další firmy se postupně přidávají.

Rob Ingram z britského konglomerátu Ineos prohlásil, že byrokratická a regulační zátěž je „ranou, kterou si Evropa způsobila sama“. Zatímco poptávka po nových plastech v Evropě sílí, investice do nových kapacit naopak směřují do USA a Asie. Bez nových investic ale podle něj evropští producenti nebudou schopni financovat přechod na udržitelnější výrobu.

„Mnoho našich konkurentů buď zavřelo, nebo oznámilo strategické revize evropských aktiv. Pokud se všichni sbalí a odejdou jinam, nedojde k ekologickému přechodu. Místo toho, aby se plasty vyráběly v Evropě, kde máme poměrně přísnou kontrolu životního prostředí, (...) vyrábějí se jinde a přepravují se přes půl světa. Je to zcela kontraproduktivní,“ dodal.