Velký mamutí funus

Nepromyšlené „oživení“ nějakého dávno vyhynulého zvířete, které pak všechny v dosahu zaživa sežere nebo alespoň zašlape do země, patří k největším popkulturním povyražením dnešní doby. V případě dinosaurů je to od začátku do konce nesmysl, protože jejich DNA se z druhohor dochovat prostě nemohla a komáři zalití v jantaru na tom nic nezmění. Ovšem u mamutů žijících v dobách ledových je to jiné: DNA z jejich těl ležících ve věčně zmrzlé půdě extrahovat lze, a tak řada zoologů a genetiků věří, že teoreticky nic nebrání tomu, aby se stáda těchto obrovitých chobotnatců zase jednou potulovala severskými pláněmi.

Dost možná ale půjde jen o další nenaplněný sen jako v případě dinosaurů. Naznačuje to čtrnáct dní stará studie publikovaná v odborném čtrnáctideníku Current Biology. Pozoruhodné je, že v ní vůbec nešlo o mnohatunové mamuty, ale o jistou – zhruba jako potkan velkou – krysu, která žila výhradně na Vánočním ostrově v Indickém oceánu a vymřela teprve před 120 lety. Autoři studie měli k dispozici dvě dobře zachované kůže, ovšem přes sebevětší snahu se jim z nich podařilo vyextrahovat jen zhruba 95 procent genomu dotyčné vyhynulé krysy. A co hůř, v oněch chybějících pěti procentech se skrývají geny kódující skutečně důležité a pro krysí život nepostradatelné věci.

Nešťastná malá krysa

Onen nešťastný malý hlodavec se jmenoval krysa Maclearova (Rattus macleari), po Vánočním ostrově se dle očitých svědků potloukal ve velkých tlupách, lezl po stromech hbitě jako veverka a s oblibou okusoval plody papáji a jiné ovoce. K jeho smůle si však Britové na ostrově všimli rozsáhlých ložisek fosfátů a roku 1899 z jedné těžařské lodi na pobřeží vyskákaly běžné krysy obecné a svou endemickou příbuznou nakazily jakousi chorobou, zřejmě potkaní trypanosomou. V letech 1902 a 1903 pozoroval lékař těžební kolonie umírající, v křečích se svíjející krysy Maclearovy a v roce 1904 byl tento druh považován za vyhynulý, což o čtyři roky později potvrdila speciál­ně zorganizovaná pátrací akce.