Letos je to ještě pikantnější, protože se k tomu jasně vyjádřila Česká školní inspekce, která provedla plošný monitoring podmínek přijímání dětí na 260 soukromých a přibližně 60 veřejných školách. A zjistila to, co je celkem přirozené: Soukromé školy si vybírají podle schopností dětí a někdy i podle motivace a světonázoru rodičů. A podle inspektorů je to diskriminace. Jak ale spravedlivě vybírat děti bez diskriminace?

Asi losem - ten diskriminující není. Možná jen pro ty nadanější. A není diskriminující už to, že platit školné na těch prestižních školách si mohou dovolit jen někteří rodiče? Zbytečně si nenalhávejme, že to vytrhne těch pár stipendií, která soukromé školy poskytují. Nejsou tedy diskriminováni chudí? A nemůže škola, která volí odlišné metody výuky, zohlednit i postoje rodičů, od kterých se odvine to, zda budou v budoucnu přístup školy respektovat? To jsou otázky, na které nedostanete žádnou univerzálně přijatelnou odpověď.

Je správné, že se stát snaží zajistit rovný přístup ke vzdělání všem dětem bez ohledu na socioekonomický status rodiny. Ve veřejném školství to tak funguje. Rozhoduje spádovost školy, přesto všichni víme, že některé základní školy jsou lepší než jiné. Rodiče, kteří si nechtějí nechat vzít právo na to, aby jejich dítě chodilo na jimi vybranou školu, to velmi často řeší papírovým stěhováním. Když přijdete na úřad, paní z hlášení trvalého pobytu vám rovnou řekne, že stačí, když přestěhujete dítě, abyste se zbytečně netrápili se stříháním občanky.

Neměl by stát hledat spíš opačnou cestu než se snažit průměrovat dobré školy na úroveň těch horších?

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.