Velká ropná konsolidace v USA: Dražší benzín a více vlivu pro OPEC
Polovinu těžby ropy v největší producentské zemi světa ovládla pouhá desítka firem. Kromě nich samotných se to nelíbí nikomu – Wall Street, politikům ani spotřebitelům.
těžba ropy; ilustrační foto | Shutterstock.com
Americká ropná firma Diamondback Energy oznámila v první půli února převzetí konkurenční společnosti Endeavor Energy Resources. Za jednoho z velkých amerických soukromých producentů ropy zaplatí 26 miliard dolarů; z toho osm miliard v hotovosti, zbytek v akciích.
Její akcionáři tak budou vlastnit něco přes 60 procent nově vzniklé firmy, jež se stane třetím největším hráčem v Permské pánvi. Území na rozhraní Texasu a Nového Mexika je geografickým srdcem amerického ropného boomu, jenž Spojené státy vynesl do čela žebříčku producentských zemí.
Šéf Diamondbacku Travis Stice to okomentoval jednoduše. „Jedná se o spojení dvou silných, zavedených společností, které dohromady vytvoří takovou severoamerickou nezávislou ropnou společnost, kterou prostě musíte mít.“
Takzvaná břidlicová revoluce začala zhruba před patnácti lety. Tisíce malých soukromých těžařských firem tehdy začaly těžit ostošest a obrátily světový energetický řád vzhůru nohama. Následně však Permská pánev zažila multimiliardovou konsolidaci, jež dává moc do rukou několika nejtěžším vahám v branži.
Velká desítka
Letošní fúze Diamondbacku s Endeavorem stanovila bilanci této konsolidace na téměř 180 miliard dolarů. Podle poradenské společnosti Wood Mackenzie bude nyní více než 6,4 milionu barelů ropy denně (z celkové produkce 12,1 milionu barelů) ovládat pouze deset firem. Ty největší z nich přitom vyprodukují více ropy než některé členské země ropného kartelu OPEC.
Graf, těžba ropy v USA
Hrot24
Vyhledávanou oblast Midland, která tvoří východní část permské pánve, ovládnou pouze dvě společnosti – ExxonMobil a Diamondback. Jen za poslední čtyři měsíce se tamní těžařská mapa proměnila k nepoznání. Kromě výše popsané fúze Diamondback-Endeavor převzal Exxon za 60 miliard dolarů firmu Pioneer Natural Resources, do té doby největšího producenta v oblasti. Occidental dal 12 miliard za společnost CrownRock. Mezitím na rozsáhlém ropném poli Bakken v Severní Dakotě spěje k uzavření očekávaný obchod Chevronu s firmou Hess v hodnotě 53 miliard dolarů.
Touto konsolidační vlnou končí období růstu za každou cenu spojený s bojem menších firem o místo na slunci. „Opravdu to vypadá, že těžba z břidlic přešla z průzkumné expanzivní fáze do fáze ne klesající, ale řízené,“ řekl agentuře Bloomberg Andrew Dittmar, viceprezident poradenské společnosti Enverus.
Menší soukromí provozovatelé se postarali o většinu růstu v Permské pánvi, protože dokázali reagovat na proměnlivé ceny ropy pružným zvyšováním či snižováním produkce. Nyní, když tyto firmy pohltili jejich mamutí korporátní konkurenti, potenciál pro prudký růst notně oslabil.
Konec období růstu
První známky tohoto nového stavu věcí na sebe nenechaly dlouho čekat. Diamondback již uvedl, že po akvizici stáhne z ropného pole některé vrtné soupravy.
„Po nedávné vlně konsolidace společností Exxon, Chevron, Diamondback a Occidental není možné, aby počet vrtných souprav v USA vzrostl,“ řekl listu Financial Times Conrad Gibbins, jenž má na starosti těžbu ropy v investiční bance Jefferies. „Ukazuje na jednu věc, a to, že směřujeme k vyšším cenám ropy. Není otázkou, zda na to dojde, nýbrž kdy.“
To paradoxně vyhovuje ropnému kartelu OPEC, jehož členové většinou nejsou Spojeným státům nijak příznivě nakloněni. „Pokud budou mít Exxon, Chevron, Diamondback a další jasně stanovený program, je méně pravděpodobné, že zrychlí těžbu, až ceny stoupnou, a že ji zase zpomalí, až ceny poklesnou,“ řekl Dan Pickering, zakladatel poradenské a investiční skupiny Pickering Energy Partners: „Promítne se to do silnějšího vlivu OPECu.“
Konsolidace tak podkopává pozici USA jako celku, zatímco producentům umožní udržet ziskovost i v dobách poklesu cen. Jedním ze způsobů, jak snížit náklady, je propojování sousedících území. Firmy na nich budou moci prodloužit délku svých horizontálních vrtů a centralizovat nadzemní infrastrukturu. Například jen Exxon tak chce ušetřit dvě miliardy dolarů ročně.
Nespokojení investoři
Jinou skupinou lidí, kteří nejsou z popisované vlny fúzí nijak nadšeni, jsou investoři. Má to ten nejpádnější důvod – dostanou méně peněz, alespoň krátkodobě vzato.
Dobrým příkladem je právě fúze Diamondback-Endeavor, jež zatíží nový subjekt horou dluhů. Firma je bude moci rychle snížit pouze snížením výplat akcionářům. Tak to možná funguje v Silicon Valley, ale investoři do ropných firem nejsou na takové zacházení zvyklí.
Diamondback bude mít po uzavření transakce čistý dluh až 15 miliard dolarů. Minulé pondělí společnost slíbila, že jej sníží na 10 miliard dolarů „velmi rychle, čímž zajistí sílu rozvahy a nejlepší úvěrovou kvalitu ve své třídě“.
To je z hlediska dlouhodobého finančního zdraví firmy jedině rozumné, ale znamená to, že Diamondback kvůli tomu musel zrevidovat vlastní úmysl vracet akcionářům peníze. Namísto původně avizovaných 75 procent volných příjmů to bude jen 50 procent. Asi jen málo investorů bude tou zprávou potěšeno.
