Minulost Dmitrije Vasečka je podobně komplikovaná jako u mnoha jiných lidí narozených v druhé polovině 20. století ve východní Evropě. Jak říká, narodil se v SSSR, jeho otec byl Ukrajinec a matka Ruska. Vasečko má pas Ruské federace, už deset let však žije v Česku, kde vlastní výrobce kabelů Kabelovna Kabex s továrnou v Holýšově na Plzeňsku. Opakovaně zdůrazňuje, že navzdory původu majitele je Kabex českou společností. Na stránkách firmy dodnes visí jeho prohlášení z 24. února letošního roku, kde odsuzuje agresi a zdůrazňuje, že každý stát má právo demokraticky si rozhodnout o svém vlastním směřování.

Firma s téměř třísetmilionovým obratem a více než sto zaměstnanci nevyrábí obyčejné dráty. Jde o vysoce specializované produkty určené pro konkrétní průmyslové zakázky, včetně jaderných elektráren. Kabex dodával hermetické kabelové průchodky třeba na stavbu ruské jaderné elektrárny Novovoroněžská, v menší míře se podílel i na subdodávkách pro obří, šestiblokovou indickou elektrárnu Kúdankulam.

Firma zároveň ještě nedávno doufala v zakázky na nových elektrárnách Akkuyu v Turecku, El Dabaa v Egyptě a případně i Paks II v Maďarsku, jejíž vznik je stále nejistý. Ve všech případech jde však o projekty, které buduje či má vybudovat ruská státní korporace Rosatom. Více než ruský trh, který se na obratu Kabexu podílí méně než pěti procenty, měl však pro firmu význam trh ukrajinský. Tam šla pětina exportů podniku.

Tyto trhy jsou však kvůli vypuknutí války na Ukrajině pro Kabex aktuálně uzavřené. „Jsme v unikátní situaci. Do Ruska nemůžeme dodávat, protože Česko je na ruském seznamu nepřátelských zemí. Na Ukrajinu nemůžeme dodávat, protože jsem Rus, i když už jsem dávno daňovým rezidentem České republiky a původem jsem zčásti také Ukrajinec,“ podivuje se Vasečko v jedné pražské restauraci.

Zde je důležité zmínit, že Rosatom alespoň zatím nefiguruje na žádných evropských sankčních seznamech. Administrativa Joea Bidena sice naznačila, že by se mohl objevit na seznamech amerických, zatím se tak však nestalo. A stejně tak na žádné sankční listině nefiguruje ani jméno Dmitrije Vasečka. Stopka pro ruský trh není podle něj vyvolaná jeho výše zmíněným prohlášením, ale právě skutečností, že Kabex má domicil v „nepřátelském“ Česku. A to znamená konec zakázek i pro mnoho jiných tuzemských firem působících v jaderném průmyslu, které byly léta napojeny na spolupráci s Rosatomem.

Nový vlastník pro jadernou Škodu

Ještě počátkem roku se přitom situace jaderného průmyslu vyvíjela příznivě. Důležitým signálem bylo zařazení jaderné energetiky do evropské taxonomie coby bezemisní technologie. Po letech příprav také stát ve spolupráci s ČEZ rozjel tendr na nový blok v Dukovanech, který představuje obří příležitost pro tuzemské subdodavatele. Takových identifikovala Aliance české energetiky (CPIA) celkem 261. Jejich seznam předala loni ministerstvu průmyslu a obchodu a jako vodítko ho nyní využívá trojice uchazečů o stavbu nového bloku při vyhledávání domácích partnerů.

Otázkou však je, zda se všechny firmy mezi subdodavateli udrží. Mnoho uvedených společností má podobě jako Kabex historicky vazby na Rusko, ať už čistě obchodní, nebo majetkové. A tyto vazby jsou aktuálně pod drobnohledem státu, který prověřuje, do jaké míry by pro bezpečnost Česka mohly představovat riziko.

„Nad rámec tohoto seznamu se rea­lizuje prověrka všech potenciálních dodavatelů pro oblast jaderné energetiky, u kterých je důvodné předpokládat propojenost s osobami a firmami ze sankčních seznamů EU,“ uvádí David Hluštík z tiskového odboru ministerstva průmyslu s tím, že stát může do výběru dodavatelů v obavě o svou bezpečnost kdykoli zasáhnout.

Pravděpodobně nejznámější a také nejsledovanější společností je v této souvislosti plzeňská Škoda JS. Jaderné strojírenství se od plzeňské Škodovky oddělilo v roce 2004, kdy v čele Škody Plzeň stál pozdější ředitel ČEZ Martin Roman. Od té doby spadala pod ruský strojírenský holding OMZ, který vlastní Gazprombank, ovládaná plynárenským gigantem Gazprom. V dnešních souvislostech není bez zajímavosti, že mezi lety 2008 a 2011 zastával pozici šéfa dozorčí rady Timur Ivanov, současný náměstek ministra obrany Ruské federace Sergeje Šojgua. Kvůli vlastníkovi je plzeňská strojírna také už od roku 2016 na amerických sankčních seznamech.

Zakázek spojených s domovinou svých vlastníků společnost paradoxně neměla v posledních letech mnoho. Škoda JS žila především z dostavby slovenské jaderné elektrárny Mochovce, tamní dva nové bloky jsou však v zásadě již před spuštěním.

Z bezpečnostního hlediska je ale větším rizikem, že je nepostradatelným dodavatelem pro obě tuzemské jaderné elektrárny. Komplikace kolem problematického vlastníka se však v minulém týdnu vyřešila. ČEZ v pátek potvrdil několik týdnů trvající spekulace a oznámil, že strojírenskou společnost kupuje. Mluvčí ČEZ Ladislav Kříž prohlásil, že důvodem bylo právě i riziko hrozících sankcí, a tedy ohrožení dodávek pro českou energetickou společnost. Ještě před oznámením převzetí zmizelo z orgánů Škody mnoho ruských jmen.

„Škoda JS je původní českou společností s tuzemskými zaměstnanci a unikátním domácím know-how, se kterou ČEZ dlouhodobě spolupracuje, zejména v oblasti jaderného paliva a údržby primárního okruhu jaderných elektráren. Spolu se společností Škoda JS získá ČEZ i další podíl ve vědecko-výzkumném pracovišti ÚJV Řež, který Škoda JS dnes vlastní. Podíl ČEZ v ÚJV Řež tak stoupne z 52,46 procenta na 69,85 procenta,“ doplnil Kříž.

Polostátní společnost má s jadernou Škodovkou historický spor ohledně fingovaných kontrol svarů na Temelíně a Dukovanech. Před šesti lety vyšlo najevo, že kontroloři společnosti Tediko coby subdodavatele Škody JS léta odbývali potřebnou rentgenovou kontrolu spojení na jaderných elektrárnách. Když celá věc praskla, bylo nutné tisíce svarů narychlo znovu prověřit a kvůli tomu bloky na několik týdnů odstavit. ČEZ od té doby požaduje od Škody JS náhradu škody za ušlý zisk ve výši 2,7 miliardy korun a je otázka, zda by společnost takovou sankci vůbec přežila. I tento problém se pro ČEZ díky nejnovější transakci vyřešil.

O prodeji Škody JS se přitom spekulovalo už dříve, dosavadní jednání však ztroskotala na přemrštěných finančních požadavcích vlastníků. K prodeji je tak přiměla až hrozba sankcí.

Ruské armaturky

Jednu důležitou firmu přitom v Česku vlastní i přímo Rosatom. Opavského výrobce průmyslových armatur Arako se čtyřsetmilionovými tržbami a 200 zaměstnanci ovládá Atomenergomaš, což je strojírenská divize jaderné korporace. Připomeňme, že stát Rosatom po provalení okolností kauzy Vrbětice vyloučil z možnosti ucházet se o stavbu českých elektráren. Zatím však Arako stále figuruje na seznamu potenciálních subdodavatelů zveřejněných ministerstvem průmyslu.

Firma v minulosti dodávala průmyslové armatury například na Ukrajinu, podílí se na zakázkách Rosatomu v Indii, Bangladéši a Turecku. Vedle toho spolupracovalo Arako také na nejaderných projektech v USA, Japonsku či Pákistánu se Siemens Energy. Ten se před časem oddělil od mateřského Siemensu, který však ve své někdejší energetické divizi stále drží podstatný podíl. A Siemens nedávno oznámil kompletní stažení z Ruska, což pro německého technologického obra znamená konec 170 let trvající spolupráce. Zda a jak se to dotkne i společností přímo ovládaných ruským státem, není zřejmé. Siemens Energy odmítl spolupráci s konkrétními partnery komentovat a na dotazy neodpovědělo ani Arako. Podle informací týdeníku Hrot panuje uvnitř Araka značná nervozita. O míře významu, který ruský majitel přikládá tuzemskému trhu, dobře vypovídá i to, že Rosatom aktuálně uzavírá své oficiální české zastoupení. V zásadě se už čeká jen na výmaz z rejstříku.

„Jaderná energetika má velkou setrvačnost. Pokud je mi známo, pokračují stávající kontrakty,“ říká obecně k aktuál­ní situaci českých dodavatelů Josef Perlík, šéf Aliance české energetiky, jinak také šéf Sigma Group, dalšího z českých podniků, které historicky těžily ze zakázek pro Rosatom v Rusku i jinde. A to bude pro mnoho firem zásadní. I kdyby se pročistila majetková struktura a výrobci byli pro Česko přijatelní z bezpečnostního hlediska pro stavbu Dukovan, odstartují práce v jaderné elektrárně na Vysočině nejdříve v roce 2029. A do té doby musí mnoho společností zvyklých z minulosti na spolupráci s vyřazeným ruským uchazečem nějak přežít.

Sankcionovaný oligarcha se stáhl

Jen pár kilometrů od opavského závodu Arako vyrábí průmyslové armatury další firma. Také dolnobenešovský výrobce MSA platil dlouhá léta za důležitého dodavatele českých i zahraničních jaderných elektráren. Závod na Hlučínsku je součástí ruského strojírenského holdingu TMK, za kterým až donedávna stál oligarcha Dmitrij Pumpjanskij. Právě jeho jméno se objevilo hned na prvním sankčním seznamu Evropské unie. Pumpjanskij byl jedním z 36 byznysmenů, kteří se v den útoku na Ukrajinu zúčastnili jednání s Vladimirem Putinem.

Koncem března informovala MSA na svých stránkách o změně majitele TMK. Nově má mít šest blíže neupřesněných vlastníků, z nichž žádný není na sankčním seznamu. Aktuálně prý probíhá zápis změny do obchodního rejstříku a posléze i do evidence skutečných majitelů. Prozatím tam však stále figuruje Dmitrij Pumpjanskij.

O majetkovou strukturu MSA se nicméně detailně zajímá ČEZ nebo KHNP. Korejská společnost uzavřela se slezskou firmou memorandum o spolupráci při výstavbě Dukovan, podle jejího dřívějšího vyjádření však neměla o vazbách na Pumpjanského tušení. „Tato zásadní skutečnost přiměla KHNP k pečlivému prověření všech potenciálních dodavatelů, a to včetně toho, zda podléhají, či nepodléhají nějakým sankcím. Vzhledem k současné situaci na Ukrajině budou probíhat diskuse mezi KHNP a vládou České republiky tak, aby společnost spolupracovala pouze s firmami, které nejsou politicky kontroverzní a podléhají rozhodnutím mezinárodních společenství,“ uvádí společnost.

Ať tak či onak, mnoho firem z jaderného průmyslu aktuálně prochází érou neurčitého bezčasí a čeká, jak se situa­ce dál vyvine. Podle Vasečka Kabex už před válkou navázal kontakty s blízkovýchodním a severoafrickým petrochemickým průmyslem a věří, že se mu podaří uspět na tamních trzích. Zdá se, že více ho trápí obecná nepřipravenost Česka na novou energetickou realitu, rostoucí ceny elektřiny, zákaz prodeje spalovacích motorů po roce 2035 a nedostatečná kapacita distribučních sítí pro elektromobilitu.

foto Tomáš Novák, týdeník Hrot

„Pokud se podíváte na Prahu, tak tady leží minimálně třicet let staré kabely a jejich kapacita je velmi omezená. Když se před třiceti lety distribuce projektovala, počítalo se pro každou domácnost s televizí, lednicí, vysavačem a to je vše. Dnes je tam myčka, pračka, varná konvice, klimatizace a další spotřebiče a dnešní distribuce už je na hraně. Pokud přijedou večer domů elektromobily a zapojí se do nabíječky, znamená to garantovaný blackout,“ říká.

Podle Perlíka mají čeští výrobci šanci přeorientovat se na spolupráci s americkým Westinghousem, francouzskou EDF nebo jihokorejskou KHNP v podobné míře, jako tomu bylo s Rosatomem. „Nejedná se jen o příležitost na dostavbě nového zdroje – či přesněji nových zdrojů – v České republice, ale i na dalších projektech těchto firem v zahraničí. Naším cílem je, aby se české firmy nastálo zapojily do jejich dodavatelských řetězců a byly v nich úspěšně,“ říká Perlík.

Mimo oficiální vyjádření však nejsou všichni tak optimističtí. Nahradit zpřetrhané vazby jinými kontakty nebude zdaleka tak snadné. „Jediný, kdo mohl firmy držet do doby, než odstartují Dukovany, byl Rosatom,“ míní zdroj, který se v tuzemském jaderném průmyslu léta pohybuje. Firmy podle něj v nějaké formě přežijí, udržet v těžkých časech klíčové lidi a know-how tak, aby koncem desetiletí měly novým Dukovanům co nabídnout, už ale bude složitější. Až následující měsíce ukážou, kdo měl pravdu.