Vědci ze dvou ústavů Akademie věd – Ústavu biologie obratlovců a Ústavu živočišné fyziologie a genetiky – objevili bělozubku tmavou náhodu, a to během terénního výzkumu zaměřeného na úplně jiný druh: myš domácí. Překvapení to ale pro ně nebylo, její příchod očekávali. 

„Bělozubka tmavá je drobný hmyzožravec původem ze severní Afriky, nicméně v jižní Evropě, ve Španělsku a Francii se vyskytuje již několik tisíc let. V poslední době se objevovaly zprávy, že doputovala například do Švýcarska nebo se díky člověku dostala až do Irska a Velké Británie. Pohyb směrem na sever byl patrný a její příchod až k nám se dal předvídat,“ řekla Joëlle Goüy de Bellocq, vedoucí vědecká pracovnice týmu z Ústavu biologie obratlovců Akademie věd, který bělozubku objevil.

Během intenzivního dvoutýdenního terénního výzkumu se vědcům podařilo chytit a pomocí DNA určit čtrnáct jedinců bělozubky tmavé, kteří pocházejí z pěti různých oblastí v Karlovarském kraji. Kdy přesně do České republiky bělozubka tmavá dorazila, není jasné, experti ovšem odhadují, že to muselo být v posledních několika letech. Pro vědce představuje významný krok pro výzkum biodiverzity a pochopení vlivu klimatických změn na migraci druhů.

Dosud v české přírodě žilo celkem sedm druhů rejskovitých, z toho dva druhy bělozubek: bělobřichá a šedá. Co pro tyto drobné hmyzožravce bude znamenat příchod jejich poněkud větší sestřenice, ve vědcích vzbuzuje obavy. 

„Ze sousedních zemí víme, že se tato bělozubka chová poměrně agresivně a postupně vytlačuje ostatní, menší druhy bělozubek a rejsků,“ poznamenala Alena Fornůsková z Ústavu biologie obratlovců. 

Jestli se tento trend projeví také v českém prostředí, by mohl ukázat společný tříletý projekt Ústavu biologie obratlovců a Muzea Karlovy Vary. Jeho cílem bude hlavně monitoring výskytu bělozubky tmavé a sledování vzájemného soužití s původními druhy rejsků a bělozubek.