Solární tma. Už deset let se v Česku nepostavil velký fotovoltaický park
Politici sice podporují výstavbu velkých solárních parků a nabízejí miliardy korun na jejich podporu, současně ale nedokážou vytvořit podmínky pro jejich výstavbu
ilustrační foto | Tomáš Novák, týdeník Hrot
Je to už více než deset let, co se v Česku postavil poslední velký solární park. Bylo to v divokých letech 2009 a 2010, kdy stát vůbec nezvládl rozvoj fotovoltaických elektráren, a mnozí investoři si od té doby nesou hanlivé označení „solární baroni“. Teď se situace začíná obracet a stát nabízí miliardy korun na stavbu velkých solárních elektráren. Významně tomu napomáhá současná energetická krize a snaha co nejdříve se odstřihnout od závislosti na Rusku.
„Obnovitelné energie budou čím dál důležitější součástí energetického mixu. S každým nově podpořeným projektem jsme blíže k odklonu od drahých fosilních paliv. Navíc jde i o strategickou investici do naší energetické bezpečnosti,“ tvrdí odstupující ministryně životního prostředí Anna Hubáčková (za KDU-ČSL). V prvním soutěžním kole Modernizačního fondu uspěla na jaře více než padesátka projektů velkých solárních parků, které mají slíbenou celkovou dotaci převyšující tři miliardy korun.
„Jenže se může stát, že se nakonec postaví jen zlomek,“ varuje výkonný ředitel Solární asociace Jan Krčmář. Důvodem je, že stát sice na jednu stranu výstavbu velkých fotovoltaik podporuje, na stranu druhou ale nevytvořil vhodné podmínky, aby se tyto projekty mohly spustit, a především úspěšně dokončit.
„Musíme podporovat výstavbu bezemisních zdrojů energie. Naším pilířem bude jádro, ale masivně podpoříme i výstavbu fotovoltaických elektráren a budeme podporovat i využívání tepelných čerpadel,“ prohlásil v červnu premiér Petr Fiala (ODS). Jenže když se po měsících vyjednávání konečně dojednaly změny energetického a stavebního zákona, které mají velkým solárním parkům umést cestičku, ministr průmysl Jozef Síkela (za STAN) novelu zastavil.
První po dvanácti letech
I tak se trh s velkými fotovoltaikami začíná pomalu hýbat, i když podle odborníků by tento pohyb mohl být podstatně větší. První firmou, která po dlouhých letech významně rozšíří pozemní instalace, je společnost Solar Global. Díky tomu, že patří mezi úspěšné žadatele z Modernizačního fondu, zahájila teď na podzim výstavbu dvou fotovoltaických elektráren o celkovém výkonu bezmála dva megawatty – vyrostou na nezemědělských pozemcích na Prostějovsku.
V místě zvaném Ochoz už dvanáct let vyrábí zelenou energii solární park o výkonu 3,5 megawattu. Ve stejném areálu teď vyrostou další dvě elektrárny s výkonem 976,8 kilowattu a 990 kilowattů. Investici s předpokládanou výší 38 milionů korun pokryje z pětatřiceti procent právě příspěvek z Modernizačního fondu. Vedle vyrobené elektřiny uspoří solární parky každý rok téměř dva tisíce tun oxidu uhličitého. Firma počítá s tím, že plochu okolo solární elektrárny využije pro chov ovcí, které se postarají o údržbu pozemku.
„Po dvanácti letech se vracíme do Česka s možností vybudovat větší solární park. Těší nás, že naším úsilím podpořeným Modernizačním fondem pomůžeme chránit životní prostředí i posílit českou energetickou nezávislost,“ konstatuje Vítězslav Skopal, předseda představenstva skupiny Solar Global. A dodává, že levná solární elektřina rovněž pomůže domácnostem k nižším účtům za energie.
Skopal připomněl, že nové solární parky jsou prvním projektem z celkem devíti úspěšně vysoutěžených fotovoltaik z Modernizačního fondu. Solar Global počítá s výstavbou celkem až 31 megawattů, které by měly vzniknout ve Zlínském, Moravskoslezském či Středočeském kraji. Součástí solárních elektráren mají být také bateriová úložiště v kapacitou jedenácti megawatthodin. Na třech místech pak firma počítá rovněž s akumulací pomocí výroby zeleného vodíku.
Solar Global expanduje také v zahraničí. Další projekty v řádu desítek megawattů připravuje ve Španělsku, Německu, Polsku nebo Rumunsku. Nejblíže dokončený projekt je Geaca ve středním Rumunsku s výkonem 3,5 megawattu. Stavba solárního parku začala v září 2022 a předpokládaný termín dokončení je do konce letošního roku.
„Evropa cítí, že právě solární energie je rychlý recept na posílení energetické bezpečnosti a nezávislosti na ruském zemním plynu. Na zahraničních projektech těžíme z výhody dobře nastaveného systému přípravy a schvalování nových projektů. Vše běží pružně s cílem zajistit pro danou zemi dostatek levné energie nezávislé na Rusku. Potěšilo by nás, pokud by takový přístup měla i Česká republika. Pomohlo by například zařazení projektů obnovitelných zdrojů mezi zdroje budované ve veřejném zájmu,“ poznamenává Vítězslav Skopal.
Tisíce obnovitelných megawattů
Skupina ČEZ má v plánu vybudovat do roku 2030 na šest tisíc obnovitelných megawattů.
Ještě letos chce zahájit výstavbu fotovoltaické elektrárny v lokalitě Křižany na Liberecku. Bude mít instalovaný výkon přesahující 4,2 megawattu a bude se rozkládat na pozemku s plochou více než 35 tisíc metrů čtverečních. Předpokládané náklady na výstavbu přesahují osmdesát milionů korun. Vzhledem k tomu, že jde o pilotní projekt, nebude zde ČEZ ještě využívat dotační podpory z Modernizačního fondu, společnost ho celý zaplatí z vlastních prostředků.
Na další solární parky ale už využije prostředky z tohoto fondu. Firmě se v prvním kole podařilo uspět se sedmnácti z dvaadvaceti přihlášených projektů, což odpovídá zhruba 174 megawattům. Fotovoltaické elektrárny chce firma stavět jen na zemědělské půdě ve třetí až páté třídě, které nejsou vhodné pro zemědělské účely. ČEZ proto chce využít například území po rekultivacích nebo zatopené hnědouhelné doly. Ostatně jednu plovoucí fotovoltaickou elektrárnu nyní ČEZ testuje na horní nádrži přečerpávací vodní elektrárny ve Štěchovicích.
„Solární parky chceme stavět zejména v oblasti severních Čech, kde v souvislosti s útlumem uhelných zdrojů počítáme s tím, že zaměstnanci z těchto provozů přejdou právě do oblasti obnovitelných zdrojů. Dále máme rozpracované projekty v Moravskoslezském kraji, jednotky projektů jsou pak i v dalších regionech, máme v plánu využít třeba volné prostory v areálech jaderných elektráren,“ říká mluvčí společnosti Barbora Peterová.
Modernizační fond podpořil rovněž fotovoltaický zdroj ve Skoranově u Třemošnice. V příštím roce by měla vyrůst solární elektrárna s instalovaným výkonem bezmála šest megawattů. Doplnit ji má velkokapacitní bateriové úložiště o využitelné kapacitě dva megawatty. Vyrobená elektrická energie bude přímo dodávána do distribuční soustavy. FVE elektrárna vznikne částečně na zastavěné ploše bývalého průmyslového areálu zařazeného mezi brownfieldy a částečně na volné ploše. Předpokládá se, že díky novému zdroji se sníží emise oxidu uhličitého zhruba o pět tisíc tun za rok.
Vstřícnější zahraničí
Jan Krčmář ze Solární asociace ovšem upozorňuje, že jedna věc jsou podpořené solární parky na papíře a druhá věc je realita. „Hodně těžko se odhaduje, kolik z desítek projektů se nakonec také postaví,“ říká Krčmář. Dodává, že veřejná podpora vládních politiků včetně premiéra ještě neznamená, že navrhovaný projekt odsouhlasí místní úřady, které jsou pro schválení klíčové.
Například Horosedly u Písku nedávno odmítly plán na výstavbu fotovoltaické elektrárny o výměře převyšující čtyřicet hektarů, což by tento projekt zařadilo mezi největší solární parky v republice. „Takové megastavby tady nechceme,“ říká tamní starostka Lada Hašková. A vysvětluje, že radnici i obyvatelům vadilo například to, že by panely měly stát na zemědělské půdě.
Podle Jana Krčmáře ze Solární asociace není neobvyklé, že některé úřady už předem deklarují, že fotovoltaiku ve svém katastru vůbec nechtějí. „Někde si zase kladou až nesmyslné požadavky, aby investora odradily. Velké obnovitelné zdroje jsou u značné části veřejnosti neoblíbené, a to neplatí jen pro Česko,“ řekl Krčmář, podle něhož v zemi není dost odvážných politiků, kteří by velké projekty obnovitelných zdrojů prosazovali. „Bez velkých solárních parků a větrných elektráren se ale ruského plynu a fosilních paliv nezbavíme,“ podotýká Krčmář.
„Bez velkých solárních parků a větrných elektráren se ruského plynu a fosilních paliv nezbavíme,“ říká Jan Krčmář ze Solární asociace.
foto Martin Pinkas, týdeník Hrot
Skupina ČEZ upozorňuje například na zdlouhavé povolování obnovitelných zdrojů. „Pokud bychom měli říci, co nás nejvíce při rozvoji obnovitelných zdrojů limituje, jsou to určitě požadavky legislativy v oblasti povolovacích řízení, zejména délka trvání změny územních plánů. Jde skutečně o běh na dlouhou trať, který trvá roky. Zatímco development a výstavba solárních elektráren se dají obvykle realizovat do pěti let, u větrných elektráren je to otázka deseti i více let. I proto je pro ČEZ klíčové jednání se samosprávami a přijetí projektu místními obyvateli,“ říká mluvčí společnosti Barbora Peterová, podle níž současné znění energetického zákona také nemá zakotvenou akumulaci vyrobené energie.
Některé firmy našly lepší podmínky v zahraničí a investovaly právě tam. Například společnost JRD Energo na přelomu loňského a letošního roku zvýšila instalovanou kapacitu svých fotovoltaických elektráren v Maďarsku z dvanácti na třicet megawattů, když zprovoznila dva solární parky u obcí Komló a Mánfa na jihu země. „V době, kdy jsme tuto investici začali připravovat, nabízelo Maďarsko na rozdíl od Česka jasný legislativní rámec pro vznik a podporu fotovoltaických instalací,“ uvedlo před časem JRD Energo.
„Česká republika poté, co nezvládla uřídit překotný rozvoj instalací v letech 2009 a 2010, zvolila opačný extrém a na dlouhých deset let zarazila větší fotovoltaické instalace úplně. Slibně se rozvíjející obor, který se mezitím stal celosvětovým megatrendem nabízejícím nejlevnější zdroj elektřiny, tak v Česku postrádal jakoukoli racionální koncepci. V poslední době se naštěstí také u nás situace konečně obrátila a stát přišel s určitými podpůrnými mechanismy. Takže snad jsou i v České republice před námi lepší časy,“ konstatuje firma.
Zastavená novela
Připravované novely energetického a stavebního zákona počítaly podle Jana Krčmáře ze Solární asociace například s tím, že by obce podle německého vzoru musely vyhradit plochy pro obnovitelné zdroje. Jejich výstavba by byla ve veřejném zájmu a větší zdroje by schvaloval speciální úřad, aby se povolování urychlilo. Novela také počítala s podporou komunální fotovoltaiky, která by v Česku umožnila sdílení elektřiny a další možnosti v malé energetice. Jenže ministerstvo průmyslu nakonec předlohu neposlalo do meziresortního řízení.
„Jsme zklamáni z toho, že byl na poslední chvíli stažen dlouho očekávaný balíček Lex OZEe 2, který měl vedle zavedení energetických komunit obsahovat i další klíčové změny zákonů nutných pro budoucí rozvoj obnovitelných zdrojů v Česku,“ uvádí Jan Krčmář ze Solární asociace. „Novela zákona, která byla ze strany ministerstva průmyslu po měsících diskusí napříč sektorem energetiky dobře připravená, reagovala na současnou situaci na trhu s elektřinou a válku na Ukrajině. Věříme, že se podaří alespoň některé změny, na kterých je široká dohoda, schválit,“ dodává Krčmář.
Ministr Jozef Síkela podle Ekonomického deníku uvedl, že komunitní energetika přinese obrovské změny pro tuzemskou energetiku a ty je nutné v této citlivé době provést maximálně precizně. „Chci proto mít novelu perfektně připravenou, což pomůže i zavedení samotné komunitní energetiky do praxe,“ uvádí ministr ke stažení očekávané novely energetického zákona.
Tři miliardy pro fotovoltaiku
Modernizační fond podpořil v prvním kole soutěžní výzvy větší solární parky částkou přesahující tři miliardy korun. Fotovoltaické elektrárny by měly vyrůst převážně na brownfieldech, tedy na plochách, které jsou kvůli předchozí, například průmyslové, činnosti nevyužitelné. „Žadatelé podali celkem 151 projektů, akceptovali jsme jich 113, které mezi sebou následně soutěžily. K podpoře bylo doporučeno 57 záměrů,“ uvádí ředitel Státního fondu životního prostředí Petr Valdman.
Projekty mezi sebou soupeřily v jednokolové soutěži. Body dostávaly podle několika kritérií, mezi ně patřila například technická úroveň projektu nebo takzvaná nákladová efektivita. Zvýhodněny byly projekty z regionů postižených útlumem těžby uhlí, kterými jsou Karlovarský, Moravskoslezský a Ústecký kraj. Při výběru byla rovněž zohledněna podmínka programu, že šedesát procent prostředků je určeno pro výrobce elektřiny podle článku 10c evropské směrnice pro obchodování s emisními povolenkami.
