Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Nebude tu střecha bez solárního panelu. Energie ze sluníčka je přece levná, bezemisní…
Lidé zoufalí z účtů za elektřinu se chytají nového mýtu a netuší, že vstupují do hry, která se tu už jednou hrála. Jen je to druhé kolo rafinovanější ve vytahování peněz z kapes daňových poplatníků a také bude dražší, protože se cesta do cizích kapes otevírá široké veřejnosti.
Nejde zdaleka jen o přímou 200tisícovou dotaci na instalaci fotovoltaických panelů na vaši střechu, ale o to, co to způsobí v celé síti a jak budou tyto vyvolané náklady rozprostřeny mezi spotřebitele.
Předně si vysvětleme, že skutečné náklady na solární elektřinu nepředstavují jen náklady na investici a pak na velmi levný provoz. Mezinárodní energetická agentura (IEA) od roku 2018 používá pro porovnávání cen energií ukazatel, který započítává i ceny skladování energie a zajištění náhradních zdrojů. Tyto položky jsou samozřejmě tím vyšší, čím vyšší je v síti podíl obnovitelných zdrojů s neřiditelnou výrobou.
Výsledkem zpracovaných studií je, že po dosažení desetiprocentního podílu na celkové výrobě elektřiny tyto náklady strmě rostou. A někdo je musí zaplatit. Nákladnost samozřejmě ovlivňuje i to, zda v systému pracuje méně velkých solárních parků, nebo statisíce střech, jimž se vzhledem k velikosti našeho území vypíná a zapíná produkce prakticky současně.
Ty skutečné, reálné náklady na solární energii samozřejmě musí někdo zaplatit a současné dotace na to určitě nestačí. Většinou se to proto děje formou distribučních poplatků zahrnutých do ceny veškeré elektřiny či plynu.
U střešních solárů to ale vyvolává pěkný přerozdělovací efekt. Jejich majitelé totiž za spotřebu elektřiny ze svých solárů samozřejmě žádné distribuční poplatky nehradí, a když pak potřebují, odeberou proud ze sítě v mnohem menším množství než ti, kteří solární elektrárnu nemají. A tudíž na distribučním poplatku zaplatí mnohem méně. Ve finále tak inkasují zisk z vlastní produkce elektřiny, případně i z jejího prodeje a náklady socializují.
Lze z toho vyvodit poměrně jednoduchý závěr. Kdo si nepořídí soláry, okrádá vlastní rodinu. Nelze se tedy divit současnému boomu, kdy nové projekty energetici nezvládají připojovat k síti, protože ta na to není dimenzovaná, a obří investice bude muset zaplatit někdo jiný než solárník.
Nicméně pokud se zadaří, musí šťastlivec počítat s tím, že mu občas na tu střechu odkudsi zpoza plotu přiletí šutr vržený někým, kdo střechu nemá nebo nemá na vstupní investici a celkem právem se cítí tunelován státem podporovanými tlupami lapků.
Je to velmi podobný případ jako poskytování dotací z kapes daňových poplatníků firmám i jednotlivcům na nákup elektromobilů. Ti, kteří na ně vzhledem k významně vyšší ceně nemají, dotují své šťastnější spoluobčany nemalými částkami. Pokud se podporovatelé této dlouhodobé politiky praktikované všude v Evropě diví ostrému a nesmiřitelnému dělení společnosti, je to trochu chucpe.
