Pavla by práci neměnila. Ne kvůli pandemii nebo nejistým vyhlídkám. Jde o to, že Pavla (redakce zná její pravé jméno, ale rozhodla se je nezveřejnit) má ráda svého zaměstnavatele a jakákoliv změna by pro ni znamenala riziko. Posledních osm let totiž žije s exekucemi. Kolik jich má, kolik přesně dluží a komu, netuší. Pár dluhů jí naskákalo z „mladistvé nerozvážnosti“, další nasekal bývalý manžel. V jednu chvíli ztratila přehled a od té doby už to neřešila. Na exekuce jí zaměstnavatel strhává necelých pět tisíc měsíčně, oficiálně bere nezabavitelné minimum, ze kterého by nevyžila ani náhodou. Další peníze jí dává šéf na ruku. Dohodli se tak už, když u nich v účtárně přistála první exekuce. V průběhu těch let jí dala účetní párkrát vědět, že nějakou exekuci už splatila a začíná platit další. Z nepovedeného manželství se Pavla oklepala, našla si přítele a teď se rozhodla, že by s tím chtěla něco udělat. Přemýšlí o insolvenci. Začne tím, že půjde za účetní a za šéfem.

Kdo to ví?

Pavla patří k 60 procentům zaměstnanců, kteří by v tomto ohledu uvítali, pokud by jim firma zprostředkovala právní a dluhové poradenství. Až přijde na „mzdovku“, patrně zjistí, že účetní má o jejích finančních problémech daleko větší přehled než ona sama. A až se dozví, kolik času jejím exekucím musí věnovat, bude sama překvapená. Zaměstnavatelé jsou totiž třetí stranou, na kterou stát přehodil řešení předlužených občanů. A těch povinností mají celkem dost, přitom se o jejich exekuční zátěži příliš nemluví. 

Obzvláště v posledních letech, kdy v některých profesích brali každého, kdo měl ruce a nohy, se prostě firmy s exekucemi naučily žít. A není divu, z průzkumu společnosti LMC, která provozuje portály jobs.cz a práce.cz, vyplynulo, že se s exekucí setkal každý devátý zaměstnanec. Alespoň jednu exekuci má u nás podle evidence Exekutorské komory přes 757 tisíc lidí.

Hana Boříková

Aktuálně se ve sněmovně projednává novela exekučního řádu, která by mohla zaměstnavatelům částečně ulevit. Vzhledem k tomu, že koronakrize začíná měnit trh práce a nezvládnuté osobní finance se mohou stát pro uchazeče o zaměstnání výrazným handicapem, je nejvyšší čas. „Současný systém vůbec nedává smysl. Stát na nás v podstatě přehodil svůj problém, nastavil komplikovaný systém srážek ze mzdy, musíme opakovaně reagovat na stejné dotazy mnoha exekutorů a ještě nám hrozí vysoké pokuty či odpovědnost za případnou škodu. Je třeba, aby exekuce konečně prošly radikální změnou,“ říká Dušan Šenkypl, který měl s exekucemi svých zaměstnanců ve společnosti ePojištění bohaté zkušenosti. 

Servis pro exekutory

Co tedy obnáší zaměstnat člověka s exekucí? Tak především od okamžiku jeho přijetí má zaměstnavatel povinnost poskytovat součinnost exekutorům svého zaměstnance. A může jich být klidně 15, podle toho, kolik exekucí má nová posila na krku. Většinou nejde o jednoho. Velmi běžné jsou vícečetné exekuce – dvě a víc exekucí má u nás 560 tisíc Čechů, z toho pět a více 355 tisíc. Výpočet srážek ze mzdy je přitom složitý a exekuční příkazy různorodé. 

Nejenže je potřeba hlídat výši exekuované pohledávky a její postupné „umořování“ prováděnými srážkami, ale pro výpočet maximální výše srážek platí relativně složitá pravidla, která musí zaměstnavatel dodržet (například výpočet nezabavitelné částky, která se odvíjí od počtu osob vyživovaných zaměstnancem, započítávání tzv. přednostních pohledávek apod.). Za jejich nedodržení a sražení nesprávné částky hrozí nejen pokuty od exekutorů (až 50 tisíc korun), ale také žaloby od zaměstnanců. Mzdoví účetní se mnohdy také vystavují osobní odpovědnosti za způsobenou chybu.

Hana Boříková

Agenda může účetním narůstat i komunikací se správou sociálního zabezpečení, když je zaměstnanec více než 14 dní nemocný a pobírá nemocenskou. Účetní pak musí řešit, kdo a v jakém rozsahu zaplatí zaměstnanci onu nezabavitelnou částku za daný měsíc. Při skončení pracovního poměru zaměstnance pak musí informovat příslušného exekutora a do zápočtového listu zapsat informace o exekuci pro budoucího zaměstnavatele. 

Nulová motivace

„Řešit exekuce svých zaměstnanců zabírá některým firmám i 2,5 úvazku účetních. Firmám nejvíce ztěžují práci součinnostní dotazy. Exekutoři často požadují informace, které podle zákona ani nesmějí shromažďovat,“ upozorňuje Eva Martinicová, ředitelka zaměstnavatelské sekce Svazu průmyslu a dopravy ČR. Nepomohlo ani metodické stanovisko ministerstva spravedlnosti. Ani zavedení jednotných formulářů pro exekuční příkazy nepřineslo zjednodušení administrativy, protože je exekutoři nepoužívají. Zaměstnavatelé by podle Martinicové uvítali větší automatizaci, osvobození od agendy, kterou vykonávají za stát, nebo paušální náhradu jejich nákladů s exekucemi zaměstnanců, byť v minimální výši. 

Nejde ale jen o byrokracii. Zaměstnavatele trápí, že nemohou zaměstnance smysluplně motivovat. „Pokud zaměstnanec ví, že téměř veškerou odměnu za práci přesčas nebo bonusy za výkon dostane místo něj exekutor, nemá k většímu výkonu důvod. Nemluvě o tom, že lidé v exekucích dávají přednost práci načerno,“ vysvětluje David Borges, který se v Člověku v tísni specializuje na dluhové poradenství. Ředitel sekce sociálních služeb Unie zaměstnavatelských svazů Petr Hanuš poukazuje také na to, že většina dlužníků si nechává kvůli riziku dvojí srážky vyplácet mzdu v hotovosti. „Zaměstnavatelé navíc řeší častější fluktuaci či nemocnost těchto zaměstnanců. To vše se promítá do zvýšených nákladů,“ dodává. 

Handicap exekuce

Poslední roky jsme zažívali konjunkturu a v exekucích byl znát pozitivní trend – jejich počet pomalu klesal. Bude jich ale vlivem koronakrize znovu přibývat? Budou lidé s exekucemi ti první na ráně, když se bude propouštět, a ti poslední, na které se dostane, až se bude zase nabírat? Oficiální statistiky zatím černé scénáře nevěstí. Exekucí nepřibývá, současné nezvládnuté dluhy se ale projeví až za rok, za dva (exekuce musí nařídit soud). Nezaměstnanost se zatím pohybovala pod čtyřmi procenty, což je překvapivě dobré číslo. I do statistik úřadů práce se ovšem aktuální dění na trhu práce promítá se zpožděním. „My na našich portálech vidíme jiný obrázek. Na úřady práce nejdou lidé, kteří nemají nárok na podporu, a lidé, kteří jsou ve výpovědní lhůtě, dostali odstupné nebo se snaží si pomoci sami a nespoléhají na stát, což je u nás typický fenomén. Na úřad se dostaví, když už není zbytí. Velmi pravděpodobně v evidenci uvidíme část kandidátů, kteří nám teď píší. V průměru nyní máme třikrát čtyřikrát více zájemců na jednu pozici než před krizí,“ podotýká Tomáš Ervin Dombrovský, analytik LMC. Na portálech jobs.cz a práce.cz zároveň registrují o polovinu méně nabízených pozic než před rokem.

Z aktuálního průzkumu LMC také vyplynulo, že jen 40 procent zaměstnanců nezaznamenalo během lockdownu žádný výpadek příjmů. Dvacet procent oslovených se naopak bojí, že nebude mít na živobytí. „Pokud lidé přijdou o práci, přestanou být schopni hradit nájemné, měsíční poplatky i splátky úvěrů. Řada lidí navíc již před krizí hospodařila bez finančních rezerv a v uplynulých měsících se jejich situace jistě nezlepšila,“ není příliš optimistický David Borges. To potvrzuje jiný průzkum LMC z předkrizových dob. Loni na podzim 60 procent zaměstnanců uvedlo, že jednorázový neočekávaný výdaj 10 700 korun, což může být třeba oprava auta nebo nákup nové pračky, představuje problém pro 60 procent zaměstnanců, a to něco vypovídá o našich finančních rezervách. U těch, kteří už tak řeší finanční problémy, je to dokonce 80 procent. 

A lidí, kteří už před krizí odpověděli, že mají velký finanční problém nebo opakované malé problémy, nebylo málo – téměř dvacet procent jich mělo zkušenost s exekutorem nebo inkasní agenturou. Více než polovina z nich by podobně jako Pavla z úvodu článku považovala za zajímavý firemní benefit dluhové a právní poradenství.

Jaká pomoc? 

Právě zprostředkování poradenství představuje pro zaměstnavatele jednu z možností, jak svým lidem zlepšit život a potažmo pracovní morálku. Ostatních příliš není – někteří zaměstnavatelé poskytují bezúročné půjčky, častější termíny výplat v hotovosti, zálohy na mzdy, posílají peníze na firemní účty, na které exekutor nedosáhne, poskytují stravenky a to je tak asi vše. 

Před krizí mnoho firem shánělo pro své lidi odbornou pomoc – řada z nich si uvědomila, že právě taková pomoc může zvýšit loajalitu zaměstnanců. Firmy už také měly koho oslovit. Dluhové poradenství nabízejí neziskovky i komerční firmy. „Na nezájem zejména ze strany logistických firem a výrobních podniků si nemůžeme stěžovat. Kromě prevence si nás firmy najímají na řešení konkrétních situací zaměstnanců. U každého je vhodné něco jiného, aby se dostal z dluhové pasti. Část exekucí dokážeme zastavit, pro někoho připravíme návrh na insolvenci, jinému doporučíme sloučit půjčky, umíme také dluhy výrazně snížit,“ říká Jiří Tůma, který založil společnost Revital Solutions.

Hana Boříková

Poradenství vyzkoušel i Dušan Šenkypl, který měl zhruba pět procent zaměstnanců v exekuci, většinou vícečetných. „Nejdříve jsme se sami snažili podporovat zaměstnance v tíživé situaci prostřednictvím půjček a podobně, posléze jsme začali využívat podporu z neziskového Institutu prevence a řešení předlužení, který pomohl našim zaměstnancům s jejich problémy s dluhy. Poskytli jim komplexní podporu, stabilizovali je po psychické stránce a pomohli jim situaci efektivně řešit. Zpětná vazba od zaměstnanců byla velmi pozitivní,“ hodnotí Šenkypl.

Na tahu je stát

Zaměstnavatelé ale nemají suplovat roli státu, který by měl řešit dluhovou pandemii především. V tuto chvíli poslanci ve sněmovně projednávají novelu exekučního řádu, která dávala naději na obrat. „Co může pomoci, je pravidlo jeden dlužník – jeden exekutor, kdy zaměstnavatel bude komunikovat jen s jedním exekutorem. Spolu s Unií zaměstnavatelských svazů jsme spočítali, že by náklady na exekuce zaměstnanců mohly klesnout minimálně na polovinu. Tyto náklady přitom firmy vyčíslují na 500 až 3000 tisíce korun na jednoho zaměstnance měsíčně. Dalším bodem je zastavení marných exekucí a tím třetím je zavedení chráněného účtu, na kterém nebude moci exekutor zablokovat nezabavitelnou část mzdy, což se bohužel stále děje,“ říká Radek Hábl, zakladatel Institutu prevence a řešení předlužení. Současná situace, kdy dlužníci nejsou motivováni pracovat, raději končí v šedé ekonomice a zároveň ti, kteří přece jen pracují oficiálně, jsou pro své zaměstnavatele zátěží, je pro stát i věřitele nejhorší možná. Soudě podle dění ve sněmovně, kdy ze zmíněných opatření zatím prošel jen chráněný účet, si to poslanci příliš neuvědomují.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot. Předplatit si ho můžete ZDE.

Hana Boříková