Debatám na pravidelném každoročním dýchánku centrálních bankéřů, velkých hráčů světových financí a ekonomických kapacit v americkém Jackson Hole minulý týden dominovalo jedno hlavní téma. Mudrovalo se především o tom, jak začít přitahovat extrémně povolené otěže měnové politiky, ztlumit inflační očekávání a zároveň se nevytrestat výrazným zpomalením ekonomického oživení. Nic snadného, protože na úzká hrdla ve světové ekonomice se přes dvoucifernou inflaci průmyslových cen a komodit zvedání úrokových sazeb nehodí.

Chaos a nespolehlivost, které vnesla pandemie do dodavatelských řetězců, překračují cokoli, na co by si dokázali pamětníci v oboru vzpomenout. Prudké zmrazení a oživení poptávky zažila globální ekonomika třeba za finanční krize na přelomu let 2008 a 2009. Jenže tehdy se ani zdaleka nenahromadil takový objem odložené poptávky jako za uplynulý rok.

Loni vlády dotovaly udržení zaměstnanosti vysokými finančními transfery jak zaměstnavatelům, tak přímo domácnostem. Taková kombinace se jen tak nevidí. Na jedné straně jsou biliony dolarů, které chtějí být utraceny. Na straně druhé stojí neustálé poruchy v dopravě i ve výrobě a meziroční zdvojnásobení cen kdečeho.

Podražuje všechno

U nás je to obzvlášť dobře vidět ve stavebnictví, kde rostou ceny materiálů, ale i stavebních prací. Vzájemně se zesiluje vliv několika faktorů.

Například u stavebního dříví a OSB desek, izolačních materiálů, plastů i kovových konstrukcí způsobil rychlý nástup oživení v Americe potíže s kontejnerovou dopravou a přetížením terminálů v přístavech. K tomu se přidaly další, specificky české problémy: kůrovcová kalamita, zahlcení kapacit těžařů kvůli polomům po vichřicích a přednostnímu zpracování poničených porostů. Ty nedostatek kvalitnějších sortimentů dřeva ještě prohloubily.

Co se týče stavebních prací, podle odhadů Českého statistického úřadu se jejich ceny v červenci meziročně zvýšily o 5,6 procenta (v červnu to bylo 4,9 procenta). Ceny „vstupů“, tedy materiálů a výrobků spotřebovávaných ve stavebnictví, stouply dokonce o 12,8 procenta (v červnu o 9,5 procenta).

Situaci dál zhoršuje, že rostou nejen ceny, ale prodlužují se i dodací lhůty. Dodavatelé často nejsou ochotní garantovat ani termín, ani částku na faktuře: nelze odhadnout, „kudy běží zajíc“.

Miroslav Zámečník

Pokud jde o dostupnost bydlení, mnozí zájemci vinou podstatně rychlejšího růstu cen než příjmů nedovedou vykrýt mezeru ve financování. Dostávají se do potíží, protože hypotéka ani vlastní zdroje nestačí. Výsledkem bude nikoli hladká vzestupná křivka, ale přískoky střídané restarty.

Na úrovni firem se nejistota projevila například ve smlouvách. Kontrakty s pevnou cenou a termínem jsou za současných podmínek riskantní. Dovedou pozřít celou marži, a to zejména u zakázek uzavíraných za zcela jiných podmínek na trhu. Kdo by ale chtěl být protistranou písemného ujednání, jehož hlavní parametry mají platnost „trhacího kalendáře“?

Na jedné straně mají podniky ve stavebnictví obavy z pokračování inflace, které motivují utrácení ve stylu „včera bylo pozdě“. Na druhou stranu ale nikdo nedovede s jistotou vyloučit situaci, kdy za rok inflace prudce zpomalí. Případný cenový pokles by pak znamenal, že návratnost developerského projektu a schopnost jej splácet z hotovostního toku jsou ty tam.

Do byznysu v podobných situacích zasahuje také psychologie. U odběratelů roste nedůvěra a podezření, že platí víc, než je skutečný nárůst cen. Otázkou je, zda se tomu dá vyhnout. Jde o prastaré ekonomické problémy a způsoby, jak snížit informační asymetrii, se dostaly do hledáčku ekonomů až někdy koncem 60. let minulého století.

Otevřete účetní knihy

V době rychle se měnících podmínek na trhu se jako řešení nabízejí principy otevřeného účetnictví (open book accounting, OBA). Spočívají v tom, že necháte zadavatele nebo objednatele nahlédnout do záznamů a jste schopen nejen doložit, co za kolik pořizujete, ale taky předem smluvně zakotvit principy sdílení rizika, nákladů i případných výnosů.

Princip otevřeného účetnictví se už dnes v některých oborech běžně používá a například ve stavebnictví jej u veřejných zadavatelů zakázek přímo vyžadují.

Přístup do účetních systémů nebo do zrcadlové databáze (z důvodu ochrany dat) znamená, že smluvní strana ví, položku po položce, za kolik se použitý materiál průběžně nakupuje. Může určit, jaké jsou referenční tržní hodnoty, oproti čemu se poměřují, jaké jsou hodinové sazby, podle jakého klíče se účtují režie, jaké jsou odpisy.

Miroslav Zámečník

Předem jsou většinou dohodnuté i marže, které se odvíjejí v rámci křivek určujících jejich povolené hranice. Platí to pro maximální i minimální úrovně.

Cílem této „pojistky“ není subdodavatele „vykrvit“ a přenášet na něj důsledky vnějšího šoku, způsobené například nezaviněným nárůstem cen vstupů. Jde naopak o to, udržet stabilitu prostředí, a to i napříč několika investičními cykly.

Filozofie otevřené knihy je tedy přesně opačná: vychází z toho, že partneři si důvěřují, byť se prověřují. Zároveň ale nechtějí jednostranně zneužívat ani informační výhody, ani své tržní síly. Smyslem je uzavřít transakci i v extrémně nestabilním a proměnlivém prostředí, jako je to současné, a vyhladit výkyvy. Nechcete, aby to partner odnesl za vás, ale aby spolu s vámi přežil a prosperoval, i když momentálně tahá za kratší konec.

Nadutá pýcha velkých a mocných

Příliš tvrdý postup u dominantního agresivního hráče může v situaci, jaká panuje dnes, vyústit až do nepřátelského převzetí slabšího dodavatele. I pokus o zachování stability dodávek prostřednictvím akvizice dodavatele má svá rizika. Firma například v extrémní situaci zůstane na všechno sama a musí se zabývat i aktivitami, které neumí zajistit efektivně.

Hospodářské dějiny jsou plné velkých konglomerátů, které se rozpadly pod vlastní vahou. Od určité velikosti je řízení firmy, natožpak koncernů se stovkami podřízených organizací, tak složité, že nevznikají úspory, ale vícenáklady z rozsahu.

Pokud přemýšlíte o tom, proč se světová ekonomika tak obtížně rozhýbává po covidu, pak to není jenom jeho charakterem neustále se opakujících vln a nejrůznějšími tím vyvolanými komplikacemi. Příčinou je i narušení smluvní stability v dodavatelském řetězci kvůli snaze přenášet náklady na partnera.

Uvidíme, jak současná vlna fúzí a akvizic, daná dostupností levných peněz a zdůvodňovaná často právě snahou o zajištění stability a synergických efektů, dopadne.

Při minulých cyklech se ukázalo, že většina převzetí nikdy nedodala slibované přínosy, neboť celek má mnohem menší tržní hodnotu než suma jeho částí. Ani prodat takovou změť jednomu subjektu zpravidla nejde a její rozřezání na rozumně řiditelné části je snová práce pro týmy investičních bankéřů, účetních a poradenských firem, které na tom stráví roky a přijdou si na neskutečné peníze.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.