Největší australský dravý vačnatec – ďábel medvědovitý neboli tasmánský čert – dostane brzy novou šanci na přežití ve volné přírodě. Populaci ďáblů už skoro tři desítky let decimuje nakažlivý tumor obličeje, kterému podlehla její naprostá většina. Vědci se už řadu let pokoušejí vyrobit proti tumoru vakcínu a práce postoupily tak daleko, že australský Úřad pro regulaci genových technologií (OGTR) před měsícem povolil její testování na zdravých zvířatech. Informoval o tom slovutný vědecký časopis Nature.

Pozoruhodnou okolností je, že vědce při výrobě „čertí“ vakcíny inspirovali její předchůdci určení k očkování lidí proti covidu-19. Konkrétně jde o vektorové vakcíny společností AstraZeneca a Johnson & Johnson (a také o ruský Sputnik V), které do buněk lidského těla inovativně roznáší neškodný adenovirus. Podle imunologa Andrewa Fliese z University of Tasmania v Hobartu, pod jehož vedením se pokusy na ďáblech připravují, dodal úspěch lidských vakcín týmu „důvěru, abychom se pohnuli kupředu“.

Nový virový nosič

Po vyhubení vakovlka (v roce 1936), a pokud nepočítáme psa dingo, který do Austrálie pronikl až s lidmi, je ďábel medvědovitý největším původním australským dravým savcem, přičemž do dnešních dnů přežil ve volné přírodě jen na ostrově Tasmánie. První případy tumoru obličeje (DFTD), který způsobuje virová nákaza, zaznamenali australští biologové v roce 1996 a brzy zjistili, že zvířata si jej předávají při divokých rvačkách o mršiny nebo v době páření. Nemoc navíc takřka vždy – během dvanácti až osmnácti měsíců – končí smrtí a za poslední tři desetiletí stihla vyhubit minimálně osmdesát procent tasmánských čertů, a tak jich dnes už nezbývá více než patnáct tisíc.

Tumor je pro ďábly tak smrtící kvůli tomu, že ho jejich imunitní systém „nevidí“, a nemůže tak proti němu bojovat. Smyslem vakcíny je proto onemocnění označit a vytrénovat imunitní systém, aby si s ním dokázal poradit. Technicky pak vakcína funguje na nedávno vyvinutém vektorovém principu, kdy vektorem, tedy „dopravním prostředkem“, který ji v lidském těle roznáší na místo určení, je jiný modifikovaný virus. A tím je, tak jako v případě většiny jiných vektorových vakcín, adenovirus (schváleno zatím bylo šest vektorových vakcín – proti covidu a proti ebole), který za normálních okolností způsobuje lehké nachlazení. Pro použití v čertím i lidském těle byl navíc geneticky upraven tak, aby se nedokázal množit a nemohl způsobit onemocnění.

Šance na přežití

V první fázi testování se bude zjišťovat, jestli je vakcína pro ďábly bezpečná a jestli dokáže vybudit patřičnou imunitní odpověď. Pokud se ukáže, že tomu tak je, vystaví vědci nákaze očkované i neočkované čerty, aby zjistili, nakolik je vakcína dokáže reálně ochránit. To bude klíčové. Už v roce 2017 zkoušel jiný vědecký tým na ďáblech vakcínu založenou na odlišném principu, ovšem ukázalo se, že dokáže vybudit imunitní reakci jen zhruba u dvaceti procent zvířat. Pokud testy dopadnou dobře, přikročí se k plošné vakcinaci. Ta by se nejspíš velmi podobala vakcinaci proti vzteklině, kdy se ručně či z letadla rozhazují jedlé návnady po lesích. „Určitě nebudeme chytat všechny čerty a dávat jim injekce,“ říká Flies.

Ani to ale nebude konec všech obtíží. V roce 2014 zaznamenali vědci v jihovýchodní Tasmánii novou – naštěstí zatím jen málo rozšířenou – variantu tumoru, a tak bude třeba vakcínu upravit, aby zabírala na oba typy onemocnění. Ďáblové nicméně mají díky vědě – a covidu, který posunul naše znalosti o léta dopředu – šanci přežít. O to větší, že se mezi nimi díky jejich přirozené inteligenci nevyskytují žádní zarputilí odpůrci očkování.