Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Zejména inflační tlaky ve službách ukazují na další možný růst cen vyšší než jsou tři procenta. S příchodem nového roku a lednovým přeceněním cen soukromého sektoru by mohla inflace dále zvyšovat svoje tempo, píše v komentáři ekonom Kryštof Míšek.
Zejména inflační tlaky ve službách ukazují na další možný růst cen vyšší než jsou tři procenta. S příchodem nového roku a lednovým přeceněním cen soukromého sektoru by mohla inflace dále zvyšovat svoje tempo, píše v komentáři ekonom Kryštof Míšek.
Když firma přijímá mladé zaměstnance, měla by mít nastavené funkční procesy. Ty umožní nováčkům, zejména těm s minimálními pracovními zkušenostmi, rychle se sžít s požadavky zaměstnavatele a podávat požadovaný výkon. I velké korporace však s tímto často zápasí. Absolventi tak tápou a zvažují, zda jim pracovní závazek v této podobě vůbec dává smysl. Výsledkem je častá fluktuace, která poškozuje všechny.
Když firma přijímá mladé zaměstnance, měla by mít nastavené funkční procesy. Ty umožní nováčkům, zejména těm s minimálními pracovními zkušenostmi, rychle se sžít s požadavky zaměstnavatele a podávat požadovaný výkon. I velké korporace však s tímto často zápasí. Absolventi tak tápou a zvažují, zda jim pracovní závazek v této podobě vůbec dává smysl. Výsledkem je častá fluktuace, která poškozuje všechny.
Má něco společného fotbal a obuvnictví? Možná více, než si myslíte. Vít Staněk se svým bratrem Václavem vytáhl slavnou československou značku do černých čísel. A teď šijí další překvapení.
Jeho snem bylo kopat za Chelsea v Premier League. Vít Staněk už sice svou fotbalovou kariéru ukončil a kopačky teď nenosí, k botám ale daleko nemá – a sportem žije i nadále. S bratrem Václavem, zakladatelem zlínské obuvnické firmy Vasky, pravidelně běhá a u toho si čistí hlavu.
Když nejvyšší anglická liga šéfovi Botasu nevyšla, dává teď svůj elán do obuvnické kariéry. Po roce, během nějž se mu s bratrem podařilo zachránit slavnou československou značku, vyhlíží, kam by se mohla posunout. „Bylo by super, kdyby se nám letos podařilo dotáhnout obrat na 60 milionů korun. Také spustíme vlastní e-shop,“ líčí své plány.
„Překvapil mě první letošní kvartál, který je velmi úspěšný – teď na konci března budeme na obratu 10 milionů korun. Začátek roku přitom nebývá tak silný, takže si myslíme, že naše cíle jsou reálné,“ doplňuje Staněk, který říká, že jejich hlavní cílovkou jsou lidé mezi 30 a 45 lety, zaměřují se ale i na teenagery. Třeba s novou kolekcí oblečení.
Na rozhovor sice přichází o berlích, jeho firma ale „zfaulovaná“ rozhodně není. Výrobce legendárních botasek loni málem zanikl, na poslední chvíli ho zachránily právě Vasky. Pod vedením Víta Staňka se Botasu podařilo vrátit se do černých čísel. Bratři teď také opatrně plánují expanzi do zahraničí. Zůstávají ale nohama na zemi. Už proto, že jim to na srdce klade maminka.
Mám přetržený křížový vaz. Býval jsem fotbalistou a tím jsem si poničil koleno. Bojuju s tím už tři roky, průběžně se mi to vrací. Na začátku února jsem byl na operaci, od té doby mám berle. Snad budu chodit už brzy.
Toho, jak na tom budu psychicky, jsem se právě dost bál. Běh mi vždycky dokáže vyčistit hlavu, můžu při něm přemýšlet i o jiných věcech než jen o práci. Teď aspoň cvičím a rehabilituji koleno. Není to tak super jako běhání, ale dá se to. Při běhu mě toho hodně napadá, nestrádám teď ale bez něj.
Popravdě jsem si ho představoval tak, že budu kopat za Chelsea v Premier League, nejlépe od 16 let. To se ale nestalo, hrál jsem pouze za Fastav Zlín. Nicméně už od malička jsem přemýšlel nad svým vlastním podnikáním. Miluji to, když člověk něco vymyslí a navrhne – a pak vidí zákazníka, který je s jeho výrobkem spokojený. To je úžasná věc, navíc podobná pocitu, který mi často dával fotbal. Když jsem vymyslel třeba nějakou kreativní nahrávku a můj spoluhráč díky ní vstřelil gól.
Zatím nad tím takto nepřemýšlím. Přijde mi, že Botas je prostě náš, nikoliv jenom Vaškův, i když bez něj by samozřejmě nic nebylo. Necítím potřebu se individuálně prosadit v nějakém jiném oboru. Navíc beru Botas jako dlouhodobý projekt, který je tu s námi už 75 let. A pokud vydrží další tři čtvrtiny století, tak s ním klidně budu třeba i po celý svůj život.
Já už tou pozicí teď žiju, protože i když zatím není Botas samostatnou entitou, jsem ředitelem této odnože Vasek. Takže to neberu jako nějakou zásadní změnu, spíše mi přibude právní zodpovědnost, protože budu zároveň také vlastníkem Botasu.
Začínáme na tom pracovat.
Myslím, že ano.
Už takhle toho mám hodně, chtěl bych trávit více času ve výrobě ve Zlíně. Moc rád se nicméně vrátím na prodejnu a budu dělat zase to, co mě opravdu baví – tedy prodávat naše boty a radit zákazníkům. Koneckonců jsem občas vypomáhal již od 14 let, takže se těším na to, že si v novém obchodě střihnu nějakou směnu.
Studium beru spíš jako doplňkovou věc pro práci, protože se skrze něj mohu vzdělávat v oborech, v kterých ještě nejsem tolik znalý, například v manažerském účetnictví a dalších. Tyhle předměty mi pak pomáhají v praxi, díky nim vím, jak něco propočítat nebo udělat. Na školu tedy nahlížím jako na skvělé pozitivum, každopádně v Botasu jsem all-in, takže na ní nelpím. Chodím tam teď jen jednou až dvakrát týdně, nasbíral jsem si dost kreditů dopředu. Mám to takové volnější, než tomu bylo doposud, kdy mi škola zabírala spoustu času a úsilí.
Vůbec to neberu ofenzivně, naopak. Já jsem moc rád, když se mnou brácha řeší důležité věci. On toho má ale tolik, že si opravdu vážím každého času, který vkládá do mě a do značky Botas. Řekl bych, že mám ve firmě hodně volnou ruku, s Vaškem probíráme jen ta nejdůležitější rozhodnutí. Je skvělé, že ho mám vedle sebe – mohu čerpat inspiraci z jeho zkušeností a učit se od něj.
Spíš ne. Občas se pobavíme o nějakém velkém kroku, jako je právě otevření nové prodejny. Věci týkající se technických záležitostí ohledně výroby probírám s tátou, který má v oboru zkušenosti, a tak se od něj rád přiučím. Mamka se někdy obává toho, jestli jsme si na sebe nenaložili příliš těžké břímě. Upozorňuje nás třeba na to, že se nám nemusí vždycky dařit, a klade nám na srdce, ať zůstáváme při zemi a nepřemýšlíme předčasně o expanzi do světa. Nechce prostě, aby se nám něco přihodilo, a vím, že to myslí dobře.
Já to zatím tolik neznám, protože takovou mediální pozornost nemám. Bratr si tím v průběhu let, kdy se Vasky staly známější značkou, prošel. Ale myslím, že to zvládá dobře. Není to nic, co by ho nějakým způsobem významně psychicky zatěžovalo.
Naše hlavní zákaznická skupina, na kterou se soustředíme, je spíše člověk ve středním věku, tedy mezi 30 a 45 lety. Snažíme se ale vytvářet i zboží pro teenagery. Nově jsme přišli s teplákovkou a novou kolekcí oblečení. Tu jsme navrhli přímo ve střizích, které jsou dnes trendy. Já už sice nejsem teenager, ale i přesto si myslím, že vím, co se náctiletým líbí. A navíc se tato naše nová kolekce líbí i naší mladší sestře Julince.
S influencery zatím žádný projekt rozjetý nemáme. Na duben ale máme naplánovanou jednu spolupráci, která nám, myslím, hodně pomůže. Bude cílit hlavně na mladé. Zatím ale nemohu být konkrétnější. Také něco chystáme i směrem ke květnovému mistrovství světa v hokeji, které se bude konat u nás v Česku.
Ano, myslím, že tomu tak je. My se to slovo snažíme vrátit do hry, třeba na Slovensku je stále používané. U nás už sice mladí teniskám neříkají „botasky“, ale občas to slyší od svých rodičů nebo prarodičů, mrtvé to slovo tedy není. Generace, která je naší cílovkou, pak zná nejen tradici této značky, ale hlavně její kvalitu. Ví, že ty boty něco vydrží a neodejdou do půl roku. Proto si je koupí.
Pravděpodobně ano. Ještě nemáme přesná čísla, ale určitě budou černá. Co se té ziskovosti týče, je nutné k ní přičíst i hodnotu značky. Tu jsme kupovali před rokem a vůbec to nebyla malá částka (podle odhadů se jednalo o sumu v řádech nízkých desítek milionů korun – pozn. red.). Takže z toho zisku budeme ještě chvíli splácet to, co jsme za značku Botas dali. Vydělávat budeme až poté, co se nám vrátí investice.
Už působíme na Slovensku, nemáme tam ale zatím žádnou prodejnu. To je první věc, kterou bych teď rád změnil – chci tam expandovat v plné palbě. Nevím, jestli se to povede už letos, ale byl bych za to moc rád. Soustředím se tedy hlavně na Slovensko, a to i kvůli tomu, že tam jsou botasky prostě známé. Co se týče dalších zemí, tak zatím okrajově přemýšlíme jen o regionu střední Evropy.
Tuto strategii se zatím využít nechystám. Nicméně jsem už měl na stole nabídky od několika takových marketplaců. Expandovat hodláme skutečně opatrně, chceme vše důkladně promyslet.
Bylo by super, kdyby se nám letos podařilo dotáhnout obrat na 60 milionů korun. Také spustíme vlastní e-shop. Naše další cíle jsou spíše produktové. Chceme přijít s novými kolekcemi. Už na nich pracujeme, jsem zvědavý, jak budou úspěšné. Rád bych se ale soustředil hlavně na naše výrobky, ne na čísla, která mi mnohdy připadají pomíjivá. Každopádně mě překvapil první letošní kvartál, který je velmi úspěšný – teď na konci března budeme na obratu 10 milionů korun. Začátek roku přitom nebývá tak silný, jako je třeba poslední čtvrtletí. Takže si myslíme, že naše cíle jsou reálné.
Ne, i na Slovensku. Bereme to tak, že Slovensko k Botasu vždycky patřilo, přece jen ta značka vznikla v Československu, naše bratry tak nepovažujeme za nějaké daleké, cizí zahraničí. Výrobu chceme držet opravdu jen v Česku a na Slovensku. Například Polsko nebo jiné země nepřipadají v úvahu.
Ano, snažíme se nakupovat od místních dodavatelů vše, co jde. Zatím se nám to daří.
Ne, ve Zlíně máme pořád ty staré dobré stroje. Fungovaly ve Skutči, teď fungují u nás. Na modernizaci nekladu velký důraz, protože mi přijde, že zatím k tomu není důvod. Stroje se nesekají, neruší nám plán výroby. Nicméně máme i nová zařízení. Na nich se dělá určitá část výroby, která ve Skutči neprobíhala. Ale základ – tedy šicí stroje a ty, které dokončují botu na podešev – zůstává stejný.
Nerad se porovnávám s předchozími majiteli, a to z toho důvodu, že oni měli ten byznys postavený jinak. My prodáváme boty koncovému zákazníkovi, oni upřednostňovali model B2B, tedy prodej zboží jiným firmám. Já jsem moc rád, že se nám povedlo uplatnit model B2C, a že si umíme najít zákazníka sami, a to skrze naše vlastní kanály.
Když už se taková příležitost naskytne, tak o tom opravdu vážně přemýšlíme. Teď se ale musíme soustředit na náš současný byznys, na naše boty. V nejbližších měsících tak nic podobného nechystáme, ačkoliv bychom rádi pomáhali i dalším tradičním firmám s historií. Uvidíme.
Velmi kladně, vůbec jsme nečekali takový zájem, zvlášť, když Botas měl ve slevě jen jeden model. Podařilo se nám nicméně vyprodat sklad, za jeden den jsme prodali boty za milion korun bez DPH. Teď děláme všechno proto, abychom naskladnili co nejdříve, protože dodací doba je nyní delší než obvykle.
Jsme obuvnická firma, takže se boty prodávaly lépe, ale i o teplákovky je slušný zájem, navíc je na ně velmi dobrá odezva. Takže jsem na to pyšný a moc rád, že jsme do toho šli.
Nestačí. Už se něco šije.
Největší inspirací je samozřejmě Tomáš Baťa. Na nás, co jsme ze Zlína, dýchá jeho odkaz na každém rohu. Je úžasné, co on a jeho rodina dokázali. Jeho poselství můžeme hltat každý den. Vyzdvihl bych také britskou značku bot a oblečení Represent. Tu také založili dva bratři – a i oni si čistí hlavu sportem.
