Zatímco osm těžce ozbrojených elitních policistů v kuklách odhánělo před sídlem skupiny Penta v bratislavském Digital Parku netrpělivé novináře, on kráčel uprostřed eskorty klidně a bez známky emocí. „To nevím ani já,“ procedil štíhlý muž přes tmavou roušku v reakci na dotaz jedné novinářky, která se ho přes hradbu policistů ptala, co se děje a z čeho je obviněný.

Slovenského miliardáře Jaroslava Haščáka skoro po 15 letech dohnal přízrak kauzy Gorila, v jejímž rámci je obviněn z korumpování slovenských politiků. Teď to vypadá, že do konce vyšetřování zůstane ve vazbě. Není první a zřejmě ani poslední z velkých jmen, které v posledních měsících doplatilo na nové pořádky ve slovenských bezpečnostních složkách a justici. Ale jde zdaleka o největší rybu, větší už pravděpodobně nepřijde.

„Čekalo se to, možná ne tak rychle. Od loňského roku, kdy se Gorila opět vrátila do éteru, mu přátelé radili, ať odejde, odstěhuje se, stáhne se pryč. On odmítl. Podle něj by tím přiznal vinu, chce bojovat a žít v této zemi,“ popisuje jeden z jeho někdejších blízkých spolupracovníků.

Konec v Pentě?

Ti, kdo Haščáka znají, tuší, že tuto situaci předpokládal. Byl to jeden ze scénářů, na které má minimálně od loňska propracovaný postup. Haščák nikdy nehraje na náhody, je extrémně racionální a detailista. A klíčem pro něj bude ochrana byznysu Penty. I proto ta blesková reakce, kdy se stáhl ze všech firemních funkcí a nahradil jej jeho oblíbenec Iain Child. I to může být ale jen začátek, přestože zatím jeho odchod z akcionářské struktury zástupci Penty striktně odmítají.

„Bude záležet na vývoji případu, ale klíčová bude reakce financujících bank. A taky reakce klientů bank, které vlastní Penta. To určí, jak velkou zátěží se pro skupinu Haščák stane. Určitě si dokážu představit jeho odchod ze skupiny s tím, že jeho podíl převezme, třeba jen dočasně, Marek Dospiva. Myslím, že tento scénář je už někde nachystaný,“ říká nejmenovaný investiční bankéř z Prahy, který Pentu velmi dobře zná.

Úplný konec Haščáka v Pentě by byl bezesporu jejím oslabením. Bez ohledu na jeho politické hry, v byznysové rovině byl Haščák motorem skupiny, která dnes obhospodařuje aktiva za více než 11 miliard eur a její firmy působí ve více než deseti zemích. Kolegové a podřízení mu proto někdy říkají robot. Popisují ho jako nepřístupného workoholika, který pracuje 12 hodin denně, reaguje na e-maily ve dne v noci, o víkendech či o svátcích. Jako muže, který stále něco analyzuje, načítá zahraniční studie a jde často do detailů, kterými předčí své ředitele ve firmách. Když si na tiskové konferenci Penty vzal jinak spíše tichý introvert slovo, tak například o tom, jak budou vypadat nemocnice za sto let.

Byl to ve skupině on, kdo měl a má vize. Zatímco Marek Dospiva je pořád hlavně emocionální byznysový žralok s peprným jazykem a obchodní intuicí, byl to právě Haščák, kdo Pentě v posledních letech vtiskl novou DNA, která z dravé investiční skupiny, jež kupovala a prodávala firmy jako na běžícím pásu, udělala spíše holding mezinárodních korporací. Proto sázka na mezinárodní poradce a západní styl řízení, přestože experimenty s drahými manažery ze zahraničí ne vždycky vyšly.

„Haščák, to je sice podíl 45 procent z pohledu akcií skupiny, ale 90 procent z pohledu její intelektuální kapacity,“ říká jeden z jejích bývalých manažerů.

Když investiční komise složená z partnerů Penty grilovala na projektech své hvězdné investiční mozky, například Jozefa Janova, Martina Štefunka či Zdeňka Kubáta, byl právě Haščák nejtvrdším a vždy nejlépe připraveným soupeřem, který manažery trápil pečlivě strukturovanými a empiricky podloženými dotazy.

Ale když firma propouštěla, dokázal být soucitný. Jak glosují někteří jeho spolupracovníci, slabším hodně pomáhal, i když k těm silnějším býval extrémně tvrdý. Jistou hořkost přinesl například rozchod Penty s Martinem Štefunkem i Jozefem Janovem. Oba dnes velmi bohatí a úspěšní investoři měli od Penty nabídku partnerství, ale pohrdli jí. To Haščák ani jednomu z nich neodpustil a jejich následný odchod neproběhl zrovna v dobrém.

Student z Moskvy

Rodák z malé obce Ďurková se na konci 80. let s Markem Dospivou a dalším pozdějším společníkem z Penty Jozefem Oravkinem sešel na Moskevském státním institutu mezinárodních vztahů (MGIMO). Prominentní škola vychovávala budoucí komunistické diplomaty i příslušníky tajných služeb pro celý východní blok, studovali ji například synové Gustáva Husáka a Vasila Biľaka.

Majitelé Penty však v minulosti popírali, že by byli nomenklaturními kádry starého režimu, argumentem byly jejich rodinné poměry, neboť ani jeden nepochází z významné funkcionářské rodiny. Haščákovi rodiče byli učitelé, Dospivův tatínek zase kutnohorský opravář televizorů. Spekulace o vazbách na StB nicméně později umocnilo angažmá generála Alojze Lorence, vlivného komunistického policisty a posledního šéfa Státní bezpečnosti, který Pentě pomáhal s bezpečností a šifrovacími zařízeními.

První peníze měli každopádně spolužáci z Moskvy vydělat dovozem levného textilu z Číny, kde také krátce studovali. Brzy se ale pustili do obchodování s cennými papíry. V roce 1993 vznikla Penta Brokers, kde se k nim přidali další kamarádi ze studií Martin Kúšik a Juraj Herko. První velká akce se týkala předního investičního fondu na Slovensku VÚB Kupón.

Následně se Penta angažovala v desítkách tuzemských podniků, kupovala a prodávala jejich podíly, restrukturalizovala je a postupně vyrostla v největšího investičního hráče na Slovensku s aktivitami v bankovnictví, zdravotnictví i průmyslu.

Politická oběť

Zatímco do Prahy Penta expandovala až o několik let později, a proto zde nepatří k největším hráčům, na Slovensku neexistovala větší ekonomická síla. I proto se kolem ní začal budovat svébytný systém, který logicky zasahoval i do nejvyšších politických pater. A právě v nich Haščák narazil.

Haščák jednoznačně podlehl svodům politické moci. Bavil se s politiky, podporoval strany, některé dokonce pomáhal zakládat. Měl známé v bezpečnostních složkách, ale i ve slovenském podsvětí. Kontroverzní podnikatel s mafiánskými sklony Marián Kočner o něm v odposleších hovoří jako o „kamarádu Slávovi“, se kterým si pomáhali „vybavovat politiku“. Jeho vliv a velikost mu ale nakonec zlomily vaz.

„Jak ho znám, myslím, že on politiky vlastně opovrhoval. Věděl, že jsou hloupější než on, línější, chamtivější. Bral je jako pijavice, které po něm stále něco chtějí. Ale zároveň věděl, že bez nich to nejde. Myslím, že on to bere tak, že se obětoval. Kvůli svým vizím, firmě,“ dodává jeho někdejší spolupracovník.