Šíma a Ciffra: Nejlepší evropské firmy se rychle stávají americkými. Šanci máme jako jednotný region

Tomáš Novák

Šíma a Ciffra: Nejlepší evropské firmy se rychle stávají americkými. Šanci máme jako jednotný region

V jedinečném rozhovoru s oběma zakladateli Depo Ventures se dočtete třeba o tom, proč startupisty nezajímají zaměstnanecké benefity, jaká je dnes role andělských investorů a proč by si Češi neměli hrát na to, že jsou lepší nebo silnější než jiné národy ve střední a východní Evropě.

Filip Magalhães

Jeden je vášnivým vinařem a boxerem, druhý pak zapáleným běžcem. Oba ale spojuje společná vize – totiž že investice do startupů by měly být přirozenou součástí portfolia každého investora. „Lidé, kteří mají peníze, by to měli dělat automaticky. Všichni,“ říká Petr Šíma, jeden ze zakladatelů investiční společnosti Depo Ventures.

Společně se svým byznysovým partnerem Michalem Ciffrou investuje do startupů v rané fázi, když u nich vidí velký růstový potenciál. Jenom ten ale nestačí. „Práce se startupy je vlastně něco jako manželství, je to dlouhodobé. Founder proto musí mít charisma – a musí být i super chytrý,“ líčí Ciffra.

A co zaměstnanecké akcie, které jsou v posledních měsících žhavým tématem ve startupové scéně? „ESOP je samozřejmě důležitý, je ale otázka, jestli ho opravdu chtějí i zaměstnanci ve startupech. Jak se tak bavíme s některými zakladateli, tak o tom stoprocentně přesvědčen nejsem,“ doplňuje Šíma. 

Jaká je vaše denní rutina?

Petr Šíma: Každý ji máme úplně jinou. Michal vstává brzo, já vstávám pozdě. Každopádně rutinou jsou teď pro mě primárně meetingy s potenciálními i aktuálními investory.

Michal Ciffra: S Petrem máme každý trochu jinou povahu práce. On víc chodí na meetingy a komunikuje s investory, já se spíš koukám na portfolio a reporting. Do kanceláře přicházím kolem půl deváté a zpravidla si nechávám volné celé dopoledne, abych mohl reálně pracovat. Schůzky si pak nechávám až na odpoledne.

Kolik schůzek se startupisty a investory denně zvládnete?

MC: To je dobrá otázka. Naši analytici jedou se zakladateli startupů průměrně 15 až 20 schůzek týdně. My sami máme taky asi 10 meetingů týdně, a to jak s foundery, tak s investory. Ale je pravda, že s vybranými startupisty se scházíme až poté, co projdou přes první kolo rozhovorů. Tedy až když proběhne proces vytříbení těch startupů.

Jak probíhá tento proces vytříbení?

MC: Máme několik zdrojů deal flow (objemu potenciálních obchodů – pozn. red.), kdy nám žádosti chodí na web, na e-mail nebo na jiná místa. Aktivně také hledáme startupy na různých konferencích, případně v rámci spolupráce s jinými fondy a akcelerátory. A pak si je tříbíme podle oblasti našeho zájmu. Teď se hodně zaměřujeme na deeptech, díváme se na projekty zabývající se healthtechem, kyberbezpečností nebo umělou inteligencí. Naše analytička Kate pak žadatele projede na bázi prvotních kritérií – jaká je velikost jejich trhu, jestli je to vůbec oblast našeho zájmu, a tak podobně. Druhé kolo už pak řešíme v rámci investičního týmu všichni společně, přičemž se zpravidla zapojují i naši venture partneři. Co týden máme pravidelný deal flow meeting, na kterém rozebíráme, jaký startup půjde dál a kdo si ho případně vezme na starost.

Nedávno mi Vojta Roček z Presto Ventures říkal, že nejdůležitější není u startupů nápad, ale následné provedení. Vnímáte to stejně?

MC: Určitě. Realizace toho, co zakladatel říká, je absolutní gró. Ne nápad. Těch máme každý milion, jejich naplňování je ale pak něco jiného. Teď řeknu opravdu klišé: je to o těch founderech. A zpravidla právě podle toho si je vybíráme. Máme málo času, chceme si je proto pečlivě proklepnout, protože pak s nimi strávíme dalších pět nebo deset let. Je to vlastně něco jako manželství.

PŠ: Ano, technologie může být sebevíc zajímavá, ale stojí až na druhém místě. Důležitý je člověk – ten zakladatel.

Petr Šíma (nalevo) a Michal Ciffra, generální partneři Depo Ventures

„Máme vlastně dva požadavky na foundera – musí mít charisma a musí být super chytrý.“ Foto: Tomáš Novák

Takže abyste se do zakladatele „zamilovali“, musí mít charisma.

MC: Ano. Máme vlastně dva požadavky na foundera – musí mít charisma a musí být super chytrý. Dřív nám občas stačilo jen jedno z těchto kritérií, teď už ale vyžadujeme obě. Protože díky těmto dvěma propojeným vlastnostem dokáže člověk dobře prodat svůj produkt, aniž by byl zkušeným obchodníkem. Víte, zakladatelů firem, kteří vystudují Harvard nebo Berkeley, je málo – zvlášť ve střední a východní Evropě, na kterou se zaměřujeme. Samozřejmě musíme vidět náznak toho, že jejich startup nabízí skvělou technologii, zároveň ale ti lidé musí mít charisma, kterým suplují práci obchoďáka. Bez toho to nejde.

Jak pak startupistům v tomto manželství pomáháte?

PŠ: To se liší projekt od projektu. Každopádně to, s čím startupisté potřebují nejvíc pomoct, jsou první obchodní kontakty a mentoring. Ideální navíc je, když přesně znají, s čím si nevědí rady. Nechceme investovat do někoho, kdo je zmatený. Ve finále chceme investovat do někoho, kdo je chytřejší než my. Takže představa, že mu radíme úplně se vším, se nám příčí.

MC: Ano, investoři, hlavně ti andělští, jsou lidmi, kteří ve founderech vidí své lepší já. Snažíme se jim ale samozřejmě ukazovat, jak to v naší branži chodí. Jak už naznačil Petr, zásadní potřeba každého zakladatele totiž je, abychom mu pomohli s fundraisingem a prvními klienty. To jsou dvě základní věci, všechno ostatní je bullshit nebo se to týká až pozdějších fází. Třeba v Depo Ventures moc neřešíme pomoc s náborem. Spíš ověřujeme, zda ten projekt dává smysl. Jsme takovými tréninkovými partnery startupistů, protože oni potřebují i sparring partnera a někoho, kdo je v bezpečném prostředí stále challenguje – třeba jednou týdně jim můžeme dát tři otázky na tělo stejně, jako to dělal kouč Bill Campbell u Steva Jobse.

Lidi s kapitálem by měli investovat. Všichni

Nedávno se správcem prvního fondu rizikového kapitálu financovaného z prostředků Národního plánu obnovy ČR stala investiční společnost Tensor Ventures. Petře, na jedné akci jste nedávno hovořil o tom, že by stát měl aktivizovat soukromé investory. Je tohle ten případ?

PŠ: Tento koinvestiční fond je určitě dobrá věc, ovšem prostor na vytvoření takové iniciativy tu už byl dlouhou dobu. Je to navíc jen jeden krok. Naprosto zásadní by byly spíš daňové stimuly, které by investory motivovaly investovat. Ty fungují úžasně.

A tato iniciativa je motivovat nebude? Stát předpokládá, že většinu prostředků poskytnou soukromí investoři, ne stát nebo Evropský investiční fond.

PŠ: Doufám, že fungovat bude. Ale tohle nikde nefunguje úplně samo. Myšlenka takovýchto koinvestičních fondů v zemích střední a východní Evropy je, že investorům řeknou: „Tady nás máte, tak choďte s nápady a my budeme koinvestovat“. Ale takto to většinou nechodí – ty projekty si musí vyhledávat sám fond, investoři to prostě za něj dělat nebudou. Každopádně jde o dobrý krok. Doufám jen, že systém toho fondu bude nastavený tak, aby přilákal další investory.

MC: Ten fond je stoprocentně pozitivní věc. Bude mít ale za úkol aktivizovat vznik nových minifondů, s čímž ovšem v Česku paradoxně problém není – ony tady vznikají samy. Za poslední tři nebo čtyři roky se jich tu vyrojilo možná až moc. Bariéry vstupu do toho odvětví jsou zpravidla u andělských investorů, kteří si obvykle nemohou dovolit investovat 50 nebo 100 tisíc eur do nějaké investiční příležitosti a pak si vytvořit portfolio 20 firem. Měli bychom vytvořit dobré podhoubí angelů, aby se pořádně rozjely prvotní investiční fáze. A ty další se pak už nabalí. Teď je vhodná doba na to, aby se to odvětví konsolidovalo a profesionalizovalo.

Takže máme pomáhat hlavně andělským investorům?

PŠ: Dnes vidíme, že se už dost dobře nejde bavit jen o andělských investorech. Je těžké rozeznat, kdo je angel, investor do crowdfundingu, family office investor nebo micro venture kapitálový investor. Všichni jsou early-stage investoři. Z našich průzkumů vyplývá, že ti, kteří by nejvíc chtěli investovat a vzít na sebe to riziko, na to nemají peníze. Proto musíme aktivizovat kapitál a lidi, kteří ty prostředky mají, ale zároveň se bojí, aby náhodou nepřišli o 10 korun.

Hezké baráky nás samy o sobě nezachrání a na chleba nám nevydělají. Investujme do technologií, do něčeho, co dává smysl. Zvlášť, když na tom můžeme vydělat. Lidé, kteří mají peníze, by to měli dělat automaticky. Všichni. Tohle je však problém celé Evropy. Ale pokud lidi dokáže zaktivizovat daňová politika, tak je to OK.

Michal Ciffra

Filip Magalhães

Michal Ciffra (35) řeší v Depo Ventures hlavně čísla a finance. Je hlavní spojkou ke startupům, studuje jejich byznys plán a finanční situaci, hodnotí jejich potenciál a šance do budoucna. Společně s Petrem Šímou dřív působil v poradenské společnosti NSG Morison, kde se zaměřoval na oceňování podniků, fúze a akvizice. Vystudoval podnikovou ekonomiku a management na VŠE. Je vášnivým sportovcem, má rád maratony i běh po horách.

A když ne? Máte nějaký jiný nápad?

MC: Někdy v roce 2019 jsme vytvořili playbook pro andělské investory. Tím jsme jim umožnili vstoupit do fondu, kde se můžou inspirovat, dívat se na deal flow dvou tisíc projektů ročně a podílet se na investičním rozhodnutí. Výslednou odpovědnost ale nese profesionální investiční tým, díky němuž si angel může vybudovat portfolio patnácti až dvaceti firem. Jsou tam třeba vrcholoví manažeři, kteří nemají čas, ale rádi by investovali.

Od roku 2021 jsme pak spustili andělské syndikáty, které těmto lidem umožňují investovat do jednotlivých investičních příležitostí, a to od pěti tisíc eur. Takže si jde přisadit na ty nejlepší příležitosti z portfolia fondu a díky tomu získat troj- až čtyřnásobek původní investice. Kupříkladu před pár lety měli tito lidé možnost investovat do secondary dealu Boltu, estonského jednorožce (startup, který dosáhl hodnoty jedné miliardy dolarů – pozn. red.).

Pro foundery už andělští investoři nejsou nějakým kroužkem byznysmenů, kteří se jednou týdně sejdou v hospodě a diskutují o tom, co je dobrá technologie. Dnes to jsou lidé, kteří reálně investují. A to je důležité.

PŠ:Z průzkumů také vidíme, že lidé, kteří by rádi investovali, nevědí často, jak na to. Za globální tendenci proto považuji fondové vedení investorů. Ale dovolte mi ještě odbočit k té otázce, co by měl stát dělat jinak. Fiskální politika je největším nástrojem, který stát má. Navrhoval bych, aby lidem, kteří budou investovat – jakkoliv –, poskytl nějakou daňovou úlevu. Tvrdím, že je potřeba ten systém nakopnout právě tímto způsobem. Lidé pak sami zjistí, že investice dávají smysl.

Investování do startupů a venture kapitálů je ovšem věc druhá, protože jde o něco dlouhodobého. Na to nemají lidi trpělivost. Dneska ale existují i třeba penzijní fondy. A právě ty americké jsou největšími investory do evropských startupů a venture kapitálu. Takže takhle by šlo ty peníze nasměrovat dlouhodobě. Pro stát je to docela bezbolestný postup, který přitom pomůže celému podnikatelskému ekosystému. 

Ne všichni startupisté chtějí ESOP

Bylo by bezbolestné i zavedení funkčního systému zaměstnaneckých akcií?

PŠ: Určitě. A tam si myslím, že jsme na dobré cestě. Dokonce už probíhá i poslanecká iniciativa, kterou spustil Vojtěch Munzar z ODS. Zjistil totiž, že tady všichni mluví o zaměstnaneckých akciích, ale nikdo se nebaví přímo s námi – fondy a startupisty. A řekl nám, že politická vůle tu kupodivu je, ale úředníci řekli ne, proto to dopadlo tak, jak to dopadlo.

Podle startupistů není současné nastavení daní z příjmů použitelné. Zákon totiž předpokládá okamžitý převod podílů či akcií na zaměstnance, což je pro většinu firem nežádoucí kvůli komplikacím v corporate governance. Složitá vlastnická struktura omezuje startupům možnosti prodeje nebo získání dalších investic. K získání akcií navíc musí zaměstnanec zůstat pracovat ve společnosti do doby jejího prodeje, případně musí prodej proběhnout do 10 let od nabytí podílu.

PŠ: ESOP (anglická zkratka pro zaměstnanecké akcie – pozn. red.) je samozřejmě důležitý, je ale otázka, jestli ho opravdu chtějí i zaměstnanci ve startupech. Jak se tak bavíme s některými foundery, tak o tom stoprocentně přesvědčen nejsem. Navíc by ten systém byl platný jen pro klíčové zaměstnance. Byl bych proto rád, kdybychom tu nesklouzávali k tomu, abychom říkali, že ESOP je pomoc pro startupy. Ne. Je to pomoc pro stát. Startupy si ESOP udělají samy, pokud chtějí – ale v Nizozemsku, Anglii nebo USA. Česko pak z toho nic nemá. Když stát nastaví ten systém tak, aby byl funkční a lákal kreativní lidi, tak na tom prostě vydělá.

MC: Zaměstnanecké akcie jsou jen vrcholem ledovce. Za posledních třicet let tu ekonomika jede na legalizovaný švarcsystém. A to z jediného důvodu: zdanění práce je hrozně vysoké. Pro naše foundery je to každopádně dilema. Mají jít do švarcu a riskovat v rámci due dilligence s dalším investorem to, že to pro něj bude red flag (výstražný signál – pozn. red.), jen proto, že stát není schopný vytvořit dobré právní a ekonomické prostředí pro práci?

Petr Šíma

Filip Magalhães

Petr Šíma (55) má za hlavní cíl, aby v Česku vznikalo co nejvíc startupů s globálním přesahem. Snaží se proto evangelizovat a kultivovat tuzemské startupové prostředí. Usiluje hlavně o to, aby se česká vláda zasadila v EU o podporu inovací a investorů do startupů v míře podobné, jako je tomu v Estonsku či Polsku. V Depo Ventures se zaměřuje zejména na fundraising. Je členem představenstva přední evropské andělské investorské sítě EBAN . Ještě jako student VŠE spoluzakládal investiční společnost a privatizační fond, poté založil poradenskou firmu NSG Morison. Je vášnivým vinařem, má rád i kvalitní jídlo. Ve svém volném čase boxuje a hraje golf. Je často na pracovních cestách.

Takže tohle je ten hlavní problém?

PŠ: Přesně tak. Pracovně-právní předpisy jsou dělané na míru pro pracovníky v továrnách, aby je chránily před zlými vykořisťovateli. Ale tuhle ochranu nechce ve startupovém světě ani jedna strana – vázaný nehodlá být ani zaměstnanec, ani zaměstnavatel. Třeba programátory nějaká byrokracie vůbec nezajímá, chtějí mít svobodu a třeba i odejít, kdykoliv se jim zachce. Nikdo z nich proto nechce zaměstnanecké benefity.

MC: Je absurdní, že se dnes u startupů bere jako klíčový benefit to, zda je ochotný brát programátory na švarc, jinak žádného vývojáře nepřiláká. Stát by měl zvýšit flexibilitu práce, tohle není v pohodě.

Takže zaměstnanci ve startupech nechtějí ani zaměstnanecké akcie, ani firemní benefity?

PŠ: Pro valnou většinu lidí jsou přednější peníze. Nemyslí dostatečně dlouhodobě. ESOP je každopádně úžasná věc, pokud jste přesvědčený o tom, že děláte pro ten nejlepší startup, který má šanci dosáhnout bodu zvratu (okamžik, kdy začne firma generovat zisk – pozn. red.).

MC: Ano, přitom po sérii A, kdy startup získá velkého investora, by si jeho zaměstnanec mohl nechat snížit plat třeba ze 300 tisíc na 100 tisíc – výměnou za ESOP. Protože by věděl, že pracuje pro příštího jednorožce a v budoucnu se mu toto rozhodnutí vyplatí. Musím ale zároveň upozornit na to, že founder nemůže automaticky počítat s tím, že když zaměstná šikovné lidi na ESOP, tak s ním vydrží navždy nehledě na okolnosti. Když nastane hodně průšvihů, tak se mu na to ti lidé vykašlou, protože budou vědět, že má ta firma nulovou hodnotu.

Zároveň nechci, aby to teď vyznělo tak, že jsme proti zaměstnaneckým akciím. To vůbec ne. Bude super, pokud se to podaří vyřešit, tvrdím pouze, že problémy startupové scény jsou mnohem širšího rázu.

Čemu by ještě pomohly zaměstnanecké akcie?

PŠ: ESOP by pomohl tomu, že by byl jedním z důvodů, proč by tu firmy zůstávaly i po investici série A. Zatím je praxe taková, že startupy, které vyrostou na nějakou úroveň, odcházejí pryč. To je celoevropský problém – prvním krokem bývá obvykle Británie nebo Nizozemsko, druhým pak USA. Nejlepší evropské firmy se velmi rychle stávají americkými. Jasně, pokud chtějí působit na velkém trhu, tak tomu nezabráníme. USA jsou velký trh, to tak prostě je. Ale když nastavíme ten systém tak, aby byl pro místní startupisty co nejjednodušší, tak třeba nebudou hromadně odcházet do zahraničí.

MC: Tohle je jedno ze specifik baltských států. Tamní úspěšné jednorožce opravdu spatříte na první pohled – mají ve městě obrovskou budovu, která zaměstnává tisíce lidí. Jejich značka je viditelná, je chloubou celého státu. A tamní ekosystém je vytvořený tak, aby tam ty firmy zůstávaly. To je i naším cílem. Úžasné by také bylo, kdybychom tu měli nějaké kontinuální klíčové ukazatele výkonnosti, kolik ty startupy přidávají daňovým poplatníkům – a kolik zaměstnávají lidí. Aby lidé viděli, že jsou užitečné.

Šanci máme jen jako jednotný region

Kolik teď máte firem v portfoliu?

MC: Od roku 2019 jsme zainvestovali 45 firem ve fondech a 15 v syndikátu andělských investorů.

Mohli byste mi říci nějaké aktuální investice?

MC: Určitě. Z aktuálního třetího fondu třeba Talsec, což je startup zabývající se kyberbezpečností. Funguje jako bezpečnostní agent v mobilních aplikacích, klienty má primárně mezi finančními domy. Do toho jsme investovali 25 milionů korun společně s britskými Dig Ventures. Dále tam nově máme Intellcre, což je datově analytický startup zaměřený primárně pro americký real estate. Je to mimochodem firma Antona Zajace mladšího, což je syn spoluzakladatele Esetu Antona Zajace. Nedávno jsme také investovali Twinzo, které vytváří digitální dvojčata třeba pro Škodu nebo Airbus.

Co se týče prvního fondu, tak u něj jsme teď oslavili pět let od jeho spuštění. A k oslavám byl důvod i proto, že jsme exitovali izraelsko-americký čipový startup Neuronix, ve kterém jsme drželi podíl společně s Tensor Ventures – koupil si ho americký technologický obr Microchip. A jinak je tam řada dobrých společností. Z deeptechu třeba Evitado, tedy platforma, která vytváří bezpečnostní zařízení pro letištní provoz. Tam taky budeme ohlašovat další investiční kolo.

PŠ: Po pěti letech se už v tomto prvním fondu profilují startupy, které míří vzhůru, a ty, které umírají.

MC: Přesně tak. No a z druhého fondu vypíchnu třeba Cardino, což je marketplace s ojetými elektromobily. Tam jsme investovali koncem minulého roku.

Teď máte tři fondy. Budete otevírat další? Zatím tak činíte každý rok, že?

PŠ: Ano, ale teď už bychom se rádi přesměrovali na tu investiční periodu pěti let, o které jsem už mluvil. Protože každý rok otvírat nový fond je pracné jak pro nás, tak pro investory. Angelům sice chceme usnadnit investování, ale gró jsou pro nás investoři, kteří si svou investici dokážou naplánovat i na těch pět let.

MC: Je to tak. My chceme jít cestou demokratizace, což znamená inkluze individuálů a andělských investorů, kteří mají tomu ekosystému co říct. Ale už jsme se posunuli – evoluce nás táhne k tomu, abychom zvýšili investiční tickety. Nově by to mělo být až šest set tisíc eur v rámci první investice, aby to, že jsme aktivním a klíčovým hráčem v tom startupu, bylo vybalancováno ekvitou. Takže chceme být lead investorem pro pre-seed (financování v počáteční fázi firmy – pozn. red.) v rámci střední a východní Evropy. Pracovně tomu říkáme Super Angel Fund pro CEE region. Máme tam poměrně významnou alokaci, abychom byli schopni foundery podporovat od pre-seedu až do série A.

Petr Šíma (nalevo) a Michal Ciffra, generální partneři Depo Ventures

„Nedíváme se na to, odkud ten startup pochází, nechceme si jet patriotismus. Chceme podporovat byznys, který má ambice na to se stát globálním.“ Foto: Tomáš Novák

V říjnu budete pořádat konferenci Engaged Investments. Na jejích webovkách píšete, že přeshraniční investice jsou nutností. Proč?

PŠ: Stačí, když se podíváme třeba na early-stage (počátek života firmy – pozn. red.) investory v Pobaltí. Jsou všude šíleně lokální. Já ji všem říkám: „Kucí, to je sice hezké, že investujete jen do estonských startupů, ale třeba tahle rumunská firma dělá to samé a možná to umí i líp.“ Když budeme mít komunitu lidí z různých států, kteří investují v raných fázích a navzájem se znají, tak budou moci koinvestovat – a těm startupům pomůžou ve výsledku mnohem víc. Investor musí mít nadhled, jen lokální pohled nestačí.

MC: Souhlasím. Loni v říjnu jsme pořádali Founders Meetup, přímo v této budově jsme přivítali 35 portfolio zakladatelů ze 13 zemí. Bylo to něco neskutečného, hned na místě vznikly tři iniciativy, jak by si foundeři mohli navzájem pomáhat. Oni totiž zpravidla řeší stejné problémy. Často proto pomůže, když začnou sdílet své zkušenosti. Zároveň s Petrem pozorujeme potenciál toho, že se střední a východní Evropa může stát homogenním útvarem. A uvědomují si to i místní VC fondy, které se tu oblast snaží přikrýt jakýmsi deštníkem, abychom se stali silnou technologicko-podnikatelskou velmocí.

Proč by měla být střední a východní Evropa homogenním útvarem?

PC: Zatím je tento region opravdu roztříštěný mezi malé země. Někdo si může myslet, že státy Pobaltí jsou vlastně totožné, tak tomu ale není. Každý z nich je jiný – navíc mezi sebou soutěží, konkurují si, občas se ani moc nemusejí. A bohužel ty státní fondy, o kterých jsme se už bavili, tu roztříštěnost pouze umocňují, protože podporují především lokální startupy. Naopak my se s Michalem nedíváme na to, odkud ten startup pochází, nechceme si jet patriotismus. Chceme podporovat byznys, který má ambice na to se stát globálním.

Upřímně řečeno – pro někoho z Londýna není rozdíl, jestli je daný startup z Prahy, Bratislavy, Rigy nebo z Bukurešti. Je to všechno tatáž kaluž. A Sillicon Valley pak dělí Evropu na Londýn a ten zbytek. Takže myslet si, že si tu budeme hrát na to, že jsme silnější než někdo jiný ve východní Evropě, je chyba. Máme šanci pouze jako jednotný region, který vyzdvihne všechny své jednotlivé přednosti.

Investor pro rané startupy Depo Ventures vznikl v roce 2016. Dnes už má ve svých třech fondech 45 firem, 15 pak v syndikátu andělských investorů. Vizí společnosti je naučit podnikatele a osoby s vysokým jměním, že investice do startupů by měly být přirozenou součástí portfolia každého investora. Chce se také stát největším syndikátem andělských investorů v Evropě. Zatímco v USA je andělské investování běžnou věcí, u nás není tato oblast příliš vyvinutá.