Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Do hlubokého úpadku se může Rusko dostat i v situaci přebytkové platební bilance, kterou nyní díky plynu má. Ale nebude to hned.
Od začátku únorového vpádu ruských vojsk na Ukrajinu bylo jasné, že sankce musejí být nesrovnatelně tvrdší než ty, které Západ přijal, když Rusko anektovalo Krym. Také byly a sáhlo se i na zcela mimořádná opatření typu zmrazení velké části ruských devizových rezerv a odpojení mnoha jeho bank od mezinárodního platebního systému. Na daču na Riviéře nebo u Marbelly či do domu v Londýně se nedostane pomalu nikdo, kdo uviděl zevnitř kliku od dveří předpokojů v Kremlu.
Od začátku se ovšem vědělo, že Rusko se dlouhá léta pečlivě připravovalo na to, aby mělo v ruce silné karty v podobě „potrubní závislosti“ Evropy na ropě, a hlavně plynu.
Dostáváme se do fáze, kdy i Putin přiznává, že sankce Rusko bolí, ale sází na to, že odstavením dodávek zemního plynu část Evropy ochromí a tím oslabí dosud až překvapivě jednotný postoj Západu. Z Moskvy můžete sedmkrát za den odletět do Dubaje a charterová letadla vozí ruské turisty do tureckých all inclusive resortů, Istanbul je jich plný.
Skoro polovina světové ekonomiky žádné sankce vůči Rusku neuplatňuje a najdete hodně zemí, jejichž vlády, média a dost velká část veřejnosti v podstatě převzaly ruskou propagandu. Ukrajina, obdivuhodná ve své statečnosti a výdrži, pro ně reprezentuje proxy válčiště v konfliktu proti „Velkému Satanovi“, tedy Spojeným státům, potažmo proti západním koloniálním mocnostem. Nedivte se, že Putin, Lavrov a spol. na toto téma trollí, ani poledne nedrží.
Je to nepěkné, ale ve svém důsledku to znamená, že Putinův režim zdaleka nebyl odstřihnut od financí – v podstatě se ukázalo, u kolika komodit je Rusko tvůrcem trhu, který přes nižší vyvezené objemy dostává díky cenovému vzestupu víc peněz. Když má někdo přebytek běžného účtu, dá se to číst tak, že se v cizině nezadlužuje, ale je naopak ve věřitelské pozici. Rusko jej bude mít letos druhý největší na světě, hned po Číně.
Rusko-čínská aliance sice ani zdaleka není rovnocenné partnerství, přebytek běžného účtu nicméně znamená, že neklečíte na kolenou, ale máte čím platit, i když to nejsou dolary, ale komodity. Guvernérka ruské centrální banky Elvira Nabiullinová sice chtěla na začátku války rezignovat, nicméně „Putinova přesvědčivost“ zvítězila a guvernérka potvrdila, že pověst o její mimořádné kompetentnosti je zcela zasloužená.
Odstřihnutím od moderních technologií se nepodařilo dostat na kolena Írán, na Kubě jezdí dodnes auta vyrobená v Detroitu v časech, kdy Elvis byl mladý muž, a v pár afrických zemích se můžete proletět v českých „turboletech“, které pořádný servis také neviděly 35 let. Postupnou kanibalizací zásoby fyzického kapitálu se dá přežít dlouho, koneckonců na „vybydlování“, které trvá věčnost, si snad ještě dokážeme vzpomenout.
Jistěže Rusko na této konfrontaci prodělá a nakonec prohraje. Mezitím zaplatí velmi pomalým růstem, zaostáváním na všech polích, a hlavně exodem těch nejlepších a nejtalentovanějších, kteří ale nechtějí „žrát buvolí svátost“, řečeno s Heinrichem Böllem.
Nemylme se, hlubokého úpadku lze dosáhnout i v situaci přebytkové platební bilance. Ale je třeba také vědět, že to nebude zítra, tedy pokud nějakým zázrakem prudce nespadnou ceny všeho, co Rusko vyváží. Na to dojel Sovětský svaz a celé jeho impérium, ale jak se k tomu dostat tady a teď, to bohužel nevím. Uznávám, že to není dobrá zpráva.
