Měl jsem strach o svou kariéru, převládla ale touha si to zkusit, říká Václav Šanda po návratu z Dominikánské republiky, kde se show natáčí
Zdroj: TV Nova / Shutterstock.com, koláž Hrot24
Zákulisí reality show
Rozhovor
Vypadl ze Survivora, a tak je z něj znovu Gustáv Husák. Fandím Natálii a Radkovi, říká Václav Šanda
Můj odjezd na Survivor ovlivnil v práci stovku dalších lidí, říká pro Hrot24 herec Václav Šanda, jeden z účastníků letošní řady oblíbené reality show televize Nova. Odkrývá, proč vypadl, jaké jsou reálné vztahy mezi soutěžícími i komu teď fandí. Stejně jako to, jak bylo náročné na několik měsíců opustit divadelní a dabingový život.
redaktor
„Už v pubertě jsem si říkal, že Survivor bych chtěl zažít,“ říká Václav Šanda po svém návratu z Dominikánské republiky, kde se český Survivor natáčí. „Netajil jsem se tím. A tohle moje přání se dostalo na ta správná místa.“
S reality show to má prý jinak tak půl napůl. „Viděl jsem spoustu dílů Výměny manželek, ale žádný Love Island nebo Bachelor. Ty mi vlastně přijdou až nedůstojné. Ale Survivor jsem si užil.“
Kdy a jak jste se dozvěděl, že pojedete na Survivor?
Původně jsem dostal nabídku účastnit se už loňské řady. I když nabídku… Byl to telefonát, jehož prostřednictvím produkce zjišťovala, zda bych účast zvažoval. Nebylo to tak, že by mi rovnou nabídli, ať jedu.
Stalo se to ale až v listopadu, a tak jsem musel odmítnout. V divadle bych si to nedokázal tak narychlo zařídit. Domluvili jsme se ale, že kdyby měli zájem i v další sezoně, ozvou se dřív.
A oni se ozvali znovu…
Na konci loňského srpna. Od září jsem to řešil. Vypadalo to, že by to mohlo klapnout, i když to bylo v tom divadelním provozu velmi náročné. Ovlivnilo by to život třeba další stovky lidí.
Finální potvrzení ze strany produkce Survivora jsem přitom měl dostat až na začátku prosince. Mohlo to klapnout, ale nemuselo. Podstoupil jsem množství pohovorů, fyzických, psychických i zdravotních testů. A 2. prosince jsem se dozvěděl, že v lednu skutečně odjíždím.
Jak se to podepsalo na vašem pracovním životě?
Začal jsem předávat svoje role, vysvětlovat kolegům, co a jak v jednotlivých představeních, a odmítat všechny dlouhodobé dabingy. Protože nemůžete roztočit seriál a v půlce říct, že odjíždíte. Natáčení a některou další práci jsem vlastně odmítal už tak od října, i když jsem neměl jistotu, že na Survivor skutečně pojedu. Byl to risk.
Neměl jste strach, že už vám třeba z dabingu nezavolají?
Tenhle strach jsem měl. Měl jsem spoustu obav. I při podpisu smlouvy jsem si říkal, jestli vlastně nedělám z hlediska své herecké kariéry a profese hroznou věc, která mi spíš ublíží.
Převládla ale touha si to zkusit. Teď se vracím postupně do práce a je pravda, že v tom dabingu to je znát. Byl jsem zvyklý dabovat minimálně jednou dvakrát denně. Teď je to spíš tak jednou, dvakrát týdně.
Říkám si ale, že hodně lidí ještě neví, že jsem zpátky, nebo si myslí, že jsem ještě vázaný jinými povinnostmi. Doufám, že se to zase rozjede. Dabing by mi v životě moc chyběl.
Bylo to těžké. Vrátil jsem se a Survivor se tu teprve rozjížděl. Už jsem byl doma, když mi kamarádi a sledující na Instagramu začali psát hezké zprávy, že mi drží palce. Musel jsem to všechno ignorovat a tvářit se, že tu nejsem.
Jste zvyklý pracovat před kamerou, dokonce jste daboval zahraniční Survivor. Čekal jste, vzhledem k těmto zkušenostem, že natáčení reality show bude takové, jaké bylo?
Spoustu věcí jsem odhadl dobře, u řady jiných jsem byl naopak překvapený, jak to funguje. Ale byl jsem myslím u štábu poměrně oblíbeným soutěžícím.
Když za mnou přišli, že musíme něco dotočit nebo ještě něco konkrétního říct na kameru, automaticky jsem věděl, co po mně chtějí. Někteří s tím měli naopak velký problém. V tomhle jsem své herecké zkušenosti zúročil.
Když na to ale koukáte v televizi, máte spoustu nápadů, co byste dělali. Když jste skutečně na tom ostrově, úplně vás to pohltí. Nedošlo mi tam, že stejně jako já může nad tou hrou přemýšlet i někdo druhý.
U televize by vám to došlo?
Tam mě to vůbec nenapadlo, u televize by mi to ale bylo jasné. Už proto, že z televize dostáváte konkrétní informace. A víte, co si kdo myslí a jakou hraje hru. V reálu některé lidi tahle neodhadnete.
Nebyl jsem připravený na to, že mě někdo odstřihne stejně rychle, jako jsme se rychle poznali. Protože skutečně přijel vyhrát a nějaké vztahy jsou mu lhostejné. Tohle já neumím. Vyřazení mě mrzí, ale z hlediska té hry bylo správné.
Foto: Mischa Babel
Je to, co vidíme ze Survivora v televizi, reálný obrázek ze života tamější komunity?
Vztahy se tam ukazují tak, jak jsou. Jako divák je ale nevidíte celistvě, kompaktně. Pochopíte, kdo s kým drží, ale nedokážete si udělat obrázek o tom, kdo v té které alianci zastává kterou roli. Kdo rozhoduje a kdo je do počtu. Ale zatím jsme pořád na začátku a myslím, že se to ještě ukáže.
Máte tip na vítěze letošního Survivora?
Vlastně nedokážu úplně oddělit své osobní pocity od toho, že to někomu lidsky přeji, a naopak někdo je pro mě zajímavý herně. Když bych to ale zkombinoval, přál bych si, aby v top trojce skončila Natálka Halouzková, a moc se mi líbí, jak to hraje Radko. Má nadhled a je nenápadný.
S Natálií Halouzkovou se dobře znáte. Shodou okolností jsem vás v polovině prosince zahlédl, když se byla podívat na vaší premiéře v Činoherním klubu, a to v době, kdy se o účastnících Survivoru zatím jen spekulovalo. Domlouvali jste si společnou strategii?
Známe se, kdysi jsme spolu točili seriál. Víme o sobě, párkrát za rok se sejdeme. Ale určitě jsme neměli mezi sebou nějakou silnou vazbu. A pak jsme se v listopadu potkali na fyzických testech. Takže jsme chtěli, aby nás oba vybrali, ale ze strategických důvodů jsme nechtěli dávat naše kamarádství na odiv.
A den před premiérou Zakletých dam jsme společně točili znělku Survivora. Měl jsem dva volné lístky, nabídl jsem jí je a ona ráda přišla. A pak jsme se ještě domluvili na několika společných trénincích.
Jaké to bylo, vrátit se do České republiky poté, co jste vypadl? Musel jste se skrývat, a to třeba i v situaci, kdy jste věděl, že večer je na programu vaše představení, které už byste mohl reálně odehrát...
Bylo to těžké. Vrátil jsem se a Survivor se tu teprve rozjížděl. Už jsem byl doma, když mi kamarádi a sledující na Instagramu začali psát hezké zprávy, že mi drží palce. Musel jsem to všechno ignorovat a tvářit se, že tu nejsem.
A ta představení byla bolavá, zvlášť když jsem věděl, jak obtížně se musel připravovat záskok třeba u hry Nejbližší, kterou jsem přitom už mohl sám odehrát. Zároveň jsem řešil, proč jsem vlastně vypadl.
O čem jste přemýšlel?
Kdo mě zradil, co si o mě lidi na ostrově mysleli. Ale když jsem pak ty díly viděl, uklidnil jsem se. Všichni tam o mě mluvili hezky a vlastně jim bylo líto, že už tam nejsem. Vyřadili mě proto, že si mysleli, že jsem větší hráč, než jsem ve skutečnosti byl. A ne proto, že bych je tam otravoval.
Teď už divadlo opět hrajete. Jaký byl návrat? Jako po divadelních prázdninách?
Bylo to emotivně silnější. Poprvé jsem hrál v Duchařském příběhu, kde je spousta textu. Bylo to trochu ve stresu, přes den jsem si text opakoval. Nechtěl jsem kolegům připravit jakékoliv nepříjemné překvapení. Šel jsem hrát s lehkým napětím, několikrát mi během té reprízy hlavou proběhl Survivor.
Jedna z mých prvních vět na jevišti totiž je: „Byl jsem pryč jen čtyři dny.“ To téma tam je, moje postava byla nějakou dobu mimo domov a nikomu se neozývala. Měl jsem i pocit, že několik diváků Survivora se přišlo podívat vysloveně na mě. Pokud i tato reality show může přivést lidi k divadlu, je to hodně pozitivní.
Užil jsem si to, ale několikrát během hry mě napadlo, že jsem měl být ještě pryč. Zrovna Duchařský příběh je pro mě hodně náročný, vydám při něm hodně energie. Po představení mám pocit, že jsem složil vagon uhlí.
Foto: Petr Chodura
Gustáv Husák myslím ale také nebude jednoduchá role. V Zakletých dámách ho hrajete hodně excentricky a ve slovenštině…
Nejsem generace, která by ho pamatovala, ale pustil jsem si jeho projevy. To, jak jsme ho pojali, nijak nejde proti tomu, co se o něm říkalo. Takže nás to hodně baví. No a nejde jen o Gustáva Husáka, spojil jsem si několik politiků se slovenštinou, kteří mě v tomto směru napadli. (smích)
Často vás slýcháme v dabingu, už jsme ostatně mluvili o tom, jak intenzivně se mu věnujete. Co vás v něm v poslední době bavilo?
Nový Gladiátor. Trochu jsem si myslel na hlavní postavu, ale mám specifický hlas, nehodí se na všechno. Nemám vlastně hlas na hlavní postavy, na takové ty chlapáky. Hodně dostávám záporné role. A tak mluvím jednoho z císařů. Byla to krásná role i krásná práce.
Nebo jsem mluvil v Anatomii pádu, v oscarovém filmu, hlavního žalobce. To jsem si taky užil. Dostávám prostě spíš takovéhle hajzlíky, ale na nich je co hrát.
Zároveň jste nadšený filmový divák. Vadí vám dívat se na film, v němž dabujete některou z postav?
Nevadí. Ale vadí to mojí rodině nebo přátelům. Nedokážou se už dívat na film nebo na postavu, ale vnímají mě. Já se od toho dokážu oprostit. Na svůj dabing jsem si zvykl. (smích)
Jaké jsou aktuální dabingové podmínky?
Obchoduji s tím, co mám, se svým hlasem. Těší mě, že současné podmínky jsou pro všechny dabéry stejné. Ale je to nedoceněná práce.
Za jeden film dostanete řádově třeba jednotky tisíc korun?
Ano. A někdy ani ne.
Ze Survivoru jste zpátky, vracíte se k hereckému životu. Co vás letos čeká?
Zkoušíme Komunu v režii Ondřeje Sokola. Potkáme se tam skoro všichni, kdo teď v Činoherním klubu hrajeme. Je to o společenství lidí, které se rozhodne žít v jednom domě. Premiéra nás čeká na začátku června. Jinak se vracím do všech her, dohromady jich mám tak deset. Takže se nudit nebudu.
A jste rád, že jste zpátky?
Jsem rád, že jsem zpátky. Svou práci mám rád. Bylo fajn si trochu odpočinout a poznat nové lidi. Ale vrátit se k těm svým je hrozně hezké.
Václav Šanda (35)
Divadelní, filmový a dabingový herec
Účastník letošní řady reality show Survivor
Člen souboru Činoherního klubu
Hraje rovněž v Divadle Na Fidlovačce nebo v Divadle Bolka Polívky
Diváci ho viděli například ve filmech Čertova nevěsta nebo v seriálech Smysl pro tumor, Vlastně se nic nestalo a Oktopus
Pravidelně se objevuje na Letních shakespearovských slavnostech
