Přísaha se svým sběrem nevoličů a odpadlých hlasů se stává příležitostí i hrozbou pro leckoho a leccos.

Už od voleb v roce 2010 je tak trochu jasné, že když voliči začnou experimentovat, už nikdy nepřestanou. Jinými slovy, že se každé volby můžeme těšit na nové a stále bizarnější politické alternativy. Začalo to Věcmi veřejnými a „zemanovci“ a vlastně tak trochu i TOP 09 společně se STAN, pokračovalo Babišem a dvojitým Okamurou, pak se přidali Piráti, a teď tedy Šlachta.

My a oni

Mezi všemi těmi formacemi jsou velké rozdíly. Přesto je mnohé spojuje. Především protest proti poměrům, proti establishmentu a tradičním politickým stranám. Všichni chtějí zastupovat zájmy poctivého lidu, proti němuž se „ti nahoře“ spikli a škodí mu. Osvědčená taktika rozdělit společnost na „my“ a „oni“ funguje. Navzdory tomu, že se ještě nikdy nestalo, že by úspěch takové politické alternativy změnil poměry k lepšímu.

Populismus prostě momentálně nejde zastavit. Příčin jeho úspěšnosti a různorodosti je mnoho. Patří sem obrovské změny celého světa a společnosti v důsledku globalizace. Ekonomické a komunikační propojování kontinentů nastoluje témata, která část společnosti děsí a znejišťují. Velká část společnosti tomu nerozumí a nechce rozumět. Chce zpátky svůj zdánlivě jednoduchý život. Politici v jejích očích selhávají, protože změny nebrzdí, ale naopak podporují. Mnozí političtí předáci jsou navíc, objektivně vzato, opravdu absolutně bezbarví a bezpříběhoví. A do toho všeho přichází covidová pandemie a bezskrupulózní zakázkové běsnění.

Osobní příběh a jednoduché řešení

Šlachta vstupuje do politiky vybaven příběhem neochvějného bojovníka proti politickým zlořádům, který se v roce 2013 nezastavil ani před samotným premiérem Nečasem. Toho, kdo přísahal a nezradil. Vládní kšefty s rouškami, respirátory, vakcínami, ale i nemocničními kapacitami rozdmýchaly trošku uhasínající protikorupční emoce. Šlachta nabídl jednoduché řešení - všechny pozavírat. To není nic nového, vždyť už Miloš Zeman chtěl v polovině 90. let všechny posílat „do tepláků“. Z úst bývalého elitního policisty to ale zní věrohodně.

Šlachta navíc zdaleka není jediným policistou, který se k nové straně hlásí. Tato sázka na jednu kartu zatím slaví úspěch, může však být také slabinou. To tehdy, pokud se nálada ve společnosti přes prázdniny nějak radikálně změní. Rizikem pro Přísahu je i volební systém postavený na 14 krajích, zatímco Šlachta je jen jeden. A tak teď musí velmi dobře vyhodnotit, ve kterém kraji povede kandidátku, koho postaví jinde a jak bude až do posledka strhávat pozornost sám na sebe. Právě proto se uskupení oficiálně jmenuje Přísaha - občanské hnutí Roberta Šlachty.

Spojenec, nebo konkurent?

Z hlediska dalšího politického vývoje je ovšem nejdůležitější to, že Přísaha podle všech dostupných dat kromě nevoličů loví prakticky výhradně v provládním voličském táboře. Nejvíce hlasů přetahuje od ANO a teď i SPD. Je však konkurentem pro ČSSD nebo Trikolóru. Pohříchu sbírá především muže s vyšším vzděláním! Její odhadovaný potenciál přes deset procent je příležitostí i hrozbou pro Babiše a jeho potenciální spojence. Lídr ANO určitě vítá, že hlasy od něj nepřecházejí přímo k opozici tvořené oběma volebními koalicemi, jak se tomu dělo ještě před pár týdny. Ať už nová strana zamíří do vlády, nebo bude jen patřit k blokační většině proti koalicím Spolu a „PirStan“, rozhodně bude cenná.

Premiér ovšem jistě nejásá nad tím, že mu Šlachta ubírá hlasy v souboji o celkové prvenství, a že by tento trend měl dokonce ještě zesílit. Ještě větší obavy ze Šlachtova nástupu mají ovšem menší uskupení. Šance Trikolóry posilováním Přísahy slábnou, Okamurovy sny o 15 procentech se rozplývají.

Do voleb je ale pořád daleko. Ani sebelepší momentální volební model není ničím jiným než aktuálním snímkem. Za měsíc může být všechno jinak. Natož za čtyři a po uvolněném létě.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.