Když se před dvěma lety komunistka Elke Kahrová stala starostkou druhého největšího rakouského města, Štýrského Hradce, byl to šok, neboť něco podobného se u našeho jižního souseda ještě nestalo. Mnozí tomu ale nepřičítali větší význam, brali to spíš jako folklor.

Kahrová zabodovala především díky slibům, že bude stavět městské nájemní byty, zvyšovat městský fond kaucí na nájemné, rozšíří sociální dávky, sníží školkovné a zmrazí poplatky za odpady. Ale také proto, že už ve své dřívější funkci radní byla trvale k dispozici všem zájemcům o pomoc a velkou část své erární výplaty věnovala potřebným, což mimochodem činí pořád.

Lídr solnohradských komunistů Kay-Michael Dankl šel proto v jejích stopách. I on se snažil pomáhat a rozdával svou zastupitelskou odměnu. Stejně jako Kah­rová vsadil na kartu dostupného bydlení, které je v Rakousku tradičně považováno za svrchovaný veřejný statek, o nějž se má postarat stát. Využil vleklé krize sociálních demokratů (SPÖ), kteří tradičně podporovali rozsáhlé veřejné bydlení, a přivedl KPÖ k historickému výsledku. Takřka dvanáct procent v nejbohatší spolkové zemi, a dokonce dvacet procent v samotném Salcburku, jenž je druhým nejbohatším městem celého Rakouska, to je opravdu husarský kousek. Dankl ovšem díky své zelené minulosti a nedogmatičnosti dokázal lovit i v řadách dosavadních voličů Zelených, kteří už jsou otráveni jejich účastí ve vládních koalicích s konzervativními lidovci (ÖVP).

Uspějí i ve spolkových volbách?

Díky Kahrové a Danklovi jsou dnes komunisté považováni za jednu z nejlépe fungujících stran na rakouských radnicích. „K“ v jejich zkratce KPÖ je řadou komentátorů vykládáno jako komunální. Na celostátní úspěch ale čekají od padesátých let, kdy byli naposledy ve spolkovém parlamentu. Zatímco v posledních spolkových volbách dosáhli jen 0,7 procenta, teď jim některé agentury přisuzují tři procenta, jiné dokonce až sedm procent. Oscilují tak kolem čtyř procent, kolik tvoří uzavírací hranice pro Národní radu.

Solnohradské zemské volby však přinesly i velký úspěch pravicových populistů. Nárůstem podpory o sedm procent potvrdili Svobodní rostoucí trend posledního roku, kdy si ve všech zemských volbách připsali navíc mezi sedmi a deseti procenty. Jsou tak druhou nejsilnější stranou v šesti z celkových devíti spolkových zemí. A mají blízko k účasti na další zemské vládní koalici s vítěznou ÖVP. V té už zcela jistě nebude liberální NEOS, jež se vůbec nedostalo do zemského sněmu.

Lídr celostátních průzkumů

FPÖ (Svobodní) se do čela celostátních preferencí dostala loni v listopadu, pár týdnů poté, co bývalý šéf Zelených Alexander Van der Bellen porazil kandidáta Svobodných Rosenkranze a obhájil post prezidenta. Nyní mají náskok několika procentních bodů před lidovci a sociálními demokraty, kteří soupeří o druhé místo. Svobodným pomáhá znovu sílící imigrace přes Středozemí, ale také rozjitřená diskuse kolem rakouské neutrality, kterou někteří politici začali zpochybňovat v souvislosti s ruským vpádem na Ukrajinu.

Návrh na vstup země do NATO ostře odsoudil lídr FPÖ Herbert Kickl. Na konci března pak poslanci FPÖ opustili jednání parlamentu na protest proti slovům o překonané neutralitě z úst ukrajinského prezidenta. Využívají i tradičního resentimentu části Rakušanů vůči Rusku a stavějí se proti sankcím na ruské energetické suroviny a produkty. Dokonce v této věci požadují vypsání referenda.

Kdo bude kancléřem?

Další spolkové volby jsou plánovány na září 2024. Poslední rok a čtvrt bude naprosto zásadní. Naději na vítězství hýčkají nejen Svobodní, ale i lidovci a sociální demokraté. Reálněji to vypadá s ambicemi ÖVP, jejíhož šéfa a spolkového kancléře Karla Nehammera si jako budoucího kancléře přeje skoro třetina Rakušanů, zatímco Kickla 28 procent a lídryni sociálních demokratů Pamelu Rendi-Wagnerovou jen asi dvacet procent.

Popularita politiků ale není všechno. A navíc rozhodnutí, kdo bude kancléřem, bude záviset i na výsledcích několika dalších stran, které se dostanou, případně nedostanou přes kýžená čtyři procenta.